Donald Trump sice do Vietnamu nikdy nenarukoval, ale právě tato válka zásadně ovlivnila jeho pohled na svět. Jeho přesvědčení, že Amerika musí buď vyhrát, nebo vůbec nebojovat, nyní ovlivňuje globální politiku a hrozí, že vtáhne svět do nového, mnohem ničivějšího konfliktu.
Když bylo Donaldu Trumpovi v roce 1968 22 let, měl podle všeho narukovat do Vietnamu jako tisíce jiných Američanů. Místo toho šel k podiatrickému lékaři v Queensu, který mu diagnostikoval výrůstky na patách. A tato diagnóza ho vyloučila ze služby. Podle vyšetřování The New York Times šlo ovšem o čistě účelovou diagnózu, poskytnutou lékařem, který byl nájemníkem Trumpova otce.
Jak píše Theo Zenou v původním článku pro britský deník UnHerd, „jen proto, že do Vietnamu nešel, neznamená, že v něm nezanechal hluboké stopy.“
A právě to je klíčem k pochopení Trumpovy současné zahraniční politiky, která, jak se ukazuje, je méně založená na strategii a více na psychologii.
Podle Zenoua si Trump z Vietnamu odvodil dvě jednoduchá, avšak o to nebezpečnější pravidla:
1. Nikdy nebojuj za ideály jako demokracie nebo svoboda – je to ztráta času.
2. Pokud už jdeš do války, musíš bezpodmínečně vyhrát.
Tato logika vysvětluje prakticky vše, od Trumpova ústupu z podpory Ukrajině, až po jeho dramatické přesuny americké pozornosti k Asii a Číně.
Trump v roce 2015 prohlásil: „Před Vietnamem jsme nikdy neprohráli válku, že? Vietnam byla prohra. A po něm už ani nepřemýšlíme o vítězství.“ V roce 1999 dodal: „Jestli už do války jdete, tak musíte jít vyhrát. My jsme tam [ve Vietnamu] nešli vyhrát.“
Trump momentálně redukuje americkou podporu Ukrajině s cílem přinutit Kyjev k mírovému ujednání, které by v podstatě odměnilo ruskou agresi. Je zjevné, že má strach, že válka na Ukrajině by se mohla stát „jeho Vietnamem“. Hlavní ideolog hnutí MAGA Steve Bannon to řekl naplno: „Pokud nebudeme opatrní, Ukrajina se stane Trumpovým Vietnamem.“
Tato paralela je ovšem falešná. Ukrajinci nevedou občanskou válku, nýbrž se brání imperiálnímu vpádu. A na rozdíl od Vietnamu není ani reálné, že by došlo k zapojení amerických vojáků. I tak ale Trump odmítá jakékoliv dlouhodobé zapojení a raději přeorientovává síly k Pacifiku.
Trump přenesl svou pozornost k Číně, kterou vnímá jako „největší dlouhodobou hrozbu“. Obklopil se tvrdými protičínskými poradci, přijal nové celní bariéry a otevřeně mluví o nutnosti americké vojenské přítomnosti v Indo-Pacifiku. Tento přesun však podle analytiků nevysílá sílu, nýbrž slabost. Opouštění spojenců, jako je Ukrajina, signalizuje, že USA už nestojí pevně za demokraciemi.
Čína mezitím zesiluje vojenské provokace kolem Tchaj-wanu a v Jihočínském moři. Bývalý australský premiér Kevin Rudd ve své knize The Avoidable War (2022) napsal, že „ozbrojený konflikt mezi USA a Čínou je nyní reálnou možností.“
Psali jsme:
A Pentagon už počítá s nejhorším. Ministr obrany Pete Hegseth podle uniklého memoranda z dubna nařídil připravit se na válku s Čínou, s cílem „zabránit faktickému převzetí Tchaj-wanu“.
Čína reaguje často výhrůžkami. „Pokud válku USA chtějí, ať už obchodní, celní, nebo jinou, jsme připraveni bojovat až do konce,“ uvadí oficiální čínská prohlášení.
