V noci z 21. na 22. června 2025 došlo k jednomu z nejodvážnějších a nejnebezpečnějších amerických vojenských kroků posledních let. Nad Íránem zavládla tma a ticho, než se ozvala série explozí, které zasáhly tři strategická jaderná zařízení (Fordow, Natanz a Isfahan). Podle potvrzení amerického prezidenta Donalda Trumpa šlo o úder s cílem „totálně zničit íránský jaderný program“ a „ukázat světu, že Spojené státy nečekají, až bude pozdě“. 

Na scénu nastoupily stíhačky B-2 a z moře vyrazily desítky Tomahawků. Pentagon později operaci potvrdil a označil za chirurgicky přesnou. Samotný prezident Trump vystoupil před novináři s typickou sebedůvěrou a prohlásil: „Zcela jsme je vymazali. Totálně jsme je zničili.“

Zatímco svět napjatě sledoval, co přijde dál, izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že útoky byly „plně koordinované s Izraelem“ a že Izrael byl informován o každém kroku. Netanjahu dal jasně najevo, že Izrael podporuje americkou akci a považuje ji za klíčovou součást obrany proti íránskému jadernému zbrojení. Podle jeho slov nelze připustit, aby Írán disponoval zbraní hromadného ničení, která by mohla být použita proti izraelskému obyvatelstvu. Prohlášení obou lídrů tak působilo jako synchronizovaná ukázka síly, jak vojenské, tak mediální.

Do celé situace ale vstoupil s pragmatickým pohledem hlavní stratég Bank of America Michael Hartnett. Ten upozornil, že Trumpova administrativa se sice nebojí ukázat sílu, ale zároveň se zoufale snaží udržet jednu hranici, a tou je cena benzínu, napsal server ZeroHedge.com.
„Jakákoli vojenská akce USA bude krátkodobá,“ napsal Hartnett ve své známé zprávě Flow Show, „protože Trump nechce cenu benzínu nad 4 dolary za galon.“ A tím vystihl podstatu současného amerického přístupu k mezinárodní politice. Nejde jen o rakety, ale i o čerpací stanice. Hartnett připomněl, že ropa je psychologickým ukazatelem, který má přímý dopad na voliče. A Trump, jako mistr televizního vystupování i politické intuice, to ví lépe než kdokoliv jiný.

V neděli se k celé situaci vyjádřil také ministr zahraničí Marco Rubio, který v pořadu Face the Nation potvrdil, že Spojené státy neplánují další údery, pokud Írán nezaútočí na americké občany nebo jejich zájmy. 

„Nejsme ve válce. Šlo o cílený zásah, ne o invazi,“ řekl Rubio. Jeho slova však zároveň obsahovala výhrůžku: pokud Írán odpoví agresivně, Američané jsou připraveni udeřit znovu. Rubio rovněž označil za „sebevražedné“, pokud by se Írán pokusil uzavřít Hormuzský průliv, přes který proudí více než pětina světových ropných zásob. „Celý svět by zareagoval,“ dodal s kamennou tváří.


Írán se mezitím nechal slyšet, že útok považuje za porušení mezinárodního práva a za akt války. Ministerstvo zahraničí v Teheránu vydalo prohlášení, že si země vyhrazuje právo na odpověď v místě a čase, které si sama zvolí. Evropská unie vyzývá k deeskalaci. Rusko a Čína reagovaly podrážděně a označily útok za destabilizující. Světové trhy zatím reagují opatrně, cena ropy se drží kolem 93 dolarů za barel, k prudkému zdražení nedošlo, ale analytici varují, že situace zůstává křehká.

Trump tedy ukázal, že dokáže udeřit, ale zároveň, že jeho hlavním nepřítelem nejsou íránské odstředivky, ale pumpa u Walmartu. Tato „marketingová válka“, krátká, řízená, s přesahem do CNN i na Wall Street, ukazuje novou éru americké moci. Éru, kde bomba musí být přesná a její politický dopad ještě přesnější.

Všichni teď čekají, co udělá Írán. Pokud odpoví, Trump bude muset zvažovat, zda přistoupí na další „obranný úder“, který už může mít i dopady na světové trhy. Pokud Írán ustoupí, Trump se pochválí za vítězství bez ztrát a s nízkou inflací. Tak či tak, svět sleduje americký politicko-vojenský divadelní kus, kde hrdinou má být prezident a hlavní kulisou cenovka u benzínové pumpy.