A skutečnost, že Putin pravděpodobně nepřijede do Turecka jen na žádost Zelenského a Evropanů, kteří ho podporovali, byla jasná od začátku. 

Zelenskij a země podporující Kyjev kritizovali Putina za odmítnutí přijet a také za nízkou úroveň ruské delegace. Západní média hromadně píší, že se jedná o „facku“ a „ponížení“ vůči Trumpovi, za což nyní musí uvalit sankce na Ruskou federaci.

Zelenskij o tomto tématu hodně hovořil i na své tiskové konferenci po setkání s Erdoganem.

Zdůraznil „nízkou úroveň“ ruské delegace a postavil ji do kontrastu s „vysokým zastoupením“ ukrajinské delegace, v níž byli prezident, několik ministrů, náčelník generálního štábu a šéf SBU.

„S tak nízkou úrovní delegace a odmítnutím přijít osobně Putin demonstruje svou neúctu k Trumpovi a Erdoganovi a neochotu to dokončit. Navrhl jednání pouze proto, aby se vyhnul tvrdým americkým sankcím. Západ proto nyní musí na Putina vyvinout co největší tlak,“ takhle lze formulovat Zelenského hlavní tezi.

Sám Trump však v podstatě popřel, že by dění v Turecku vnímal jako nějakou demarši ze strany ruského prezidenta. 

„Proč by měl Putin jet, když já nepřijedu?“ řekl americký prezident.

Také uvedl, že není zklamán úrovní ruské delegace a že se o ničem nerozhodne, dokud se nesejde s Putinem. „A budeme se muset setkat, protože umírá příliš mnoho lidí,“ řekl Trump.

To znamená, že z jeho hodnocení zatím nevyplývá, že by měl v úmyslu podniknout tvrdá opatření proti Ruské federaci. Na základě svých slov stále doufá, že se s Putinem setká a „všechno vyřeší“. 

Zelenskij se zároveň ocitl v poněkud nejednoznačné situaci: na jedné straně dorazil do Turecka, kde nebyl přítomen ani Putin, ani Trump. Na druhou stranu jednání, jehož „okamžitému“ zahájení Trump požadoval, zpozdil téměř o celý den. A pokud rozhovory selžou, toto zpoždění a kritika, kterou ukrajinský prezident vznesl na adresu ruské delegace ještě předtím, než s ní vůbec navázal kontakt, by mohly negativně ovlivnit Trumpovo vnímání ukrajinského postoje.

Co se stane v důsledku jednání?

Včera jsme popsali pět možných scénářů, jak by se mohly události v Istanbulu vyvíjet.

• První je, že Putin přijde osobně. Buď do Istanbulu, nebo do jedné ze zemí Perského zálivu, kde bude Trump.

• Druhým je, že Putin nepřijede a Kyjev odmítá s kýmkoli jiným komunikovat. Jednání se hroutí ještě předtím, než vůbec začnou.

• Za třetí, Putin nepřijde, ale Zelenskij i tak posílá ukrajinskou delegaci, aby s ruskou vyjednávala a podepsali dohodu o příměří.

• Za čtvrté – Putin nepřijede, ale Zelenskij posílá ukrajinskou delegaci, aby s ruskou delegací jednala. Konkrétně 15. května nebylo dosaženo dohody o příměří, ale začal proces vyjednávání, během kterého strany dospěly k nové verzi istanbulských dohod.

• Za páté, Zelenskij vysílá ukrajinskou delegaci k jednání s ruskou delegací. Kvůli neslučitelnosti postojů stran se však jednání (na prvním nebo dalších setkáních) dostanou do slepé uličky a dialog končí vzájemným obviňováním.

Nyní je známo, že Putin nepřijel. Delegaci vedl Medinskij. Zelenskij ale i tak vyslal ukrajinskou delegaci v čele s Umerovem, aby s ním vyjednávala.

To ponechává na výběr mezi třetím, čtvrtým a pátým scénářem.

Zároveň by se ale první scénář neměl stoprocentně vylučovat, vzhledem k dnešním Trumpovým náznakům, že o všem se rozhodne na jeho schůzce s Putinem. Příjezd ruského prezidenta do Turecka na jednání se Zelenským se zdá být extrémně nepravděpodobný (zejména proto, že sám Zelenskij uvedl, že zítra letí s Erdoganem do Albánie, a Kreml uvedl, že Putin do Turecka cestovat neplánuje). Setkání Putina a Trumpa v jedné ze zemí Perského zálivu, kde se americký prezident momentálně nachází, je ale teoreticky možné. Ale pouze za podmínky, že se Washington a Moskva již dohodly na všech parametrech své „dohody“. O tom se zatím nic neví.

Soudě podle vnějších znaků přetrvávají rozdílné názory na základní body.

Zaprvé, mezi západními zeměmi neexistuje dohoda o zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu po dobu příměří (podmínka souhlasu Ruské federace s 30denním příměřím). Za druhé, neexistuje shoda ohledně „Trumpova plánu“, který zahrnuje širokou škálu sporných otázek jak pro Ukrajinu i EU (včetně amerického uznání ruského statusu Krymu), tak i pro Rusko (požadavek na převod Záporožské jaderné elektrárny Američanům).

Není známo, zda existuje vyhlídka na dosažení dohody v těchto bodech.

Mezitím se obě strany snaží využít situaci s jednáními ve svůj prospěch.

Ukrajinské úřady se snaží Trumpovi dokázat, že Kyjev je pro mír a hlavní překážkou je Putin, a proto je nutné dodat více zbraní a zavést co nejpřísnější sankce proti Ruské federaci. 

Úkolem Kremlu je prokázat „připravenost k jednáním“, aby se zabránilo novým sankcím ze strany USA a udržoval dialog s Trumpem (minimální úkol). Nebo dokonce dosáhnout bodu, kdy Trumpa unaví jednání s Ukrajinou, opustí mediaci v mírovém urovnání a zastaví vojenskou pomoc Ukrajině (konečný cíl). Souhlas Ruské federace s příměřím se rovněž nevylučuje, ale pouze za předpokladu splnění výše uvedených podmínek.

Zároveň je možné, že Rusko skutečně věří, že čas na frontě hraje v jeho prospěch a po nějaké době se tamní situace pro ukrajinské ozbrojené síly zhorší. Poté bude možné přesvědčit Kyjev, aby přijal podmínky, které v současnosti odmítá přijmout.