Vysvětlení růstu cen, podle kterého je to způsobeno růstem poptávky a poklesem nabídky, skrývá mnohem komplexnější rámec v kterém finanční, politické a strategické faktory hrají primární roli.
Spojené státy obviňují Rusko z používání plynu jako geopolitické zbraně, protože omezují dodávky, aby donutily evropské vlády uzavřít dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, jako to udělalo Německo s plynovodem North Stream. Washington tlačí na EU, aby se vymanila z ruské „energetické závislosti“, která z ní dělá „rukojmí“ Moskvy.
V zásadě pod tímto tlakem klesly dlouhodobé smlouvy s Gazpromem na dovoz ruského plynu do EU, zatímco nákupy se zvýšily na trzích, kde nakupujeme akcie plynu, které jsou vypláceny v hotovosti během dne. Rozdíl je podstatný. Zatímco s dlouhodobým kontraktem nakupujeme plyn za nízkou cenu, která je v průběhu let udržována konstantní, na spotových trzích nakupujeme plyn za kolísavé ceny, obvykle mnohem vyšší, určené spekulacemi.
Finanční trhy
Obrovské množství nerostných a zemědělských surovin je nakupováno pomocí futures kontraktů, které zajišťují jejich dodání ve stanovený den a za cenu dohodnutou při podpisu. Strategie mocných finančních skupin, kteří spekulují na tyto smlouvy, je nafouknout ceny surovin (včetně vody), aby mohly futures prodávat za vyšší cenu. Abychom si udělali představu o objemu spekulativních transakcí na burzách, stačí si představit, že americká Chicago Mercantile Exchange, jejíž sídlo je v Chicagu a New Yorku, provádí 3 miliardy kontraktů ročně za částku milion miliard dolarů (více než desetinásobek hodnoty světového HDP, tj. skutečné hodnoty vyprodukované za rok na světě).
V roce 2020, kdy byla globální ekonomika do značné míry paralyzována, dosáhl počet futures a podobných kontraktů historického maxima 46 miliard, což je o 35% více než v roce 2019, což tlačilo ceny komodit nahoru.
USA tlačí na EU
Spojené státy zároveň tlačí na EU, aby nahradila ruský plyn americkým. V roce 2018 se EU společným prohlášením prezidenta Trumpa a předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera zavázala „dovážet z USA více zkapalněného zemního plynu (Lng) za účelem diverzifikace dodávek energie“. Plyn, který je dovážen do EU, se ve Spojených státech získává z ropných břidlic technikou hydraulického štěpení, která způsobuje velmi vážné škody na životním prostředí. Zkapalníme ho ochlazením na -161 ° C a poté jej přepravíme tankery do přibližně 30 terminálů v Evropě, kde se následně zplynuje. Americký plyn, přestože dostává veřejnou podporu, zůstává mnohem dražší než ruský plyn.
K tomu se přidává „válka o plynovod“, kterou Itálie draze zaplatila, když v roce 2014 Obamova administrativa společně s Evropskou komisí zablokovala South Stream, plynovod ve fázi pokročilé výstavby, který na základě dohody mezi Eni (Italská národní společnost pro uhlovodíky) a Gazpromem by za nízké ceny přivedl ruský plyn přímo do Itálie přes Černé moře.
Rusko překonalo překážku s TurkStreamem, který přes Černé moře přivádí ruský plyn do evropského části Turecka a pokračuje na Balkán, aby zásoboval Srbsko a Chorvatsko. 29. září v Budapešti podepsal Gazprom a společnost MVM Energy dvě dlouhodobé smlouvy na dodávku ruského plynu do Maďarska za nízké ceny na 15 let. Je to porážka pro Washington, o to více, že Maďarsko a Chorvatsko jsou součástí NATO. Washington bude určitě reagovat nejen ekonomicky, ale také politicky a strategicky.
My jsme ale ti, kdo platí účet, nárůst účtů za plyn a životních nákladů obecně, Washington za nás nic nezaplatí...
(rp,prvnizprřavy.cz,agoravox,foto:arch.)
