Sanae Takaichi, nově zvolená předsedkyně vládní Liberálně demokratické strany, se po dvoukolové volbě stala okamžitě nejpravděpodobnější kandidátkou na premiérku a první ženou v čele japonské vlády. Její vítězství završilo rychlý obrat ve straně, která po sérii porážek hledá nový směr i novou energii. Takaichi se ve svém prvním vystoupení opřela o pracovní étos a oznámila, že se ještě týž den pustí do rozhovorů s dosavadním koaličním partnerem Komeito i s možnými novými spojenci. Po loňské porážce ve sněmovně a letošním neúspěchu v horní komoře totiž LDP čelí křehké parlamentní aritmetice a funguje v podstatě v menšinovém režimu.
Přesvědčivé vítězství Takaichi vyvolalo očekávání, že hospodářská politika zůstane na expanzivní trajektorii a že Bank of Japan nebude spěchat s další normalizací měnových podmínek. Analytici už zvažují možnost, že centrální banka na zasedání koncem října pozastaví zvýšení sazeb a vyhodnotí kurzové i cenové dopady dovážené inflace. Trhy tak vsází na kontinuitu se „školou Abenomics“, k níž se nová lídryně dlouhodobě hlásí, a hovoří o novém „Takaichi trade“, který reflektuje očekávání ohledně vývoje výnosů státních dluhopisů i směru jenu.
V ekonomice chce Takaichi spojit krátkodobé zlevnění života s dlouhodobými investicemi do strategických odvětví. Na stole má cílené úlevy pro nízkopříjmové domácnosti, dočasné snížení zdanění pohonných hmot a podporu podniků, které zvyšují mzdy i přes ztráty. Debatu o snížení desetiprocentní daně z obratu zatím odkládá. V průmyslové politice klade důraz na takzvané investice krizového řízení do oblastí jako umělá inteligence, polovodiče, jaderná fúze, biotechnologie či obrana, které mají posílit odolnost dodavatelských řetězců a zajistit ekonomickou bezpečnost. Apeluje přitom na to, aby inflace byla tažena poptávkou a mzdami, nikoli dovozními náklady.
Nejslabším článkem celé rovnice zůstává fiskální důvěryhodnost. Zadlužení Japonska výrazně převyšuje úroveň hospodářsky srovnatelných zemí a jakýkoli signál, že vláda poleví v konsolidaci, může okamžitě zvýšit výnosy dluhopisů. Situaci komplikuje i rozhodnutí centrální banky postupně rozprodávat portfolia ETF a realitních fondů, což trh v září vnímal jako jestřábí signál. Pokud budoucí kabinet zvolí výraznější rozpočtové pobídky bez jasného rámce udržitelnosti, může se trh s dluhopisy stát prvním zdrojem napětí.
Takaichi současně přebírá i zahraničněobchodní agendu, v níž se střetává domácí inflace s americkými tarify a novou investiční dohodou. Tokio v létě s Washingtonem rámcově uzavřelo dohodu o patnáctiprocentní celní sazbě na dovoz do USA a zároveň přislíbilo investiční balík, který vláda označuje za kompromis vůči dříve hrozícím vyšším clům. Průmysl však upozorňuje, že i tento režim dopadá výrazně na automobilový sektor. Konec října přinese i první mezinárodní zkoušku: návštěvu amerického prezidenta, při níž bude muset nová premiérka sladit domácí rozpočtové priority s klíčovým bezpečnostním partnerstvím.
Domácí politika bude přitom neméně složitá. Komeito, tradiční koaliční partner, už při prvních jednáních vyjádřil obavy svých voličů a upozornil, že citlivá témata, například symbolické návštěvy svatyně Jasukuni, mohou ohrozit koaliční soudržnost. Zároveň se otevírá prostor pro taktické dohody s konzervativní částí opozice, které by kabinetu poskytly podporu, ale zároveň by posunuly program směrem k tvrdším tónům. Na okraji politické scény roste popularita populistické strany Sanseito, která staví na protiimigrační a protiglobalistické rétorice a využívá sítě konzervativních influencerů. Její vzestup tlačí hlavní strany k přísnějším postojům v imigrační politice, což vyvolává obavy u firem závislých na zahraniční pracovní síle.
