Základní informace o současné situaci poskytují články „Čínský stín roku 2021 nevzbuzuje obavu“ a „Oficiální Vietnam roku 2021 má na háku Amíky i Číňany“.

Protičínské politické hry v rámci druhé studené války zahrnují též manévry vojenských lodí s regionálními partnery jako demonstraci solidarity se sousedy vůči Číně. Neboť Peking je potenciálním nepřítelem Vietnamu.

Proto např. 21. září 2021 vyšel článek o tom, že australské a vietnamské námořnictvo se zapojilo do řady aktivit, včetně námořního výcviku u vietnamské zátoky Cam Ranh Bay.

Na zdvořilostní návštěvě byla obojživelná útočná loď HMAS Canberra, fregata Anzac a tanker HMAS Sirius. Australané byli hosty vietnamského ministerstva národní obrany.

„Úkolovou skupinu IPE21 při připlutí vřele přivítali vyšší důstojníci námořní oblasti 4, vojenské oblasti 5 a pohraniční stráže, a zástupci australského velvyslanectví. IPE21 zahrnuje širokou škálu aktivit, zahrnující plánování pomoci při katastrofách, mnohonárodní námořní manévry a vojenský výcvik s regionálními partnery ve Východním Timoru, Malajsii, Thajsku, Kambodži, Bruneji, Vietnamu, Filipínách, Singapuru a Indonésii. Činnosti jsou navrženy tak, aby podporovaly větší porozumění a interoperabilitu mezi bezpečnostními pracovníky…“ oslavuje článek mezinárodní vojenskou spolupráci.

Zajímavý je pohled na vztahy Vietnamu a Číny, a tím pádem nepřímo i na vztah Vietnamu k AUKUSu, z pera bývalého indického diplomata M. K. Bhadrakumara. Článek, či spíše oslavný komentář s názvem „Vietnam dokazuje, že kapitalismus vedený komunisty může fungovat“, byl uveřejněn 28. ledna 2021 v Asia Times.

Článek je orámován 13. národním kongresem vládnoucí komunistické strany Vietnamu, který tehdy probíhal v Hanoji.

Bývalý indický diplomat uveřejňuje střízlivé komentáře. Ale komentář o vietnamském kapitalismu je pozoruhodný. Autor má zajímavý pohled na realitu a přitom čtenář se nemůže zbavit dojmu, že jde o propagační článek ve prospěch vietnamského komunistického kapitalismu. Napsal např., že sjezd je událostí výjimečného významu pro vnitřní politiku země a budoucí trajektorii rozvoje, regionální politiky a geopolitiky asijsko-pacifického regionu.

Bhadrakumar poukázal na několik zajímavým rysů vietnamské politiky:

• chtějí udržet tempo industrializace a modernizace tak, aby do roku 2030 se Vietnam stal industrializovanou zemí se středními příjmy a do roku 2045 moderní, průmyslově vyspělou zemí – tedy s vysokými příjmy.

• V Asii se odehrává další hluboká zkouška socialistické vlády (vietnamské), která je na druhém místě za čínskou.

• Vietnam je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v asijsko-tichomořské oblasti – v dobré pozici, aby unikl ekonomické pasti Covid-19.

• Je pilířem regionální stability a potenciálně jedním z nejvýznamnějších technologických výrobních center na světě a nejrychleji rostoucí digitální ekonomikou v jihovýchodní Asii.

• Stejně jako v Číně, hospodářský úspěch Vietnamu posiluje legitimitu komunistické strany.

• Vedení Vietnamu se obratně vypořádalo s problémem vyvažování vietnamských vztahů s Čínou a USA, a využilo čínsko-americkou rivalitu ve prospěch Vietnamu.

• Hospodářství Vietnamu je velmi otevřené a vysoce závislé na mezinárodním obchodu a zahraničních investicích. Proto postupuje cestou rozšiřování a prohlubování hanojského angažmá v Pekingu i Washingtonu. Vietnam se snaží minimalizovat negativní dopady tím, že využívá příležitostí zejména z Číny v oblasti obchodu a investic. Z ekonomického hlediska má Vietnam dobré vztahy jak s Čínou, tak s USA.

• Jakékoli přesměrování globálního obchodu může fungovat pouze ve prospěch Vietnamu. Současný politicko - obchodní spor mezi Pekingem a Washingtonem postavil Hanoj do ještě lepší pozice, neboť nadnárodní společnosti dnes působí ve Vietnamu, včetně globálních technologických gigantů, jako jsou Apple a Samsung.

• Narušení čínských dodavatelských řetězců v důsledku obchodní války bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa (a pandemie) přimělo Peking k vytvoření nových dodavatelských řetězců, se zaměřením na asijský region. To prospělo Vietnamu. Regionální komplexní hospodářské partnerství (RCEP), podle něhož se připravují nové asijské dodavatelské řetězce, tento trend v nadcházejícím období posílí.

