Popsat co znamená G20 je téměř nemožné, protože je vzbuzována iluze, že jde o úctyhodné setkání politiků kvůli osvícenému kormidlování světa. Ve skutečnosti jde o pračku peněz a kšeftařské sympozium politických a ekonomických mafiánů. Pro blbečky z médií jsou připravena velká setkání, oficiální konference a různé jiné –ence, pro kšeftaře a mafiány jsou různá setkání formálně neformálního charakteru.
Aniž by si politicky zadali, že se nechovají ctnostně a hovoří s nepřáteli a zločinci, všichni mohou říkat, že šlo o jednání a setkávání se v rámci svatého koncilu G20.
O čem se bude oficiálně psát, nemá mít nic společného s tím, o čem se bude v zákoutích a suterénech dohadovat. Bude to pokračování současné ekonomické války všemi prostředky.
Souvislosti
Souvislosti
Mejdlo G20 uskutečňuje skupina největších ekonomik světa představovaná oficiálními papaláši a jejich sponzory, ministry financí a guvernéry centrálních bank z 19 států a k tomu podivný konglomerát zvaný Jednotný vnitřní trh Evropské unie. Oficiálně ekonomiky G20 představují 85 % světového hrubého domácího produktu, 80 % mezinárodního obchodu a dvě třetiny světové populace.
Otázka, zda jde o karneval nebo obchodní veletrh, je na místě. Odpověď? Asi obojí zároveň – karneval v době obchodního veletrhu.
Nesmí nás plést, že slavnosti karnevalového typu jsou spojeny s komickými výstupy či smíchovými obřady (M. M. Bachtin, Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, Odeon 1975, str. 8) Karneval je projevem smíchu, je vtažením všech do víru hry na něco, jako třeba ve středověku při „svátku hlupáků“, nebo jako ještě dnes např. formou masopustu.
Nezapomeňme, že smích má různé formy a projevy. Projevem potutelného smíchu může být i výbuch miny či okradení souseda.
V knize „1918: Karneval války“ upozorňuji, že válku můžeme považovat za karneval zla, za karneval šílenství. Už jenom proto, že válka v sobě nemá nic rozumného. Je to bláznovství, neužitečné ničení. Pokud ve válce neplatí běžná pravidla, ale šílená karnevalová pravidla válečného stavu, podobné to je při G20 v obchodě/ekonomice svázané do kozelce s politikou. Neexistují žádná pravidla, jenom ta, která se právě dohodnou a jsou přišpendlena na jakousi kostru mezinárodních smluv, úmluv a pravidel, která platí i neplatí podle toho, jak jsou právě interpretována.
Neexistenci skutečných pravidel ukazují mnoho let stále více zneužívané ekonomické sankce. Jde jenom o přežití, moc a dominanci. A s tím jsou spojeny neuvěřitelné kompromisy, kdy nepřátelé mezi sebou čachrují, zrazují své přátele, aby za rohem zradily i ty, se kterými zradu upekli.
Supergrupáč
Supergrupáč
Nejedná se o oportunistické žvásty, ale o popis prostředí a smradu, který z G20 vychází, na základě faktů: Podle Indonéské asociace hotelů a restaurací na Bali je nasazeno přibližně 30 000 pracovníků v pohostinství, kteří slouží delegátům G20 ve 24 určených hotelech poblíž Nusa Dua. Odhad: delegátů G20, včetně novinářů, bude 12 750 lidí.
Proto hovořím o karnevalu, mejdanu, grupáči a obchodním veletrhu. Jednání skupiny 20 státně – obchodních aktérů bude představovat mumraj přes 12 tisíc lidí! Copak to má něco společného se zdravým rozumem? Jde o účelový mafiánský chaos. Číslo 12 750 lidí jsem si nevymyslel. Je z článku z 11. listopadu 2022 v South China Morning Post, což jsou přední hongkongské noviny v anglickém jazyce.
V článku se mj. píše, že „kromě členů G20, jako je Čína, USA, Japonsko a Evropská unie, Indonésie také pozvala další země, včetně Singapuru, Kambodže, Ukrajiny a Spojených arabských emirátů. Summitu se zúčastní také nejbohatší muž světa Elon Musk a spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates. Nizozemská královna Maxima a prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach budou mimo jiné také na Bali….“
Předpokládám, že přiletí i Jára Cimrman.
Letiště na Bali během dvoudenního summitu obslouží 42 000 cestujících! Vítejte v blázinci, kde indonéská policie čučí do více než 2 300 CCTV kamer vybavených technologií rozpoznávání obličeje a je nasazeno více než 18 000 příslušníků bezpečnostních sil.
