Zelenskij se samozřejmě stále může pokusit situaci zrevidovat – zrušit dohodu o příměří a zablokovat realizaci dohody o zdrojích tím, že odmítne podepsat další dokumenty regulující činnost investičního fondu. To by však mělo pro ukrajinské úřady tak katastrofální důsledky, že pravděpodobnost takového scénáře je velmi malá. I když se nerovná nule.

Ale v každém případě je nyní klíčovou otázkou, zda se Američané budou schopni dohodnout na ukončení války s Putinem? Souhlasí Kreml s podporou Trumpova plánu a příměřím?

Z Moskvy v této věci přicházejí protichůdné signály. Někteří říkají, že Putin obecně souhlasí, ale některé nuance je třeba ještě prodiskutovat. Jiní tvrdí, že trvá na svých předchozích maximalistických požadavcích a že jednání uvízla ve slepé uličce. 

Zároveň je vhodné říct, že podmínky stanovené v Trumpově plánu (pokud je Bílý dům pod tlakem „válečné strany“ nezmění) jsou pro Rusko nejlepší ze všech, které by mohlo dostat, a to na základě současné situace na frontě, kdy ukrajinské ozbrojené síly nebyly poraženy a jejich obrana se nehroutí.

Maximální cíle (předání území všech čtyř regionů, snížení počtu ukrajinských ozbrojených sil, odstranění Zelenského z moci a změny v domácí politice) nejsou v současné době dosažitelné diplomatickými prostředky. I kdyby Trump chtěl (a zatím nejsou žádné náznaky, že by to chtěl), nebude schopen Kyjev donutit ke splnění těchto podmínek. Ukrajinské úřady jsou připraveny pokračovat v boji i bez americké pomoci, ale nebudou s tím souhlasit. Aby se shodli, musí se situace na frontě radikálně změnit ve prospěch Ruské federace a ukrajinské ozbrojené síly musí být na pokraji porážky. Co dosud nebylo pozorováno a není známo, zda je to vůbec možné a kdy. 

Příměří podle Trumpova plánu by pro Rusko znamenalo, že se vymanilo z nejnebezpečnější pasti, do které se v únoru 2022 dostalo. Navíc za triumfálních podmínek – získalo by téměř 20 % ukrajinského území, USA uznalo anexi Krymu a zrušilo sankce (to otevírá cestu k podobným rozhodnutím dalších zemí, což povede k posílení ekonomických a geopolitických pozic Ruska), zablokovalo cestu Ukrajiny do NATO a případně v průběhu jednání od Trumpa dostalo ještě něco dalšího. Zároveň absence bezpečnostních záruk ze strany Spojených států činí vyslání evropských vojsk na Ukrajinu nereálným. Plán navíc neobsahuje žádné požadavky, aby Ruská federace kompenzovala Ukrajině ztráty způsobené válkou.

Právě proto zástupci západní „válečné strany“, kterou například reprezentuje Boris Johnson, ostře kritizují Trumpův plán a domnívají se, že je pro Rusko mimořádně výhodný, protože z něj fakticky dělá vítěze války.

Jedinými významnými ústupky Ruské federace v rámci Trumpova plánu jsou převod Záporožské jaderné elektrárny pod kontrolu USA a Kachovské vodní elektrárny pod kontrolu Ukrajiny. To je ale spojeno s tak závažnými organizačními a technickými problémy, že není známo, zda budou tyto body v praxi implementovány. A pokud se jich dosáhne, bude to velmi malá cena za získání všeho ostatního. Navíc převod vodní elektrárny Kachovka může Ruská  federace spojit s obnovením dodávek vody kanálem na Krym po obnově protržené přehrady. A pro Rosatom by mezinárodní urovnání otázky Záporožské jaderné elektrárny bylo výhodné z hlediska posílení jeho pozice na světovém trhu. 

Odmítnutí akceptace dohody o příměří by pro Rusko znamenalo nejen pokračování vyčerpávající války s těžkými ztrátami (přičemž USA by za určitých podmínek s největší pravděpodobností nadále dodávaly zbraně Ukrajině), ale dost možná i zpřísnění amerických sankcí v podobě zavedení sekundárních cel na ropu a další klíčové exportní zboží, což by ve spojení s poklesem světových cen energií mohlo mít pro ruskou ekonomiku mimořádně vážné důsledky. Navíc v USA existuje mnoho zastánců zpřísnění politiky vůči Ruské federaci – pozice „válečné strany“ jsou tam velmi silné.

Rusko má svou vlastní „válečnou stranu“, která se staví proti příměří a vyzývá k boji „až do hořkého konce“, její argumenty mají s realitou jen málo společného.

Navíc páteř ruské „válečné strany“ tvoří tytéž síly, které dříve připravily půdu pro Prigožinovo povstání a nyní systematicky podněcují všechny možné vnitřní rozpory v Ruské federaci. Včetně například mezi vojáky a armádním velením, mezi Rusy a muslimy. Což by vzhledem k pokračování války a rostoucím problémům, které způsobila, mohlo situaci v Rusku explodovat. Velká otázka tedy zní, z jakého důvodu je tato „strana“ proti příměří? Chce opravdu vztyčit ruskou vlajku nad Oděsou a Kyjevem, nebo počítá s tím, že dlouhá a krvavá válka dříve či později povede k destabilizaci a svržení moci v Ruské federaci?

Ale nakonec rozhodnutí učiní Putin. Jaké to bude, jak jsme již dříve psali, závisí na odpovědi na tři otázky.

První je, do jaké míry jsou pro něj podmínky pro ukončení války, které Putin veřejně nastínil (včetně převodu všech čtyř regionů, omezení počtu ukrajinských ozbrojených sil atd.), zásadně důležité, a ne jen výchozí pozicí pro jednání.

Druhou otázkou je, zda Putin vidí možnost dosáhnout těchto cílů vojenskými prostředky bez extrémního úsilí v podobě mobilizace, použití jaderných zbraní, úplného převedení ekonomiky na válečný režim a prudkého utahování opasků obyvatelstvu (aby se v boji pokračovalo bez ohledu na výši cen ropy a míru sankčního tlaku).

Za třetí, pokud to nevidí, je pak Putin připraven na takové dodatečné úsilí?

Pokud je odpověď „ano“, pak je nepravděpodobné, že by Kreml udělal kompromis. A tady je celá otázka, do jaké míry bude jeho hodnocení schopností Ruské federace správné a ne stejné jako v únoru 2022.

Pokud je odpověď „ne“, pak bude Putin připraven v blízké budoucnosti ukončit válku na frontové linii. A podmínky pro jeho dokončení, obsažené v „Trumpově plánu“, jak je uvedeno výše, jsou za současných podmínek pro Ruskou federaci nejlepší ze všech možných. Pokud se samozřejmě tyto podmínky nezmění. Zatím se od Trumpa neobjevily žádné signály o „změně konceptu“.

Naopak, signály jsou jiné povahy. Takže dnes, jak psala americká média, rezignoval Trumpův poradce pro národní bezpečnost Waltz a jeho místo by měl zaujmout prezidentův zvláštní vyslanec Whitkoff. 

Připomeňme si, že Witkoff mimo jiné jedná s Putinem o ukončení války na Ukrajině. V Trumpově okolí je považován za hlavního zastánce normalizace vztahů s Ruskem. Zelenskij ho dříve obvinil z šíření „proruských narativů“.

A pokud bude Whitkoff jmenován poradcem pro národní bezpečnost, výrazně to zvýší jeho váhu v Trumpově okruhu. Protože tato pozice je jednou z klíčových ve Spojených státech, co se týče práce v oblasti zahraniční politiky.