Donald Trump, který ještě během prvního prezidentského mandátu označoval NATO za „zastaralé“, dnes vystupuje jako jeho obránce. Pro mnohé politiky a komentátory, kteří jeho výroky a rozhodnutí sledují delší dobu, však jeho současné kroky nepůsobí jako hluboká změna postoje, nýbrž jako promyšlený taktický manévr.

Článek Johana Wennströma publikovaný na serveru UnHerd.com pod názvem ukazuje, že za novým „proatlantickým“ image prezidenta se skrývá čistě transakční přístup a snaha ovládnout rétorický prostor.

Trump sice souhlasil s dodávkou několika systémů Patriot Ukrajině, což působí jako vstřícné gesto, ale zároveň podmínil veškerou budoucí pomoc tím, že si ji Evropa zaplatí sama. To zcela odpovídá jeho politickému stylu. Wennström to vystihuje jasně.

„Tento moment pravděpodobně není Trumpova atlanticistická konverze, spíše další příklad jeho politiky, kdy jedna ruka něco dělá, zatímco druhá sleduje zisk,“ uvádí Wennström.

Ve skutečnosti jde o klasický model „America First“ v novém kabátě. Trump dává jasně najevo, že Amerika nebude nést odpovědnost ani náklady, pokud se na nich nepodílejí ostatní. Prohlásil, že NATO „dnes funguje mnohem lépe než dřív“, ale vzápětí dodal, že je to zásluha jeho tlaku na zvýšení evropských výdajů. Jeho podpora článku 5 Severoatlantické smlouvy, tedy principu kolektivní obrany, je stejně podmíněná. Tato rétorika nemá nic společného s důvěrou v principy aliance, ale spíše s využitím NATO jako vyjednávacího nástroje ve prospěch amerických zájmů.

Důležitou roli zde sehrála evropská diplomatická ofenzíva. Jak informoval Wall Street Journal, německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Macron během posledních měsíců osobně přesvědčovali Trumpa, aby USA pokračovaly v podpoře Ukrajiny, a to výměnou za vyšší obranné výdaje evropských států. Tato jednání vyústila v příslib poskytnutí systémů Patriot, ale jak upozornil Politico, pomoc bude omezená, dodávky malé a načasování dlouhodobé.

„Objem pomoci, která v blízké budoucnosti dorazí, bude omezený... množství bude opět malé,“ informoval Wall Street Journal.

Trumpovu hru ilustruje i jeho vztah k Ukrajině. Na jedné straně prodává vojenskou pomoc jako důkaz síly Západu, ale zároveň se distancuje od přímého zapojení. Evropané mají podle něj nést břemeno války. Jde o sázku na dvě karty. Jednak udržet podporu konzervativních voličů, kteří jsou proti dalším zahraničním intervencím, a zároveň si ponechat pozici světového lídra. Je to strategie lavírování, nikoliv stabilního vedení.

V reakci na Trumpovu podmíněnou podporu NATO oznámily evropské státy historické navýšení výdajů na obranu. Podle listu Financial Times plánuje většina států NATO dosáhnout do roku 2035 výdajů ve výši až 5 % HDP. To je dvojnásobek oproti současnému závazku 2 %. Cílem je vyslat jasný signál americké administrativě, včetně té vedené Trumpem, že Evropa je připravena nést větší díl odpovědnosti, a tím si udržet ochranný deštník USA. Zároveň tím ale Evropa legitimizuje Trumpovu logiku „zaplať a ochráním tě“, což je v rozporu s hodnotami, na nichž aliance historicky stojí.

Celý Trumpův přístup je ukázkou tzv. transakční diplomacie, kdy každé rozhodnutí má mít okamžitý výnos a každá spolupráce musí být výhodná pro něj. V zahraničněpolitickém kontextu to znamená, že NATO, Ukrajina i evropské státy nejsou partnery, ale nástroje. A pokud se mu v nějakém bodě přestanou vyplácet, Trump se jich bez váhání vzdá.

„Trump nikdy neviděl NATO jako posvátný závazek, ale jako obchodní dohodu, kterou je možné kdykoli vypovědět,“ poznamenal Wennström.

Psali jsme: Statisíce nových občanství pro Novoněmce ve zrychleném režimu

Tato strategie je nejen krátkozraká, ale i nebezpečná. Vytváří dojem, že aliance je silná, přestože se uvnitř drolí. Evropané se snaží přizpůsobit, aby si zajistili podporu USA, ale platí za to vysokou cenu ve formě ztráty vlastní autonomie a dlouhodobé bezpečnostní závislosti. Západ se dostává do pozice, kdy si musí kupovat přízeň amerického prezidenta místo toho, aby spolupracoval na rovnoprávné bázi.

Trumpova „konverze“ k NATO není skutečná. Je to jen další epizoda v nekonečném představení, jehož cílem je udržet moc, ovládnout narativ a zůstat středem pozornosti. V důsledku ale ohrožuje samotné základy transatlantického partnerství a snižuje důvěryhodnost Spojených států jako spojence. Otázka tak nezní, zda Trump NATO podporuje, ale jak dlouho a za jakých podmínek bude ochoten hrát svou roli ochránce Západu. Evropě nezbývá než být připravena na okamžik, kdy herec opustí jeviště.

(Beneš, UnHerd.com, foto: zai)