Copak takový velmi krátký a o to šílenější chaos zvaný G20 lze brát vážně? Z tohoto hlediska jsou novináři alias mediálníci pozváni jenom proto, aby psali a vysílali kraviny, které se skutečně mafiánským zcela nepřehledně přehledným grupáčem nebudou mít nic společného.
Kdesi v čechůnských novinách jsem v pondělí 14. 11. dopoledne četl o schůzce čínského a severoamerikánského prezidenta: „…Myslím, že si rozumíme,“ prohlásil Biden na tiskové konferenci po schůzce. „Jsem zcela přesvědčen, že nesmí nastat nová studená válka,“ dodal šéf Bílého domu. Potvrdil, že neusiluje o konflikt s Čínou. Podle něj jde spíš o zodpovědné soupeření. Každá země přitom podle něj musí dodržovat mezinárodní pravidla….“
Taková absurdita! Studená válka tady již je v horší fázi než v době studené válce mezi SSSR a západem. Severoamerikánský Biden: neusiluje o konflikt s Čínou, a přitom se stále stupňuje míra oboustranných eskalací různých poťouchlých sankcí již na pokraji obchodní války. Jenom debil to může označit za „zodpovědné soupeření“.
Jak může Biden hovořit o dodržování mezinárodních pravidel, když platí podle potřeby jen některá a výběrově, když se právě politicky (mocensky) hodí? Ale nejedná se jenom o Bidena. Stejně nesmyslně vypouští ze sebe slova i čínský nejvyšší mandarín a politikusové ostatních států. A zahustí to svými kecy i takové nádhery jako třeba Bill zvaný Gates.
Žvásty cestou k pragmatismu
Žvásty cestou k pragmatismu
Většina prohlášení a závěrů z G20 bude povrchních. Ale to je účelem. Prohlášení budou jako ponožka - dají se natáhnout na kdejakou nohu či kopito. Čili odůvodnit se dá nějakým G20 kdeco. Typický je např. čínský pohled (https://www.guancha.cn/CaoHePing/2022) z 15.11.2022, kdy v článečku se o významu ocucávání jednoho Si s jedním Bidenem píše: „Za prvé, má velký význam. Schůzka stanovila tři "prvenství": jednalo se o první osobní setkání mezi Čínou a Spojenými státy v prvních třech letech, první osobní setkání mezi oběma vůdci od nástupu prezidenta Bidena do úřadu a první interakci mezi nejvyššími vůdci obou zemí poté, co Spojené státy a Čína dokončily letošní hlavní domácí agendu.
Za druhé, hloubková komunikace. Oba vůdci se znají již dlouho a během tohoto období došlo k mnoha telefonním hovorům a videokonferencím, pokaždé k dlouhé a hluboké komunikaci. Toto setkání je nejen pokračováním dosavadních výměn, ale také předznamenává nový výchozí bod. Schůzka trvala více než tři hodiny, což je více, než bylo dříve dohodnuto, a bylo použito simultánního tlumočení. Výměny mezi oběma hlavami států byly komplexní, důkladné, upřímné, konstruktivní a strategické.
Za třetí, je bohatý na obsah. Během setkání obě hlavy států diskutovaly o pěti otázkách, včetně jejich domácí a zahraniční politiky, čínsko-amerických vztahů, tchajwanské otázky, dialogu a spolupráce v různých oblastech a hlavních mezinárodních a regionálních otázek, o nichž lze říci, že pokrývají nejdůležitější aspekty bilaterálních vztahů a nejnaléhavější regionální a globální otázky v současnosti.
Čtvrtým je vést budoucnost. Diplomacie hlavy státu je "kompasem" a "stálicí" čínsko-amerických vztahů a hraje nezastupitelnou strategickou vedoucí roli v rozvoji bilaterálních vztahů. V současné době čelí čínsko-americké vztahy vážné obtížné situaci a nacházejí se v kritickém bodě, kam se vydat. Během setkání obě hlavy států nejen řídily kormidlo, ale také vytvářely plány a opatření…“
Podobné kecy v americkém gardu měl i Biden. Např. v nesmyslném plácání čili ve vyjádření prezidenta Bidena a prezidenta Si Ťin-pchinga před bilaterálním setkáním (www.whitehouse.gov/briefing-room/speeches-remarks/2022/11/14). Biden řekl: „…věřím, že existuje jen malá náhrada za – osobní diskuse. A jak víte, jsem odhodlán udržovat komunikační linky otevřené mezi vámi a mnou osobně, ale naše vlády napříč hranicemi, protože naše dvě země – mají toho tolik, že máme příležitost se s tím vypořádat. Jako vůdci našich dvou národů máme podle mého názoru společnou odpovědnost ukázat, že Čína a Spojené státy dokážou zvládnout naše rozdíly, zabránit tomu, aby se konkurence stala téměř konfliktem, a najít způsoby, jak spolupracovat na naléhavých globálních otázkách. které vyžadují naši vzájemnou spolupráci. A věřím, že je to zásadní pro dobro našich dvou zemí a mezinárodního společenství…“
Těmito jalovými kecy lze odůvodnit cokoliv. K tomu jsou summity, tedy i Karneval G20.
