Svátek má: Liliana

Zprávy

Velikost textu:

Petr Žantovský: Válka symbolů

Petr Žantovský: Válka symbolů

V rámci všeobecného blbnutí s přepisováním historie, bouráním pomníků, přejmenovávání ulic a náměstí a jiných věru životně důležitých aktivit, dochází právě k dalšímu úkazu toho typu, píše v komentáři Petr Žantovský.

Petr Žantovský
28. ledna 2021 - 04:20

Tentokrát to ale soudruzi v USA vzali opravdu od podlahy. Jak upozornil Jaroslav Lapač, šéfredaktor serveru iReportér, tamní federální ministerstvo financí s podporou prezidenta Joe Bidena plánuje novou emisi bankovek, kde je na líci dvacetidolarovky umístěn obraz afroamerické aktivistky Harriet Tubmanové, která v 19. století bojovala proti otroctví. Aktivistka nahradí dosavadní obraz sedmého amerického prezidenta Andrewa Jacksona. Ten byl – jaká hrůza – ve své době zastáncem otroctví, to je fuj, říkají prosazovatelé změny na bankovce. Nu, snad by bylo dobré jim připomenout, že Jackson vládl v letech 1829 – 1837, kdy bylo otroctví pro černé obecně přijímaným faktem, zrušeno bylo až 13. dodatkem Ústavy v roce 1865. Pokud by tedy bylo lze Jacksonovi něco opravdu nedobrého vyčítat, tak to byla genocida původního indiánského obyvatelstva. To on byl hlavním aktérem vyhánění Čerokíú z jejich území, známého jako Cesta slz (zahynulo tam přes 4 tisíce Indiánů, skoro čtvrtina kmenové populace). V tom pádě by se na bankovce víc než Tubmanová hodil spíše čerokíjský náčelník Stojící krocan (Kunakatoka).


Tak mě napadá, jestli bychom si neměli vzít příklad (USA – náš vzor) a odstranit z naší pětistovky portrét Boženy Němcové, když už ji naše veřejnoprávní televize ve svém úchvatném seriálu Božena prezentovala jako couru, „mrouskající se někde v průchodu“ – to je prosím citace z charakteristiky, kterou uvedenému dílu udělila Eva Kantůrková. Přece nemůžeme dopustit, aby se nevinné duše našich dětí kazily něčím tak ohavným a nemravným.

Jaroslav Lapač připomněl jinou analogii. Mnozí si jistě vzpomenou na křiklavě zelenou stokorunu, kterou předlistopadoví komunisté zavedli rok před svým odchodem na smetiště dějin. Zíral z ní oteklý alkoholik Gottwald, symbol naší socialistické minulosti, přítomnosti a jistě i budoucnosti. Slunce naše jasné. Něco jako malý Velký kormidelník. Osoba, za kterou se, jak vím, styděli i velmi mnozí komunisté. Primitiv, který měl jistý politický talent pochopit situaci, využít neschopnosti svých protivníků a bezskrupulózně ovládnout zemi. A přece to tehdejší vrchnosti nebylo nic platné. Jejich čas skončil stejně jako Gottwald na bankovce. A s podobnou ostudou.



Proč se to všechno vlastně děje? Není to nic složitého. Je to ta tradiční iluze, že když z Adolf-Hitler-Gasse učiním Třídu J.V.Stalina, něco se změní. Poručíme větru dešti. We shall Overcome. Samé symboly. Jednou symbol vítězství jedné totality nad druhou, podruhé symboly a hesla chimérické naděje. Ale pořád jen symboly. Gottwald na brčálové stovce z nás neudělal budovatele reálsocialismu, stejně jako černá aktivistka na dvacetidoláči nevymýtí všechny předsudky a nezavládne všeobecná láska a tolerance.

A aby nebylo symbolů málo, přidám ještě jeden. USA pro mnohé z nás před rokem 1989 symbolizovaly svobodu a demokracii, zatímco sovětský blok symbolizoval třídní boj a všeobecné hlupství. Dnes je to jinak. Amerika se chová hůř než naši rudí za Jakeše. Je to symbol? Jistě: úpadku země, která si neví rady sama se sebou, a tak nabízí zástupné terče. Jen my jsme stále stejní, tedy aspoň naše vrchnost: dříve odezírala ze rtů Moskvě, dnes Washingtonu případě Berlínu a Bruselu. Ale změní to nás, občany, co tomu musejí přihlížet? Ani v nejmenším. Jen to prohloubí skepsi a nedůvěru. Jako za toho Jakeše. Kdybych byl optimista, řeknu, že cítím v kostech změnu, jako byla cítit dejme tomu od roku 1985. Ale protože jsem realista, bojím se, že tato změna bude draze vykoupena.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)