Všechny ostatní Putin požádal uklidnit se a nestrkat nos do věcí, do kterých jim nic není a které se jich netýkají, píše v komentáři Jan Campbell.

Čínský oficiální deník Global Times nedávno zveřejnil úvodník o vývoji kolem speciální vojenské operace. Nevím, zda bylo o úvodníku referováno v českých médiích. Mnozí mohou název považovat za dvojsmyslný - Čína se nikdy nezapojila do konfliktu (v bývalém SSSR), ačkoli ve skutečnosti nejde o žádnou dvojznačnost. Čína se skutečně neangažuje v na Ukrajině, ani v RF, stejně jako Rusko se neangažuje v událostech kolem Tchaj-wanu. To však nebrání stranám, které chápou, že obě situace mají společného iniciátora a beneficienta - USA, aby úzce koordinovaly své zahraničněpolitické kroky. A vzájemně si poskytovaly morální a politickou podporu. Ta je velmi důležitá, zejména vzhledem k extrémní odlehlosti obou epicenter, vojenské soběstačnosti zemí a zřejmé zoufalosti hegemona v odcházení, USA.

Doporučuji seznámit se s originálem úvodníku v anglickém jazyce, který mj. obsahuje výzvu Amerických expertů Číně (s jasnou narážkou na Tchaj-wan), aby se poučila z ruských zkušeností. Nebudu pokračovat. Shrnu obsah autorů čínského článku do jedné věty: Čistý zisk Washingtonu je nižší, než si svět dokáže představit.

Toto shrnutí velmi dobře vystihuje podstatu situace z různých úhlů pohledu. Vyvrací zejména ty dobrovolně pomýlené, kteří hledají a nacházejí prvky rozporů mezi Moskvou a Pekingem. Čínská strana, jak je patrné z tohoto citátu, chápe, že rozšiřování americké nadvlády a diktátu, i když je zabaleno do morálních zásad ochrany demokracie a lidských práv, má ve skutečnosti velmi servilní základ: nadále vlastnit planetu s jejími zdroji pro své vlastní koloniální zájmy.

To měl mimochodem Si nejspíše na mysli, když navrhoval Putinovi, aby společně hájili zájmy rozvojových zemí jako protiváhu. A právě v tomto kontextu se odehrál Putinův projev na plenárním zasedání ŠOS, když hovořil o přímé diskriminaci Západu (konkrétně EU) vůči rozvojovým zemím, pokud jde o boj s nedostatkem potravin.

A ještě jedna věc stojí za zmínku: Putinova slova o otázkách a obavách čínské strany ohledně speciální vojenské operace na Ukrajině. The New York Times interpretoval slova ve smyslu prohlášení o třenicích mezi Moskvou a Pekingem. Jeví se mi, že NYT se prostě chytili na návnadu, nebo mají deficit v interpretaci rétoriky. Proč? Protože Putin dal pouze najevo, že Čína této situaci oprávněně plně nerozumí, a současně neobjasnil, co je obsahem jeho obav.

Si byl nepochybně plně informován nejen o současné situaci na frontové linii, ale také o plánech Ruska v představitelné budoucnosti. My na Západě se o plánech dovíme později, až budou realizovány a stanou se skutečností. Ta se bude zásadně lišit od předpovědí politicky korektních analytiků a mediálních guru. Západ dnes může pouze vidět a hodnotit speciální vojenskou operaci na Ukrajině a dění na hranici Kyrgyzstánu a Tádžikistánu jako dělící linii.

Na skupinovém snímku před replikou historického pozadí v Samarkandu byli totiž prezidenti Tádžikistánu a Kyrgyzstánu co nejdále od sebe. Také během večerního rozhovoru byli od sebe náležitě vzdáleni: Kyrgyzský Sadyr Schaparov a jeho tádžický protějšek Emomali Rachmon se viditelně distancovali na zahajovacím večeru, protože ve stejné době na sebe stříleli vojáci a pohraničníci států, které reprezentují.

