Energetická válka, jak ji vykreslují mezinárodní média, je marná a nikam nevede, protože z dlouhodobého hlediska všichni prohrávají, píše v komentáři Dr.Salem Alketbi.

Nejde o zisky ruské ekonomiky z prodeje ropy a plynu, ani o ztráty kvůli vysoké inflaci a recesi v západních ekonomikách kvůli rekordním cenám energií a váze životních nákladů. Energie není nástrojem konfliktu ve hře mezinárodní soutěže o dominanci a vliv.

Těžba ropy v Rusku se nedávno dostala na úroveň z počátku tohoto roku. Téměř dosáhla stropu denní těžby ropy před začátkem války na Ukrajině, což znamená, že ruská ekonomika netrpí sankcemi a embargy uvalenými západními zeměmi na její export .

Ruská ekonomika navíc enormně těží ze zvýšení světové ceny za barel ropy po ukrajinské krizi. Tato situace je považována za selhání politiky energetických sankcí uvalených na Rusko ještě předtím, než vůbec začaly, protože evropské sankce proti ruskému vývozu ropy mají vstoupit v platnost v listopadu.

Západní ekonomiky naopak velmi trpí sníženými dodávkami energie z Ruska. Očekává se, že západní podniky a spotřebitelé budou v následujících měsících trpět nejvíce.

V posledních dnech se v mnoha médiích napsalo a řeklo, co čeká evropské firmy, které se kvůli přerušení dodávek ruského plynu budou muset připravit na zimu bez dostatku plynu.

Podle některých odhadů by ceny plynu vzrostly pětinásobně, pokud by Rusko zastavilo dodávky plynu do Evropy, a to i přes všechny možnosti masivní recese světové ekonomiky, která jde samozřejmě ruku v ruce s poklesem světové poptávky po ropě a plynu.

Prognózy světových energetických gigantů hlásí krutou zimu v Evropě a výrazné zdražení energií. Rostou obavy, že ruský plynovod Nord Stream 1 bude kvůli údržbě odstaven a nebude obnoven.

Jsou velké obavy, že Rusko do roka zabrání rozhodnutí zemí EU snížit dovoz ruského plynu o dvě třetiny. Mezinárodní energetická agentura proto varuje před důsledky zastavení dodávek ruského plynu příští zimu.

Před válkou na Ukrajině dovážely země EU kolem 40 % svých potřeb plynu z Ruska.

Postupně se toto číslo snížilo na přibližně 20 %. Část tohoto poklesu souvisí se snížením toků ruského plynu z důvodů, které Moskva nazývá „technickými“ a Západ „politickými“, zatímco některé jsou spojeny s politikou snižování dovozu plynu.

Ale nakonec jsou zásoby plynu v evropských zásobnících plynu s blížící se zimou jen o něco málo více než poloviční. To vytváří obrovský tlak na rozhodování v Evropě, ať už o krizi na Ukrajině nebo o jiných otázkách.

Příští zima bude pravděpodobně zlomem ve vztazích mezi Evropou a Ruskem, protože existují důvody se domnívat, že evropské zásobníky plynu nebudou před zimou plné kvůli omezení ruských dodávek, ať už je příčina tohoto omezení jakákoli. Tlak na evropské metropole je proto obrovský.

Důsledky se nebudou omezovat jen na vztahy s Ruskem, ale mohly by se dotknout i vnitroevropských vztahů, protože pozice v rámci Unie jsou rozděleny na závislosti na dovozu ruského plynu.

Německo si například myslí, že může zavést úplný zákaz dovozu ruské ropy do konce roku 2022 (dostává 25 % své potřeby ropy a 40 % dovozu plynu z Ruska), a proto hodlá posílit sankce proti Rusku. V jiných zemích je tomu jinak.

Země jako Maďarsko jsou proti jakémukoli opatření, které by vystavilo ruské dodávky plynu totálnímu přerušení. Situace se zdá být komplikovaná a nebezpečná zároveň. Otázkou je nejen přijmout společnou evropskou politiku ohledně dovozu ruského plynu.

Hovoří se také o předvídání porušování politiky EU ze strany zemí, které by platily účet za dovoz ruské energie v rublech, aby byla zajištěna jejich kontinuita, protože je obtížné najít alternativy, které by umožnily respektovat politiku EU.