Mezi šesti osmi očima
Tudíž je G20 i zcela pragmatickým setkáním. Videokonference, žvanění po telefonu, to jsou jenom oficiality, které jsou nahrávány, archivovány, odposlouchávány, tedy věc veřejná. Řada jednání (či spíše setkání, potkávání) mezi čtyřmi šesti osmi očima bez dalších uší na blízku mohou načrtnout taktiku toho, o čem se nedá veřejně hovořit. Protože veřejná politika nemá nic společného s realizovanou politikou, která teče kanalizačním potrubím civilizace.
Veřejná setkání jsou pro mediální blbečky, aby zvěstovali, že čínský Si a USmanský Biden se shodli na tom, vysvětlili si to, aby bylo oficiálně oznámeno, že došlo k dohodě o nějaké spolupráci nespolupracujících. Sice v kanalizačním potrubím politiky toto páření již probíhá, ale musí být veřejně autorizováno, aby nějaký blb to nezveřejnil s komentářem, že to je komplot někoho proti nějaké demokracii apod.
Konkrétně: „Americký ministr zahraničí Antony Blinken podnikne svou první cestu do Číny, oznámil Bílý dům v pondělí (14.11.) po osobním setkání mezi prezidenty Číny a Spojených států, které se týkalo celé škály otázek, jako je americká politika vůči Tchaj-wanu, které narušily bilaterální vztahy…“ (4. 11. 2022, www.scmp.com).
Pokud bude něco skutečně dojednáváno, bude to velká hromadná střípků, ze kterých se dá nakonec slepit vánoční stromeček. Co střípek to pokoutní dohoda o dohodě a možnosti jak nemožné dohodnout, aby se ovce nažrala a vlk zůstal celý a neztratil přitom ani bobek ze zadku.
Neboť nic není tak, jak se státně dotovaní politologové a mediální troubové nejen v Čechůnii, ale i na celé planetě, snaží předstírat. Propojení světa není politické, ale pragmatické.
Tchajwanská rapsodie
Např. podle některých politických magorů v USA chtějí lidi z Pekingu obsadit Tchaj-Wan i za cenu války. Ve skutečnosti obě čínské strany mají zájem na kšeftu, spolupráci. Jenom neschopní a líní se drží politiky.
Tchajwanští výrobci čipů, kteří mají masivní závazky na čínské pevnině, se obávají, že americké sankce by jim mohly zabránit v používání amerických zařízení k výrobě polovodičů pro čínský trh s čipy v hodnotě 300 miliard dolarů, největší na světě.
Průmyslový analytik Dan Hutchison z polovodičové výzkumné skupiny VSLI napsal již před rokem 8. prosince 2021, že domácí průmysl čipových zařízení by umožnil Tchaj-wanu oddělit se od Západu. Ještě horší je, že poukazuje na postglobalizační svět směřující do temného věku nadměrné nabídky, roztříštěných zdrojů výzkumu a vývoje a nízkých inovací.
Hutchison označil tchajwanskou iniciativu za "jasný postglobalizační obranný krok proti akci současné americké administrativy na zastavení Číny a čínské reakce na rozvoj vlastního průmyslu vybavení".
A další signály: "Čína zmenšila svou mezeru ve výrobě a designu polovodičů na pouhou jednu až dvě generace za vedoucími hráči… Během příštího desetiletí se Čína stane největším světovým výrobcem polovodičů ve vyspělých technologických uzlech, zatímco generální ředitel ASML Peter Wennink odhaduje, že "za 15 let" budou schopni to všechno udělat sami [a dosáhnout technologické suverenity v polovodičích]," napsali profesor Graham Allison a bývalý generální ředitel společnosti Google Eric Schmidt ve zprávě Belferova centra pro vědu a mezinárodní záležitosti Harvardské univerzity z prosince 2021.
Podíl USA na světové výrobě polovodičů se zmenšil z absolutního monopolu v roce 1960 na dnešních pouhých 12% a pouze ve vyspělých uzlech.
