Venezuela v posledních týdnech výrazně posílila protivzdušnou a pobřežní obranu a zároveň otevřeně počítá s guerillovou válkou i řízeným chaosem, pokud by Spojené státy skutečně přistoupily k vojenské intervenci. Připravený plán reakcí venezuelských ozbrojených sil podrobně popsal řecký server ProNews a jeho hlavní prvky nyní potvrzují i další nezávislé zdroje včetně agenturních analýz a vojenských serverů.

Východiskem rostoucího napětí je dlouhodobý konflikt mezi Caracasem a Washingtonem, který americký prezident Donald Trump v posledních vyjádřeních stupňoval až k úvahám o možné pozemní operaci s oficiálním odůvodněním boje proti drogovým kartelům. Současně Spojené státy soustřeďují v Karibiku výrazné námořní a letecké síly, provádějí častější kontroly lodní dopravy a vysílají jasné signály, že se připravují na různé scénáře. V reakci na to venezuelský režim aktivoval raketové jednotky, zahájil rozsáhlá cvičení a politické vedení opakovaně zdůrazňuje, že jakýkoli útok se pokusí proměnit v drahou a dlouhou operaci pro Spojené státy.

Podle informací, které reflektují informace přicházející z prostředí blízkého velení venezuelských ozbrojených sil, se obranný plán skládá ze tří klíčových vrstev. První je maximální využití raketových a protivzdušných systémů, druhou vytvoření rozsáhlé guerillové války v případě pozemní okupace a třetí vědomé rozkolísání státní správy a bezpečnostních struktur tak, aby se země pro případného okupanta stala neřiditelná. Tato kombinace, stojící na technické pomoci Ruska i na domácích milicích, znepokojuje řadu regionálních a západních analytiků.

Jádrem venezuelské obrany je v současnosti kombinace modernizované protivzdušné obrany a systému raket určených k ničení cílů ve vzduchu i na moři. Caracas již delší dobu disponuje ruským systémem S-300VM, který představuje páteř obrany proti letounům, střelám s plochou dráhou letu a vybraným typům balistických raket. V posledních týdnech byla podle ruských i západních zdrojů tato vrstva doplněna o nové baterie systémů Buk-M2E a Pantsir-S1, dopravené do Venezuely transportními letouny Il-76 z Ruska. Ty mají chránit průmyslová centra, letiště a přístavy a vytvářet vícevrstvou protivzdušnou obranu schopnou reagovat na širokou škálu hrozeb, uvedl Business Insider.

Dalším prvkem obrany jsou přenosné protiletadlové komplety Igla-S, kterých má mít Venezuela podle řeckého materiálu několik tisíc. Ty mohou být přiděleny menším jednotkám a milicím po celé zemi, což výrazně ztěžuje bezpečný pohyb vrtulníků a nízko letících letounů. Stejně tak disponuje Venezuela letouny Su-30MK2 schopnými nést protilodní střely Kh-31. I když je počet bojeschopných strojů omezený kvůli sankcím, nedostatku dílů a finanční krizi, jejich existence představuje reálné ohrožení amerických plavidel v Karibiku.

Významnou roli hraje také pobřežní obrana. Některé zahraniční zdroje upozorňují, že Venezuela v posledních letech investovala do systémů pobřežních raket, určených k ochraně rafinerií, terminálů a klíčových bodů ropné infrastruktury. Tyto systémy, vybavené nadzvukovými protilodními střelami dlouhého dosahu, by dokázaly ohrozit i větší námořní svazy a lodě podílející se na blokádě či případném výsadku. Jde o součást venezuelské strategie odstrašení, která má zvýšit politickou cenu případného útoku.

Druhým pilířem plánu je předem připravená guerillová válka. Podle serveru ProNews by armáda a bezpečnostní složky v případě pozemní invaze rozptýlily stovky menších jednotek do více než dvou set osmdesáti lokalit. Ty by nebránily pevné linie, ale narušovaly zásobování, zasahovaly logistické uzly a vytvářely prostředí trvalé nejistoty. Do bojů by byly zapojeny také civilní milice a polovojenské skupiny budované režimem v předchozích letech.