Turecký prezident Erdoğan přijel do Samarkandu jako zvláštní host na pozvání ruského prezidenta Putina a uzbeckého prezidenta Šavkata Mirzijojeva. Je to poprvé, co se Turecko účastnilo summitu Šanghajské organizace pro spolupráci na prezidentské úrovni od roku 2012. Tenkrát byl Turecku udělen status partnera ŠOS pro dialog. Na okraj summitu se 16. září konala dvoustranná jednání Erdoğana s vedoucími představiteli, včetně ruského prezidenta Putina. Prezident Erdoğan během summitu pronesl projev a řekl: Jsme připraveni na spolupráci ve všech oblastech. Výrok mj. interpretuji jako varování v předvečer prezidentských voleb v Turecku v příštím roce a kvůli silnému tlaku USA na tureckou vládu.

Zmiňuji se o návštěvě tureckého prezidenta také kvůli různým komentářům na sociálních sítích týkající se zájmu Turecka o ŠOS.  V podstatě lze tvrdit, že zatímco někteří komentátoři viděli v návštěvě prezidenta rozvoj a novou příležitost pro zemi, jiní ji interpretovali jako rozchod Turecka se Západem, změnu kurzu a Erdoganovu osobní volbu.

Vnější svět může najít odpověď z pěti zkušeností, které shrnul prezident Si Ťin-pching, a které představují ducha Šanghaje: Je třeba trvat na vzájemné politické důvěře. Je třeba trvat na vzájemně výhodné spolupráci., Je třeba trvat na rovném zacházení. Je třeba trvat na otevřenosti a inkluzivitě. Je třeba trvat na spravedlnosti.
Skutečnost, že dnešní svět není mírumilovný a deficit míru, rozvoje, důvěry a správy věcí veřejných nezmenšeně pokračuje a kontext předem zmíněného ducha Šanghaje ovlivnily formulaci textu Samarkandské deklarace. Zdůrazňuji, že o bývalém SSSR, Ukrajině ani o Tchaj-wanu se deklarace nezmiňuje ani slovem. Obecný popis globální situace je v Samarkandské deklaraci - v neautorizovaném překladu autora příspěvku - následující:

Svět dnes prochází globálními změnami a vstupuje do nové éry rychlého rozvoje a rozsáhlé transformace. Tyto základní procesy jsou doprovázeny rostoucí multipolaritou, větší propojeností, zrychlenou informatizací a digitalizací. V této souvislosti se současný systém mezinárodních výzev a hrozeb stává složitějším, stav věcí ve světě se nebezpečně zhoršuje, stávající místní konflikty a krize se prohlubují a vznikají nové.

Členské státy ŠOS v souladu se zásadami Charty ŠOS prosazují politiku, která vylučuje blokové, ideologizované a konfrontační přístupy k řešení problémů mezinárodního a regionálního rozvoje a k potírání tradičních i netradičních výzev a hrozeb pro bezpečnost.

Členské státy se zasazují o respektování práva národů na autonomní a demokratické rozhodování o svém politickém a socioekonomickém rozvoji a zdůrazňují, že základem udržitelného rozvoje mezinárodních vztahů jsou zásady vzájemného respektování svrchovanosti, nezávislosti, územní celistvosti států, rovnosti, vzájemného prospěchu, nevměšování se do vnitřních záležitostí, nepoužití síly ani hrozby jejího použití.

Členské státy se domnívají, že probíhající úsilí o posílení propojení mezi Střední a Jižní Asií přispívá ke společnému cíli zajistit prosperitu a bezpečnost v rozsáhlém regionu ŠOS prostřednictvím budování udržitelných obchodních, hospodářských, dopravních a komunikačních spojení a posilování dialogu mezi civilizacemi.

ŠOS jako odpovědný a vlivný aktér mezinárodního úsilí o zajištění míru a stabilního rozvoje v euroasijském prostoru bude i nadále podnikat koordinované kroky k řešení rostoucích hrozeb a výzev v regionu.

Shrnutí Samarkandské deklarace dovoluje oprávněně identifikovat zaměření ŠOS na budování Eurasie pro Eurasijce. Připomenu-li si, že Zbigniew Brzezinski ve Velké šachovnici při popisu důvodů a parametrů amerického vůdcovství zdůraznil, že nejsilnějším hráčem na euroasijském kontinentu se poprvé v historii stala neeurasijská mocnost - Spojené státy, pak lze konstatovat, že hlavním smyslem existence a posilování ŠOS je odstranit USA z euroasijského kontinentu. Jeví se mi, že samarkandský summit byl v tomto směru významným a úspěšným krokem, a na druhé straně jednoznačným varováním NATO a EU, končí komentář Jan Campbell.