Nebo: Stupňování konfrontace je zřejmé např. z článku (The US–China ‘standard-off’ over technology) vydaného dne 2. 9. 2022 (autor: Heejin Lee, Yonsei University-https://www.eastasiaforum.org/2022/09/02/the-us-china-standard-off-over-technology/#more-1153676).
Heejin Lee je profesorem na Graduate School of International Studies, Yonsei University a ředitelem Centra pro australská studia a Centra pro konvergující průmysl a standardizaci, a jeho postřehy jsou závažné. Varuje: „Americko-čínská technologická rivalita se stala zjevnou, když vypukl spor o 5G a Huawei poté, co Washington v květnu 2019 uvalil na Huawei embargo. Jádrem sporu jsou standardy, na nichž je založena pátá generace technologie mobilních sítí. Čína předstihuje USA – tradičního tvůrce mezinárodních standardů v oblasti informačních a komunikačních technologií – při stanovování standardů pro 5G.
Čínské společnosti vlastní třetinu světových patentů souvisejících se standardem 5G – patenty, které si nárokují vynález, musí být použity v souladu s průmyslovým standardem. Držení patentů 5G je důležité, protože 5G přesahuje konvenční mobilní komunikaci v rozvíjejících se technologických odvětvích. Autonomní automobily, umělá inteligence (AI), inteligentní továrny a inteligentní města jsou propojeny prostřednictvím sítí 5G.
Suma sumarum polovodičová protičínská válka USA je o snaze nepropadnout se v konkurenci ještě hlouběji.
Americký povzdech nakonec: „…Američtí výrobci čipových zařízení, jako jsou LAM Research and Applied Materials, a poskytovatelé návrhových nástrojů, jako jsou Synopsis a Cadence, ztratí 20% až 30% příjmů, které získávají z Číny, s ničivými důsledky pro jejich kapitálové investice a rozpočty na výzkum a vývoj.
Scott Foster v Asia Times oznámil 17. října, že americké polovodičové firmy utrpí z nových předpisů větší škody než Čína.
Nekvalitní technické specifikace ministerstva obchodu USA a vyloučení amerického průmyslu z politické smyčky naznačují náhlý nástup paniky v Bidenově administrativě kvůli technologickému pokroku Číny…“ (z článku Americký kmotr učinil nabídku čipu, které nerozumíte, 5. 11. 2022, asiatimes.com).
Asijské souvislosti
Asijské souvislosti
Kecy z Bali nebudou příliš podstatné. Číňané se chechtají již dnes. Pyšní se, že doslova před několika dny globální společnosti v sektoru integrovaných obvodů (IC) spěchaly, aby vystavily své nejnovější technologie na 5. čínském mezinárodním dovozním veletrhu (CIIE) v Šanghaji, kde byla již druhý rok po sobě zřízena vyhrazená výstavní zóna pro integrované obvody, což podtrhuje rostoucí důvěru zahraničních firem v čínský trh IC navzdory zesílené blokádě USA a výzvám k oddělení. Špičkoví čipoví giganti, včetně Qualcomm, AMD a ASML, měli letos na CIIE zastoupení, a nováčci, jako je japonská společnost Renesas Electronics, jeden z 10 největších světových dodavatelů čipů, se také připojili a slíbili, že zvýší investice.
Odhlédneme-li od „čipologie“ a polovodičové říše, ukazují poslední trendy, že jihovýchodní Asie opustila jeden z politických extrémů: vzdává se démonizace Číny, která nabízí stále více „měkkou“ spolupráci. Objevuje se termín „jít bambusovou cestou“. Být měkký, chytrý a vytrvalý. Ukrajina se stává varováním, protože stále více je přijímáno, že ukrajinské běsnění je výsledkem severoamerikánských kalkulací.
Třeba Vietnam a Čína. Nejsou to milenci, ale konkurenti, kteří spolupracují. Pro Peking je důležité, že vietnamský vůdce Nguyen Phu Trong přijel na návštěvu Číny bezprostředně po konferenci čínské komunistické strany. Hanoj nemá žádný zájem na tom, aby byla strategicky ovládána Pekingem. Návštěva nepředstavovala pročínský vlezdoprdelismus.
Vietnamci naopak s chutí přijímají vlezdoprdelismus USA, které se snaží proniknout co nejvíce do Vietnamu. Ale snahy USA jsou pečlivě sledovány.
Cesta velkého Vietnamce do Číny neznamenala nic jiného, než projev respektu – a neutrality – to je asijská diplomatická cesta. Stále obnovovaný signál – vždycky se nějak dohodneme.
K tomu nepotřebují Bali.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:aech.)
