Svátek má: Alena

Zprávy

Velikost textu:

V Polsku zatím eurohujeři nevyhráli, ale neradujme se

V Polsku zatím eurohujeři nevyhráli, ale neradujme se

Na zpravodajských serverech v pondělí odpoledne kraloval koronavirus, čerstvě zemřelá herečka odkudsi z Ameriky, ale o polských volbách se téměř mlčí, proč?

Andrzej Duda opět zvolen polským prezidentem
14. července 2020 - 03:20

Protože volby vyhrál Andrzej Duda, a s ním spřízněná polská vládní konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS), vedená žlučovitým Jarosławem Kaczyńskim.

Tím si PiS upevnila pozici do roku 2023, kdy budou parlamentní volby. Česká televize málem vyhlásila státní smutek nad vítězstvím Dudy, vůni EU fetující komentátoři budou ronit slzy, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.

Zatím dobrý…

Naopak slzy vůbec neroní ústecký senátor Jaroslav Doubrava, jenž s velkou dávkou jedovatosti sděluje světu, že mít za souseda Polsko je svízelné tak či tak, ale kdyby zvítězil EU milující liberál Trzaskowski, bylo by s Poláky úplně k nevydržení.

Se senátorem Doubravou lze souhlasit, protože mezi dvěma zly je Duda zlem menším.  Pravicová PiS, se kterou má staronový prezident vztah blízkého druhu, je pragmatičtější než liberálové. Trzaskowského mozek je proevropský, tedy schopný napáchat maximum regulačně – aktivistického bruselského zla.

„Pravičáci, jejichž je Duda prezidentem, mají konzervativní základ v klasické rodině, což je prazáklad stability. Z této strany nehrozí podpora liberálně – genderového šílenství z EU. Čili Duda je signálem, že se prodlužuje v Polsku nejzákladnější prvek evropské stability.

Sice na pravici panuje takřka hysterická nenávist vůči všemu ruskému, ale podobné kvičení by se ozývalo též od Trzaskowského, který by to ale obalil ještě do liberálního bruselského europozlátka,“ dodává Doubrava.



Ve stínu euromafie

Kdesi jsem četl v mikrokomentáři, že naštěstí v Polsku v prezidiálních volbách nezvítězil eurosocialistický multikulturalismus.

Jenže, EU nemá se socialismem nic společného. Skutečný socialismus představuje sociální agendu. Sociální znamená pro občany, pro celou společnost. V EU vládne korporátní mafie dovedně skrytá za naivní eurohujery prosazující nějaké zelené a genderové, a čert ví jaké ještě, vize.

Multikulturalismus představuje doslova řízený chaos, volnou ruku pro mnoho nátlakových skupin rvoucích se o svá domnělá práva, takže nikdo v tom zmatku nevidí, že na pozadí korporátní mafie potichu hromadí další zisky.

Neboť pro tyto mafiány na pozadí je úžasná zelená agenda – nové technologie, nové směry, rovná se nové zdroje zisků. Vše nové – revoluční – celoplanetárně potřebné se neobejde bez vicenákladů pro korporátní mafii.

„Soudruzi kapitalisté v Polsku se také rádi přiživí na korporátním kapitalismu EU, ale bude je brzdit určitá míra slušnosti, kterou budou muset kvůli pravicově – rodinné – tradiční agendě, dodržovat. Proto lidé kolem Dudy jsou o něco snesitelnější než eurohujeři kolem Trzaskowského. Dudovo vítězství je důležité, protože pokud by zvítězil liberální eurohujer Trzaskowski, jako prezident by vetoval zákony prosazovány vládní stranou, které by se nelíbily gangu ovládajícímu sídlo EU,“ dodal Doubrava.

Dlouho to nevydrží

Pokusil jsem se Doubravovi trochu zkazit náladu proroctvím, že v roce 2023 v Polsku budou parlamentní volby. Euroliberálové těsnou většinou budou vítězi voleb. Protože aktivní voliči jsou rozděleni půl na půl – jedni doufají, že z bahna současnosti je vyveze pravicový buldozer, druzí, že jim světlejší zítřky z říše neskutečna přitáhnou euroandělé.

Větší šanci budou mít euroliberálové, protože budou mít 3 roky na přesvědčování mládeže, že kombinace vzdělání, bruselských hodnot a polské variace demokratických euroslibů jim z budoucnosti udělají cosi zářivého, pokud volí cestu vpřed podle Trzaskowského.

Slib ráje v euroverzi určitě zabere.

Co nám o míru či prosperitě či ráji sdělil francouzský historik Raymond Aron? Upozornil na následující: „Tajemství míru nás po tisíce let učila náboženství nabízející spásu: nikdy totiž neslibovala, že k jeho nastolení dojde na této zemi.“ (Raymond Aron, Historie XX. století, Academia 1999, s.327)

Eurohodnoty jsou jenom horečnatou verzí sekulární náboženství, ve kterém boha nahrazuje vize. Proto je mládež velkou nadějí Trzaskowského – nemají ještě paměť namočenou ve zkušenosti, jenom uvěří, že budou součástí velké práce na zázraku zvaném budoucnost. V něco podobného věřili i českoslovenští Gottwaldovi mládežníci na stavbách mládeže.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)