Ukrajina čelí nejen ruské agresi, ale i vážné vnitřní krizi důvěry ve vlastní státní instituce. Ta vyvrcholila koncem července 2025 poté, co prezident Vladimír Zelenskyij podepsal zákon, který omezoval nezávislost dvou klíčových protikorupčních úřadů – Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny (NABU) a Specializované protikorupční prokuratury (SAPO). Zákon podřizoval činnost těchto institucí generálnímu prokurátorovi, čímž de facto koncentroval kontrolu v rukou výkonné moci.

Tento krok vyvolal bezprecedentní reakci veřejnosti. V Kyjevě a dalších městech vypukly největší protivládní demonstrace od počátku ruské invaze. Mnozí občané nesli transparenty s hesly jako „Bojujeme i za spravedlnost“ nebo „Korupce je zrada“. Společnost vnímá nezávislost antikorupčních úřadů jako jeden z posledních symbolů vnitřní integrity státu, který si zachoval důvěru i v době války. Ztráta této důvěry mohla mít fatální důsledky nejen pro morálku, ale i pro pokračující finanční a vojenskou podporu ze strany Západu.

Mezinárodní reakce přišla rychle. Evropská unie označila zákon za „krok zpět“ a podmínila další finanční pomoc zajištěním nezávislosti protikorupčních struktur. Evropská komise dokonce pozastavila vyplacení miliard eur určených pro poválečnou obnovu. Podobně kriticky se vyjádřili i představitelé USA, kteří připomněli, že boj proti korupci je jedním z pilířů, na nichž je západní podpora Ukrajině postavena.

Jak upozornil britský analytik Luke Cooper ve své podrobné analýze pro časopis Foreign Policy, krize klientelismu v Kyjevě slouží jako varovný příběh pro celý západní svět.

„Série skandálů vystavila ukrajinské veřejné instituce pod drobnohled. V zemi, kde veřejná moc historicky podléhala vlivu soukromých zájmů, se tento vzorec začíná opět obnovovat, a to navzdory deklaracím o reformách,“ upozornil Cooper.

Zmíněné skandály zahrnují například případ bývalého předsedy Nejvyššího soudu Vsevoloda Kniazieva, který čelil obvinění z přijetí úplatku ve výši 2,7 milionu dolarů. Podobné podezření padlo i na státní firmy jako Antonov nebo Ukrzaliznycja, kde podle investigativních novinářů docházelo ke zneužití státních zakázek během války. Tyto události potvrzují dlouhodobý trend: ukrajinské elity mají tendenci zacházet s veřejnými prostředky jako s nástrojem osobního obohacení nebo odměňování loajálních spojenců.

Zásadním momentem však byl obrat, ke kterému došlo 31. července. Pod tlakem veřejnosti, opozice i mezinárodních institucí ukrajinský parlament drtivou většinou schválil nový zákon, který vrací NABU a SAPO nezávislost. Prezident Zelenskij zákon okamžitě podepsal. Tento krok byl označen za „návrat k ústavnímu pořádku“, avšak analytici varují, že neřeší hlubší systémový problém, kterým je pronikání klientelistických vazeb do všech úrovní státní správy.

Situaci navíc komplikuje skutečnost, že nový generální prokurátor, jemuž měly být dříve zmíněné instituce podřízeny, je vnímán jako politický nominant bez zkušeností s bojem proti korupci. Jeho jmenování tak v očích veřejnosti nevyvolává důvěru, nýbrž spíše další otázky.

Psali jsme: Okamura: Fialova vláda manipuluje volby, stíhání je účelové

Ukrajinská krize ukazuje, že státní aparát, i během války, musí čelit zásadnímu testu legitimity. Nejde pouze o přežití národa ve fyzickém smyslu, ale také o přežití demokratických struktur a právního státu. Jak dále upozorňuje Cooper, v době, kdy se západní státy snaží „de‑riskovat“ své ekonomické i politické vztahy s autoritářskými režimy, nesmí přehlížet rizika vycházející zevnitř vlastních spojenců.

„Snaha přenastavit vztah mezi státem a trhem musí být doprovázena robustními institucemi. Jinak hrozí, že intervenční stát bude pouze nástrojem nových zájmů, nikoli službou veřejnosti,“ podotýká Cooper.

Případ Ukrajiny je proto důležitou lekcí nejen pro ni samotnou, ale i pro všechny demokratické země, které hledají rovnováhu mezi efektivitou státní moci, transparentností a odolností vůči vnitřní erozi demokratických hodnot. O tom, zda se Ukrajina dokáže poučit z této krize, rozhodne nejen zákon, ale i důsledné prosazování pravidel vůči těm, kteří by se opět chtěli skrýt za válečný stav a vyhnout se odpovědnosti.

(Beneš, Foreign Policy, repro: AP)