Obraz nové lídryně je v zahraničí čitelný, ale rozporuplný. Takaichi se netají obdivem k Margaret Thatcher a prosazuje tvrdší pojetí bezpečnosti, včetně navýšení výdajů na obranu a změny ústavního článku omezujícího použití síly. Pravidelné návštěvy svatyně Jasukuni jí doma zajišťují postavení pevné konzervativní ikony, avšak v Pekingu a Soulu působí jako návrat k historickým sporům. Pokud by tyto návštěvy zopakovala i jako premiérka, mohlo by to rychle ochladit vztahy s Jižní Koreou a zhoršit klima s Čínou právě v době, kdy Tokio potřebuje jejich spolupráci při stabilizaci regionu i dodavatelských řetězců.
Politický kontext jejího nástupu je mimořádně křehký. Odstupující premiér Šigeru Išiba rezignoval po sérii volebních neúspěchů, které LDP připravily o většinu v obou komorách. Stranu to uvrhlo do období vnitřních sporů a zpochybnilo její schopnost jednotného vedení. Už během kampaně bylo zřejmé, že Takaichi bude muset mířit ke středu, dělat kompromisy i s oponenty a nabízet hmatatelné zlepšení životních nákladů namísto ideologických manifestů. Tento realismus sdílí i většina analytiků sledujících japonskou politiku.
Krátkodobá taktika se bude soustředit na několik klíčových dat. Dolní komora má 15. října zvolit nástupce, což umožní okamžité jmenování kabinetu a představení rozpočtových priorit ještě před listopadovým hodnocením trhů. Jen o několik dní později bude Takaichi hostit amerického prezidenta, přičemž obě vlády už nyní ladí rámec spolupráce pro zmírnění dopadů cel na klíčové exportní sektory. Následovat bude přelomové zasedání Bank of Japan, které může rozhodnout o dalším postupu sazeb i tempu redukce bilance.
V samotném programu nové vlády se tak střetnou tři proudy: sociální úlevy pro domácnosti a malé firmy, průmyslové investice s bezpečnostním přesahem a disciplinované řízení veřejného dluhu. Každý z nich má své politické i tržní riziko. Jakýkoli přestřel může okamžitě zasáhnout kurz jenu, výnosy i akciové trhy, které reagovaly už na samotné oznámení odprodeje ETF. Zkouškou tak bude hned první rozpočet a schopnost kabinetu přesvědčit investory, že fiskální expanze bude cílená, měřitelná a produktivní.
Zahraniční média popisují Takaichi jako političku, která prorazila skleněný strop, ale zároveň zdůrazňují její konzervativní postoje v otázkách rodiny a kultury. Klíčové bude, zda dokáže přetavit osobní politický kapitál v udržitelnou parlamentní většinu, a to buď upevněním vztahu s Komeito, nebo dohodou s částí opozice. V jádru jejího úkolu stojí obnovení důvěry veřejnosti, kterou v posledních měsících oslabily rostoucí životní náklady a dojem, že vláda ztratila jasný směr.
Na hlavní rizika i očekávání upozornil deník Handelsblatt ve své analýze, která zdůraznila dvojí rozměr výzev v měnové a zahraniční politice. Tento článek na její závěry navazuje a rozšiřuje je o aktuální poznatky z japonských a mezinárodních zdrojů.
Pokud Sanae Takaichi dokáže spojit krátkodobé úlevy s investicemi do produktivity, udržet disciplínu ve veřejných financích a zároveň uklidnit obavy koaličních i zahraničních partnerů, může se Japonsko v nejbližších měsících dočkat stabilnějšího rámce růstu s menší kurzovou volatilitou. Selže-li v některém z těchto bodů, čeká zemi další období politické i ekonomické nejistoty, v němž bude převládat improvizace nad plánováním.
(Fojtík, Handelsblatt.com, repro: mint)