• Vietnamští lídři si uvědomují význam Číny pro bezpečnost a hospodářský blahobyt Vietnamu. A navzdory komplikovanému a často napjatému námořnímu sporu v Jihočínském moři, a složitým otázkám týkajícím se rozvoje řeky Mekong, zůstává Čína největším zdrojem materiálů a vybavení pro vietnamský zpracovatelský průmysl. Čína je dnes největším obchodním partnerem Vietnamu a Vietnam je pro Čínu šestým největším dodavatelem.

Bhadrakumarovy postřehy ukazují, jak jsou nejednoznačné vztahy mezi státy. Mezi zeměmi ASEAN sice má Čína z dlouhodobého hlediska dost složité vztahy s Vietnamem, ale Bhadrakumarova slova se potvrzují. V roce 2020 došlo na 19% nárůst obchodu s daleko většími dovozy z Vietnamu, než s jakými Čína počítala. Dokonce čínský tisk dává zlepšující se vztahy Vietnamu s Čínou za příklad hodný následování Indii, která je s Čínou na válečné stezce. Vietnam ve svůj prospěch využívá i snahu USA podbízet se vietnamské vládě.

Proto musíme brát ohled na to, že v asijských přímořských státech důležité není nějaké právo, spravedlnost apod., ale pragmatické vztahy, jež jsou momentálně pro ten který stát ekonomicky výhodné. Proto vymezování se vůči Číně kvůli nějakým lidským právům je pro tyto státy jenom politický nátlak využívaný především ze strany USA a EU.

Proto se lze domnívat, že negativní protičínská gesta české diplomacie a předsedy senátu Vystrčila představují především signál české oficiální politické naivity.

Pokud jde o problém Jihočínského moře, jde o kšeft. Kdo ovládá vody a mořské dno, bude moci z toho hospodářsky těžit. Území v Jihočínském moři si nárokuje nejen Vietnam, ale také Filipíny, Malajsie, Brunej a Indonésie.

Vietnam a USA, příběh politického kšeftaření

Z ekonomického hlediska má Vietnam dobré vztahy jak s Čínou, tak s USA. Obchod mezi Vietnamem a USA by mohl v roce 2021 dosáhnout 100 miliard USD, což je 221krát více než v roce 1995, kdy se vztahy mezi oběma zeměmi normalizovaly. Za prvních osm měsíců letošního roku došlo k bilaterálnímu obchodu ve výši 73 miliard USD, uvedl Hoang Quang Phong, místopředseda Vietnamské obchodní a průmyslové komory (VCCI), na fóru o podpoře vietnamsko-amerického obchodu v novém kontextu. (23. 11. 2021)

Zajímavé je, že dlouhotrvající pandemie COVID-19 narušila dodavatelské řetězce, ale rok 2020 byl prvním rokem, kdy celkový obchodní obrat mezi Vietnamem a USA překročil hodnotu 90 miliard USD a dosáhl 90,8 miliardy USD oproti 451 milionům USD v roce 1995.

Vietnamský exportní obrat do USA se zvýšil o 230 procent, zatímco export z USA do Vietnamu vzrostl za posledních pět let o více než 175%. Klíčovými vietnamskými produkty vyváženými do USA jsou stroje, zařízení, nástroje a náhradní díly.

Vietnam se stal 10. největším obchodním partnerem USA, přičemž USA jsou zároveň největším obchodním partnerem Vietnamu. Vietnam je jednou z prvních zemí v Asii, která podepsala obchodní dohodu s USA.

Vietnamští komunisté cítili, že Američané se chtějí angažovat ve Vietnamu co nejvíce, což brali jako protiváhu vůči Číně hned u jejich hranic. Proč to USA nedopřát, když to bude pro vietnamskou ekonomiku výhodné. Ale musí si Američany hlídat, podobně jako to dělali Číňané. Rozprášení studentů střelbou z pekingského velkonáměstí Tchien-an-men v červnu 1989 bylo ve světě demokratů halasně odsouzeno, ale z politického hlediska se tato záležitost čínského vedení prakticky nedotkla. Od počátku studentské revolty mezi zeměmi G7 panoval strach o investice, které v té době za deset let dosáhly v Číně 11,5 miliardy dolarů. Politický a hospodářský chaos, který by mohli studenti vyvolat, by investice ohrozil. Proto byl masakr přijat ne se souhlasem, ale s tichým porozuměním. Čína si tím podržela investiční důvěryhodnost. Obchodní spolupráce mohla pokračovat. Čína na oplátku podpořila v roce 1990 osvobození Kuvajtu pod vlajkou OSN.

Podobně si vietnamská komunistická strana je jistá, že dokáže ohlídat tzv. demokraty jako jsou třeba USA, protože Američanům nejde o nějakou demokracii, ale jakýkoliv tlak na Čínu.

