Referendum v Novorusku ještě neznamená připojení k Rusku

zprávy

Čtyři bývalé ruské regiony, reprezentující polovinu Novoruska, po dvě a půl století francouzsky nazývané Nové Rusko, právě v referendu hlasovaly o svém znovusjednocení s Ruskem.

Referendum v Novorusku ještě neznamená připojení k Rusku
Referendum
29. září 2022 - 02:20

První dvě, které to oznámily, byly ukrajinské správní provincie Cherson a Záporoží, nedávno osvobozené (částečně) ruskou armádou ze jha režimu vyplývajícího ze státního převratu, který v únoru 2014 zrušil ukrajinskou ústavu, zakázal před osmi lety používání a výuku ruského jazyka v těchto provinciích, pokračoval před několika měsíci rozpuštěním všech opozičních stran a právě před několika týdny oznámil rozsáhlou operaci čistky obyvatelstva „kolaborujícího s nepřítelem".

Další dva bývalé ruské regiony, které vyhlásily referendum, jsou republiky Doněck a Luhansk, de facto nezávislé státy od svého vyloučení z bývalé Ukrajiny, nesporně suverénní podle kritérií Montevideské úmluvy z roku 1933 (která dokonce specifikuje že „politická existence státu je nezávislá na jeho uznání ostatními státy“), a nakonec uznalo Rusko 21. února. Pokud se nemýlím, tyto dvě země již před několika lety vedly referenda o znovusjednocení s Ruskem, přičemž Rusko je ignorovalo a neuznalo jejich nezávislost ani před hrozbou ukrajinského útoku,  neuznalo nezávislost Jižní Osetie před vypuknutím války/operace „etnické čistky“ Gruzie na začátku srpna 2008... a stále po svém referendu není znovusjednoceno s Ruskem. Pro pořádek, v Podněstří před šestnácti lety hlasovalo 97 % pro znovusjednocení a před osmi lety o něj opět Rusko marně žádalo.

Tyto čtyři bývalé ruské regiony uplatňují své právo na sebeurčení podle současných kritérií. Pokud jde o dvě kozácké republiky, za posledních osm let dostatečně prokázaly svou schopnost organizovat svobodné místní nebo celostátní volby bez vnějšího vměšování (ruská armáda do nich vstoupila teprve letos) a dokonce zvát pozorovatele cizince, a to navzdory odmítnutí OBSE. S ohledem na dva v současnosti ukrajinské regiony je zřejmé, že volby se mohly konat pouze díky periferní ochraně ruské armády a pouze v oblastech, které již nejsou pod kontrolou kyjevské vlády. Volná přítomnost moderních informačních prostředků, tzv.demokratické zkušenosti obyvatel a velikost těchto regionů, předpokládejme však, že by se nejednalo o hlasování diktované okupační armádou jako v papežských státech v červnu 1790.

Historicky nedávný koncept, právo národů na sebeurčení, je potvrzen v článku 1 Charty Organizace spojených národů, později v článku 55. Je citován v preambuli nebo s odkazem na mnoho právních nástrojů přijatých mezinárodními institucemi (systému OSN nebo ne). Rezoluce 1541 Valného shromáždění Organizace spojených národů, přijatá 15. prosince 1960, zmiňuje tři způsoby uplatnění práva národů na sebeurčení, a to „nezávislost a suverenitu, svobodné přidružení k nezávislému státu a integraci do nezávislého státu“. Stát". Navzdory tomu, co je v „Deváté hranici“ nazýváno tichou smlouvou o nešíření zbraní hromadného ničení, několik mezinárodních nástrojů doporučuje, aby státy upřednostňovaly uplatňování práva na sebeurčení národy, které ještě nejsou státy. Například podle Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966 „od států […] se vyžaduje, aby usnadnily realizaci práva národů na sebe“.

Mezinárodní soudní dvůr dokonce rozsudkem ze dne 30. června 1995 stanovil, že tato povinnost usnadňování je standardem erga omnes, který se tedy týká všech států, a nikoli pouze těch, které se přímo účastní jako zúčastněné strany. Tedy nejen Ukrajina (suverén) a Rusko (okupant) mají zjevně usnadnit sebeurčení národům Záporoží a Chersonu, ale i ostatním zemím, ať už jsou signatáři těchto smluv, jako je Francie nebo Polsko. nebo nesignatáři jako Doněck (sousední Záporoží). A na rozdíl od poměrně rozšířeného omylu nemá sebeurčení národa vliv na integritu již existujícího státu, který v mezinárodních textech pouze zakazuje použití síly jinými státy. L'Helsinský závěrečný akt ukazuje, že neexistuje neslučitelnost mezi zásadou územní celistvosti a právem národů na sebeurčení, protože jeho signatáři se zavázali respektovat obojí současně. A Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku 2010/25 ze dne 22. července 2010 výslovně připomněl, že „rozsah principu územní celistvosti je tedy omezen na oblast mezistátních vztahů“, výslovně připomněl, že „rozsah zásady územní celistvosti je tedy omezen na oblast mezistátních vztahů“.