Třetí úroveň představuje vědomé rozkolísání státní správy. V případě invaze by část institucí a státních orgánů úmyslně přerušila komunikaci nebo omezila činnost. Cílem by nebylo udržet funkční státní struktury, ale naopak prokázat, že jakýkoli mocenský zásah zvenčí vede k chaosu. Tato strategie odpovídá některým historickým konfliktům, v nichž režimy raději učinily z vlastní země neřiditelné bojiště, než aby připustily hladkou změnu moci.

Vojenský potenciál Venezuely má však zřejmá omezení. Ekonomická krize, hyperinflace a migrace kvalifikovaných lidí výrazně oslabily logistiku, údržbu techniky i morálku vojáků. Informace z médií ukazují, že běžné platy v armádě nedosahují ani pětiny toho, co potřebuje průměrná rodina na základní živobytí, a mnoho vojáků si přivydělává vedlejšími činnostmi. To komplikuje schopnost udržet moderní systémy v trvalé pohotovosti, protože servis, výcvik a dostatek munice jsou organizačně i finančně náročné.

Analýza vycházející z informací agentury Reuters, ukazuje, že Venezuela rozmístila po zemi tisíce raket a počítá jak s masivním využitím raketové techniky, tak s přechodem k partyzánské válce a cílenému vyvolání chaosu v případě amerického útoku.

Psali jsme: Ruská převaha v dronech tlačí USA k urychlení mírového procesu

Rusko v celé situaci hraje zásadní roli. Moskva považuje Caracas za svého klíčového spojence v západní hemisféře a dlouhodobě do země dodává moderní zbraně, poradce i technickou podporu. Podle prohlášení ruských představitelů, která citují západní média, byly nové systémy protivzdušné obrany přepraveny do Venezuely právě kvůli sílící americké přítomnosti v Karibiku a možnosti cílených úderů na venezuelskou infrastrukturu. Některé výroky dokonce naznačují, že Moskva zvažuje i dodávky raket dlouhého dosahu, popsal Robert Lansing Institute.

Z pohledu Spojených států stojí proti sobě několik faktorů. Na jedné straně snaha potlačit režim, který americká administrativa označuje za zapojený do narkoterorismu a porušování lidských práv, a současně vyslat signál dalším státům v regionu, že otevřené spojenectví s Ruskem má své následky. Na druhé straně však existuje riziko vleklé operace, nikoli rychlého chirurgického zásahu. Rozsáhlé území, kombinace džungle, hor a měst, logistická náročnost zásobování jednotek a možnost rozšíření konfliktu do sousedních zemí odrazují část politického vedení i vojenských plánovačů.

Pro Venezuelu samotnou by případný konflikt znamenal katastrofu. Země, která už dnes trpí chudobou, odchodem obyvatel a rozpadem služeb, by se mohla propadnout do ještě hlubšího chaosu v důsledku bojů, sabotáží a kolapsu infrastruktury. Strategie režimu staví na přesvědčení obyvatel, že jakýkoli zahraniční zásah povede k situaci horší než ta současná, což je součást politické logiky obrany stejně jako raketové systémy.

V mezinárodním měřítku se Venezuela stává testem toho, kam až jsou velmoci ochotny zajít při prosazování svých zájmů mimo své regiony. Rusko zde demonstruje, že dokáže přes oceán dodat moderní zbraně a posílit svého spojence, zatímco Spojené státy zvažují politické a vojenské náklady eskalace. Pro Evropu, zejména pro menší státy v rámci NATO, je tato situace připomínkou, že moderní konflikty se mohou rychle přenést i do oblastí, kde se střetávají energetické trasy, geopolitika a ambice velmocí.

Celkově platí, že venezuelský obranný plán je směsí moderní technologie a tvrdé politické logiky. Rakety, vícevrstvá protivzdušná obrana a pobřežní systémy mají v první fázi způsobit co největší ztráty útočníkovi. Pokud tato vrstva selže, nastupuje plán dlouhodobého odporu, sabotáží a řízeného chaosu, který má z Venezuely učinit pro jakéhokoli okupanta náročné a rizikové bojiště. Tato strategie poskytuje režimu určitý odstrašující potenciál, zároveň však vystavuje obyvatele hrozbě života v prostředí, kde vojenská logika převáží nad civilním životem.

(Kyncl, Business Insider, obr.: aiko)