Svátek má: Barbora

Zprávy

Velikost textu:

Polská vzpomínka na 96 mrtvých u Smolenska aneb lidí je dost

Polská vzpomínka na 96 mrtvých u Smolenska aneb lidí je dost

Někteří Poláci, hlavně politicky angažovaní, měli v pátek 10. dubna o legraci postaráno. Připomínali si desáté výročí letecké nehody u Smolensku a proklínali Rusko.

Havarované letadlo
11. dubna 2020 - 09:01

Cestou na tryznu za oběťmi z Katyně zahynulo před 10 lety 96 polských papalášů ve vládním speciálu Tu-154M Lux polského vojenského letectva.

Dodnes se o příčinách havárie spekuluje, uvádí k výročí František Roček.

Před 10 lety delegace chtěla uctít památku 22 tisíc Poláků zastřelených v roce 1940 sovětskou tajnou policií NKVD. Vyšetřování tragédie za vlády Občanské platformy ukázalo, že šlo o důsledek chyb nezkušené posádky letadla. Piloti a navigátor byli vystresovaní z chování prezidenta Kaczyńského, který chtěl přistát, ačkoliv nebylo vhodné počasí. Ve starším Tu-154 neměli přístroje, které by zajistily bezpečné přistání. Proto při přiblížení na přistání letoun narazili v mlze do země. Tehdejší polská vláda neměla s tímto závěrem problém.

Časem se ale začaly objevovat spiklenecké teorie, že šlo o atentát v režii Moskvy a polských liberálních politiků. Spiklenecké ptákoviny o havárii konzervativní a hystericky protiruská strana Právo a spravedlnost (PiS) po příchodu do vlády v roce 2016 povýšila PiS na pravdu.


Nechtěný experiment

Pokud někdo v souvislosti s koronavirem dumá nad tím, co by se stalo, kdyby se nakazila bacilem vláda a většina ministrů odešla do věčných lovišť, odpověď je jednoduchá. Nestalo by se nic.Nastoupili by jiní kluci a holky z ANO a ČSSD, protože lidí je dost.

Náhlá smrt několika desítek vedoucích funkcionářů státu nemůže chod státu ohrozit. Ve všech institucích jsou dostatečné rezervy odborníků, kteří jsou schopni automaticky zemřelého funkcionáře (úředníka, experta) nahradit.

To se v praxi ukázalo v dubnu 2010 po havárii polského vládního letounu v mlze u Smolenska.

V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (AOS publishing 2017, v kapitole 6.5.1. Všichni jsou nahraditelní) k tomuto tématu uvádím:
„…V letadle zahynulo 27 politicky bezvýznamných osob, 13 výkonných a odborných činitelů a 2 ikonograficky významné osoby. Za polské ikony (známé, ale v rámci řízení státu ne příliš významné) bylo možné považovat tyto osoby: Lech Kaczyński, polský prezident, a generál Franciszek Gągor, náčelník Generálního štábu polské armády.
    
Z hlediska řízení státu mezi bezvýznamné osoby patřili kromě poslanců a senátorů např. Maria Kaczyńska, první dáma Polska, Ryszard Kaczorowski, poslední předseda exilové vlády, Janusz Kurtyka, historik a ředitel Institutu národní paměti, Tadeusz Płoski, biskup polské armády či Piotr Nurowski, prezident Olympijského výboru Polska a další osoby. Naopak mezi výkonné a odborné činitele patřil Sławomir Skrzypek, guvernér polské národní banky,  Aleksander Szczygło, ředitel Národní bezpečnostní služby, jeden viceadmirál a generálové polské armády.
    
Úmrtí většího počtu vrcholných činitelů státu je problémem jenom pro politické strany, které náhle vykolejí ze zaběhlého lobbistického pořádku. Musí v hordách svých kariéristů znovu v nekonečných debatách vybírat, kdo bude vyvolený, aby postoupil na post mrtvého předchůdce.
    
Ministři mohou zemřít kdykoliv, aniž to ohrozí chod jejich organizace. Většina náměstků ministra a odborných ředitelů jsou osoby odborně erudované a výkonné, zajišťující běžný chod organizace. Například odborníkem byl guvernér polské národní banky, ale i za něho je vždy k dispozici odpovídající profesní náhrada.
    
Naproti tomu poslanci a senátoři jsou prakticky bezvýznamní. I v případě … smrti většiny poslanců (lhostejno, zda půjde o poslance státu nebo parlamentu EU), neznamenalo by to žádnou krizi. Do jejich křesel by automaticky usedli náhradníci ze stejných politických stran.“



Armáda jako rozhodovací automat

V knize jsem např. ukazoval na příkladu armádních velitelů, že ani jejich smrt nezpůsobuje vážné problémy:
„…V polském vládním letadle zahynula též řada vysokých funkcionářů armády. Ale ani to neznamenalo problém. V takovém okamžiku není narušena funkčnost armády. Zcela automaticky za mrtvého velitele přebírá velení jeho zástupce. V případě i jeho smrti je stanovena další posloupnost velení. Armáda je státní organizace, u které se počítá se ztrátou vedoucích manažerů jako s běžným důsledkem činností této organizace (boje) v krizové situaci. Smrtí hlavních velitelů je krátkodobě omezena pouze interpretace politických rozhodnutí vlády ve vztahu k armádě.
    
Ve zmíněném případě například zahynul náčelník Generálního štábu polské armády, který v roce 1998 obhájil na půdě Akademie Národní obrany práci „Mezinárodní mírové operace a jejich místo v současné doktríně obrany Republiky polské“. Práce tohoto typu v podstatě odpovídají studijní práci z období socialismu, kdy se v podobných pracích „o ničem“ dumalo například o pomoci osvobozeneckému hnutí v rámci socialistického internacionalismu.

Náčelník generálního štábu není pro praktický chod armády nenahraditelný, protože jde sice o vojenského odborníka, ale v pozici politické figury, která musí do armády přenášet rozhodnutí z civilní politické úrovně – od ministra obrany a vlády.
    
Velitelé jednotlivých zbraní, tedy pozemních či leteckých sil polské armády, velitel námořnictva či velitel speciálních sil, jsou odborníky s nemalými zkušenostmi. Ale i oni mají zdatné zástupce. Proto i velitelé jednotlivých armádních složek jsou nahraditelní.
    
V rámci armádního kariérního systému ztráta náčelníka generálního štábu a řady generálů znamenala paradoxně i vzpruhu pro personální politiku armády. Řada důstojníků byla jistě v hloubi duše potěšena šancí na postup. Smrt jednoho velitele znamená posun o stupínek výše u řady důstojníků. Nově povýšený důstojník uvolní svou dosavadní pozici v armádě a na jeho místo postoupí někdo, kdo byl ve velení o stupínek níže. Pokud by nedošlo k tragické havárii letadla u smolenské letecké základny v dubnu 2010, nedošlo by k mimořádnému povýšení, tedy k náhlému přechodu více důstojníků na prestižnější armádní funkci.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)