Vietnamská tajná služba si samozřejmě hlídá dobroděje typu USAID. Americké projekty v zahraničí jsou důležité pro americké tajné služby pro monitorování zájmového území.

Americká politika musí řešit poněkud legrační problém: V Číně a Vietnamu vládnou komunistické strany. Ale vietnamští komunisté musí být na rozdíl od čínských pro americké politiky těmi hodnými…

Totéž v naivitě vonícím článku napsala 3. června  2021 dlouhovlasá Bich T. Tranová tehdy momentálně zaměstnaná u Programu pro jihovýchodní Asii.

Tranová v článku „Žádný kompromis: Biden může prohloubit americko-vietnamské vztahy a prosazovat lidská práva“  napsala naivistické průměrné klišé:

V první větě Tranová lže, protože tím samým – lidskými právy – se oháněl i předchůdce prezidenta Bidena exprezident Trump.

V druhé větě má pravdu, že se USA snaží táhnout Vietnam protičínským směrem.

S komunistickou realitou Vietnamu a Číny se autorka vypořádává elegantně: „Aby Bidenova administrativa dále posílila vazby s Hanojí, aniž by ohrozila závazek USA prosazovat lidská práva, měla by posílit vzájemnou důvěru tím, že odliší komunistické režimy od revizionistických států a zároveň využije multilaterální mechanismy k povzbuzení Vietnamu ke zlepšení situace v oblasti lidských práv…
…V kontextu americko-čínského strategického soupeření Biden dal jasně najevo, že nejúčinnějším způsobem, jak "čelit zneužívajícímu chování Číny", je vybudovat jednotnou frontu amerických spojenců a partnerů. Slíbil prohloubit partnerství s cílem prosazovat sdílené hodnoty v regionu a pozvednout diplomacii jako primární nástroj zahraniční politiky Spojených států. Odpovědí na čínskou hrozbu je podle něj "více přátelství, více spolupráce, více aliancí"

Navzdory rozdílům v politických systémech a ideologiích se Vietnam stává stále cennějším v americké zahraniční politice…“

Zdůrazňuje, že Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2017, Národní obranná strategie USA z roku 2018 a Zpráva o indicko-pacifické strategii z roku 2019 identifikovaly Vietnam jako vhodného ekonomického a bezpečnostního partnera. Nově vydané Prozatímní strategické pokyny pro národní bezpečnost do roku 2021 naznačují, že Spojené státy "zdvojnásobí" budování partnerství s Vietnamem a dalšími asijskými zeměmi.

Vietnamští komouši jsou cool?

Protičínské partnerství ochotných v Asii je americký dlouhodobý trend, ale tolerance pro komunistický diktát kapitalistického střihu ve Vietnamu je obzvláště zajímavý. O ostatních státech USA uvádějí, že jde o demokracie nebo alespoň rozvojové země na cestě k demokracii.

Autorka cudně dodává „otázky lidských práv brání snahám o rozvoj užších diplomatických a bezpečnostních vazeb.“ Proto zatím USA a Vietnam nezvýšily své vztahy na "strategickou" úroveň.

Tranová ale zároveň přiznává, že „… v Hanoji existuje podezření ohledně vnímané "mírové evoluce", že americká podpora prodemokratických disidentů a prosazování vyšších standardů lidských práv je zaměřena na svržení vietnamské komunistické strany. Politická zpráva strany z roku 1991 popisuje mírový vývoj jako proces, v němž nepřátelské síly podněcují realizaci politického pluralismu ve Vietnamu ke zrušení vedení strany; šíření zvrácené a toxické ideologie a kultury; vyslat špiony a komanda, aby sabotovali vietnamskou vládu; a spolčují se s reakčními, oportunistickými a nespokojenými elementy v zemi, aby zintenzivnili své aktivity ke svržení režimu. Tyto síly podle politické zprávy z roku 1996 často používají masku "demokracie" a "lidských práv", aby se vměšovaly do vnitřních záležitostí Vietnamu. Koncept mírové evoluce byl od té doby objevoval v důležitých stranických dokumentech.
Hlavním důvodem, proč Hanoj a Washington mohly navázat komplexní partnerství navzdory hlubokým rozdílům v oblasti lidských práv, bylo ujištění Obamovy administrativy, že bude respektovat vietnamský politický systém…“

Podle Tranové je revizionistické to, co překáží administrativě USA, což ale nejsou nutně charakteristiky komunistického režimu.

Zajímavé je, že USA uznávají v případě Vietnamu respekt k politickým systémům druhé strany. Tranová uvedla, že „…komunistický režim je záležitostí domácí politiky…“ Ale také v Číně je komunistický režim záležitostí domácí politiky, tedy i otázka Tibetu, problémů s Ujgury atp. Nebo ne?

Z toho je zřejmé, že otázka lidských práv a mezinárodních vztahů je jenom nástrojem mocenské politiky a pomocný nástrojem při prosazování ekonomických zájmů.