O praktických modalitách konzultací kozáckých voličů se v zahraničí v dnešní době ví jen málo, ale určitá kritéria pro rozhodnutí lze tušit. Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, známá jako Benátská komise (Rady Evropy), totiž před pěti lety na žádost katalánské vlády upřesnila určité standardy. Vzhledem k tomu, že se posledně jmenovaný zajímal zejména o práh účasti pro platnost hlasovacího lístku, Benátská komise odpověděla, že taková inovace není nutná. Pokud může kterýkoli volič svobodně vyjádřit svou volbu, rozhodnout se abstinovat či dokonce rybařit, je referendum demokraticky platné z důvodu jeho konání a možnosti se ho zúčastnit bez ohledu na počet nebo procento nakonec obsazených možností. Katalánská vláda se také zajímala o míru kladných odpovědí nebo o rozdíl mezi počtem kladných a záporných odpovědí na tak důležitou otázku, jako je suverenita, a bylo jí řečeno, že ve hmotě neexistuje žádný standard. Byla to jistě vláda sestavená parlamentem výslovně zvoleným tak, aby vedla k nezávislosti do osmnácti měsíců, ale i kdyby tomu tak nebylo, stačilo, aby hlasem zvítězilo ano. demokraticky vyjádřeno při plné znalosti pravidel hry (v tomto případě prostá většina) a důsledků.


Pro srovnání, Spojené státy, které v roce 2008 přiměly albánskou menšinu v Srbsku, aby vyhlásila odtržení provincie Kossovo a Metochia (po devíti letech, kdy se o to snažila OSN), nepožádaly právní ani politologickou vědu, aby kdokoli potvrdil falešné referendum. Spojené státy si jsou však existence referendové praxe vědomy, protože v roce 2014 tlačily celý svět, aby předem popřel jakoukoli legitimitu a jakékoli důsledky pro krymské referendum o sebeurčení poté, co krymské referendum vzalo na vědomí svou nezávislost kvůli zrušení ústavy z roku 1996, kterou se připojilo k Ukrajině (a vzdalo se vlastní ústavy z roku 1992). Poté zpětně navrhli rezoluce pro Valné shromáždění a Radu bezpečnosti Organizace spojených národů, které předem zakazují jakékoli uznání výsledku referenda, což je aktivismus, díky němuž by jejich souhlasné mlčení bylo při příležitosti katalánského referenda o tři roky později pozdnější.

Francie byla jednou z prvních zemí, která protestovala proti vyhlášení referenda o sebeurčení na bývalé Ukrajině, jako bylo to na Krymu v březnu 2014, v poměrně odvážném postoji sotva tři roky po anexi Mayotte 31. 2011. Protože na rozdíl od krymského referenda organizovaného místní vládou již de facto nezávislou na Ukrajině, referendum na Mayotte v roce 2009 organizovala francouzská metropole, navzdory rezolucím 3291, 3385 a 31/4 Valného shromáždění OSN potvrzujícím jednotu Komor a výslovně zakazuje Francii organizovat referendum na Mayotte.

Německo bylo také jednou z prvních zemí, která měla v úmyslu předem zakázat výkon sebeurčení národům Novoruska, což je postoj, který je také obzvláště odvážný sotva třicet let po anexi bez konzultace s pěti východními německými státy. .. Pro pořádek, východoněmecký parlament, zvolený v březnu 1990 bez mandátu vzdát se suverenity, rozhodl 22. srpna znovu vytvořit provincie Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko, poté o několik hodin později ( přes noc) jednostranný převod těchto nových provincií do Spolkové republiky Německo od 3. října. Rychle navržená smlouva o znovusjednocení byla podepsána vládami RFA a NDR 31. srpna a ratifikována národním parlamentem NDR 20. září, přičemž žádná vláda ani parlament nevznikly, pokud se nemýlím, v pěti nově konstituovaných provinciích. 3 října o půlnoci byla (rozhodnutím národního parlamentu) rozpuštěna Německá demokratická republika s přesným a pokryteckým cílem vrátit jejich suverenitu provinciím, které se poté staly státy, přičemž SRN nechtěla anektovat NDR jako celek, ale pouze roztříštěné. 3. října 1990 o půlnoci byly k SRN připojeny nové suverénní státy Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko, aniž by byly osloveny jejich příslušné populace, a 14. října byli povoláni pouze k volbě krajských (nesuverénních) sněmů. K dnešnímu dni národy Braniborska, Meklenburska-Předního Pomořanska, Saska, Saska-Anhaltska a Durynska, které poslední režim NDR vydal k anexi SRN, dosud nebyly vyzvány, aby vyhlásily referendum.

Kontrast s tím, co se děje na druhé straně tiskové opony, je jasný.

Ruská vláda prohlásila, že bude respektovat výsledek referend, což nutně neznamená, že hodlá následně vyhovět žádosti o členství v Ruské federaci. Pokud tomu tak je, důsledky pro regiony a dotčené obyvatelstvo jsou historického řádu, pro ně zjevně nesmírné, což zároveň nevylučuje zpochybnění bezprostředních strategických důsledků mimo tyto regiony.

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?