Svátek má: Pavla

Zprávy

Velikost textu:

Spojené státy se snaží utahovat smyčku kolem Ruska

Spojené státy se snaží utahovat smyčku kolem Ruska

Ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno provedl prý úspěšnou návštěvu bývalých sovětských zemí Ukrajiny, Kazachstánu, Běloruska a Uzbekistánu.

Mike Pompeo, americký ministr zahraničí
3. března 2020 - 07:20

Naprosto ideologicky laděný článek amerického tisku ukazuje, jak se Spojené státy snaží narušit vztahy Ruska s jeho okolními zeměmi. Pro čtenáře by jistě bylo zajímavé, pokud by ruské vedení provádělo tu samou politiku ve vztahu například k Mexiku či Kanadě. Stačí si jen připomenout ten křik ohledně vztahu Ruska a malé Venezuely na americkém "zadním dvorku".

Tyto čtyři republiky Unie SSSR se osamostatnily až v roce 1991. Návštěva ministra Pompea demonstruje pokračující zájem Spojených států v těchto klíčových strategických oblastech východní Evropy a Eurasie a připravuje půdu pro více nakloněnou americkou politiku v před volbami, zejména ve druhém funkčním období Trumpova prezidentsví.

Návštěva také ukazuje, jak jsou prázdná obvinění, že je prezident Trump nějakým způsobem fascinován ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V návaznosti na turné Mike Pompea je Moskva živá a stejně tak i Čína

Na prestižní konferenci o bezpečnosti v Mnichově oznámil pan Pompeo iniciativu ve výši 1 miliardy dolarů pro východní a střední Evropu, která nahradí ruský plyn komoditou pocházející z USA.

Zájmy Spojených států v Eurasii byly zpřetrhány během dlouhé vlády Vladimira Putina, zejména se začátkem gruzínské války v létě roku 2008.  Putin tlačil Spojené státy a jejich spojence kolem a zmařil expanzi NATO do Gruzie a na Ukrajinu, zabránil umístění amerických vojenských základen v regionu a omezil investice USA do rozsáhlých projektů v oblasti infrastruktury a přírodních zdrojů, včetně plynovodů.

Proces ústavních změn, který byl nedávno zahájen v Rusku, však může Spojeným státům a jejich spojencům poskytnout nové strategické výhody. Zaprvé je pravděpodobné, že Vladimir Putin v následujících letech odstoupí z funkce prezidenta.

Ten, kdo ho nahradí, bude slabší než Putin a může být otevřenější novým bezpečnostním opatřením, která Spojeným státům dává příležitost pomoci svým přátelům a spojencům, zejména Gruzii, Ukrajině a Moldavsku, obnovit jejich územní celistvost.



Pokud se situace v příštích letech zopakuje, nemusí být Putin ruským prezidentem. Spojené státy budou muset něco nabídnout  a vybudovat vztah s jeho nástupcem.

Je to příležitost pro USA, aby posílily svou přítomnost v regionu a podpořily své spojence. K obnovení územní celistvosti Gruzie a Ukrajiny bude nezbytné vybudovat úroveň důvěry a spolupráce a usilovat o obnovení spravedlnosti pro Gruzii, Moldavsko, Donbas a Krym.

A pokud selže diplomacie, může být v pořádku zvýšený tlak na ruského prezidenta a jeho vládu, včetně zmrazení osobních účtů jeho rodiny a účtů ostatních na Západě, sankcí proti rodinným příslušníkům vyšších vůdců a oligarchů nebo dalšího zpřísnění úvěrových politik vůči státem propojeným ruským podnikům.


Za druhé, je důležité pochopit, proč Rusko přijímá novelu ústavy, která komplikuje postup převádění území do jiných států. Rusko se zjevně snaží zajistit své nároky na okupovaná nebo sporná území. Patří mezi ně Krym připojený v roce 2014, Kurilské ostrovy okupované Stalinem už v roce 1945, stejně jako Kaliningradská oblast (bývalé německá východní Prusko), kde se mnozí snaží o hlubší integraci s Evropskou unií, a některé oblasti hraničící s Estonskem (zmínka o Kaliningradu je otevřenou provokací - stejně tak by se potom mohli zeptat České republiky, proč "okupuje" území, které se kdysi označovaly za Sudety. Ale za touto zmínkou se skrývá nelibost nad tím, že obranný systém Kaliningradu prakticky znemožňuje překvapivý útok NATO na Rusko z evropského území - pozn. red.).

Západ má ve východní Evropě dvě mise: Zachránit země v ruském stínu před ztrátou svrchovanosti, územní celistvosti a národní identity a chránit je před zahraniční agresí. To zahrnuje jak vojenské hrozby z Ruska, tak ekonomické hrozby z Číny. Tato podpora také znamená rozšíření jihozápadního křídla NATO na Kavkaz. Balkán od Ruska odděluje pouze Ukrajina a Černé moře.

V následujících letech by Spojené státy měly energicky cvičit a vybavovat síly svých spojenců v NATO, řídit vojenská cvičení, jako je letošní Defender-Europe 20, a nasadit pravidelné námořní síly NATO v Černém moři. Spojené státy mohou doufat, že obnoví územní celistvost bývalých sovětských států, pouze vzpomínkou na princip „míru skrze sílu“ prezidenta Ronalda Reagana a vybudováním lepšího vztahu s nástupcem Vladimira Putina.

Závěr článku zní až groteskně, zvlášť když uvědomíme, že Spojené státy ignorují územní celistvost a suverenitu jiných zemí - nyní například Sýrie.

(rp,prvnizpravy.cz,washingtontimes,foto:arch.)