Třetí světová válka v Asii?
Trumpova „vietnamská lekce“, totiž že Amerika musí vždy zvítězit, však může vést k tomu, že místo vleklého konfliktu v džungli se ocitnou USA ve střetu s jadernou velmocí v Pacifiku.
„Pokud by došlo ke konfliktu s Čínou, byl by to strategický bažinový boj,“ varuje analytik Alex Alfirraz Scheers. Dokonce i bez jaderných zbraní by šlo o katastrofu. A pokud by byly použity, pak „živí by záviděli mrtvým“, jak řekl kdysi Nikita Chruščov.
Vietnamská válka skončila před padesáti lety. Amerika ji přežila, ale byla to hluboká rána. Trump z ní odešel beze ztrát, ale zároveň s ideologickým traumatem, které nyní přetváří globální bezpečnostní architekturu.
„Ve snaze vyhnout se novému Vietnamu může Trump přivodit konflikt, který ukončí celé americké století,“ poznamenává v závěru ironicky Zenou.
(Fojtík, UnHerd.com, foto: zai)
Donald Trump sice do Vietnamu nikdy nenarukoval, ale právě tato válka zásadně ovlivnila jeho pohled na svět. Jeho přesvědčení, že Amerika musí buď vyhrát, nebo vůbec nebojovat, nyní ovlivňuje globální politiku a hrozí, že vtáhne svět do nového, mnohem ničivějšího konfliktu.
Když bylo Donaldu Trumpovi v roce 1968 22 let, měl podle všeho narukovat do Vietnamu jako tisíce jiných Američanů. Místo toho šel k podiatrickému lékaři v Queensu, který mu diagnostikoval výrůstky na patách. A tato diagnóza ho vyloučila ze služby. Podle vyšetřování The New York Times šlo ovšem o čistě účelovou diagnózu, poskytnutou lékařem, který byl nájemníkem Trumpova otce.
Jak píše Theo Zenou v původním článku pro britský deník UnHerd, „jen proto, že do Vietnamu nešel, neznamená, že v něm nezanechal hluboké stopy.“
A právě to je klíčem k pochopení Trumpovy současné zahraniční politiky, která, jak se ukazuje, je méně založená na strategii a více na psychologii.
Podle Zenoua si Trump z Vietnamu odvodil dvě jednoduchá, avšak o to nebezpečnější pravidla:
1. Nikdy nebojuj za ideály jako demokracie nebo svoboda – je to ztráta času.
2. Pokud už jdeš do války, musíš bezpodmínečně vyhrát.
Tato logika vysvětluje prakticky vše, od Trumpova ústupu z podpory Ukrajině, až po jeho dramatické přesuny americké pozornosti k Asii a Číně.
Trump v roce 2015 prohlásil: „Před Vietnamem jsme nikdy neprohráli válku, že? Vietnam byla prohra. A po něm už ani nepřemýšlíme o vítězství.“ V roce 1999 dodal: „Jestli už do války jdete, tak musíte jít vyhrát. My jsme tam [ve Vietnamu] nešli vyhrát.“
Trump momentálně redukuje americkou podporu Ukrajině s cílem přinutit Kyjev k mírovému ujednání, které by v podstatě odměnilo ruskou agresi. Je zjevné, že má strach, že válka na Ukrajině by se mohla stát „jeho Vietnamem“. Hlavní ideolog hnutí MAGA Steve Bannon to řekl naplno: „Pokud nebudeme opatrní, Ukrajina se stane Trumpovým Vietnamem.“
Tato paralela je ovšem falešná. Ukrajinci nevedou občanskou válku, nýbrž se brání imperiálnímu vpádu. A na rozdíl od Vietnamu není ani reálné, že by došlo k zapojení amerických vojáků. I tak ale Trump odmítá jakékoliv dlouhodobé zapojení a raději přeorientovává síly k Pacifiku.
Trump přenesl svou pozornost k Číně, kterou vnímá jako „největší dlouhodobou hrozbu“. Obklopil se tvrdými protičínskými poradci, přijal nové celní bariéry a otevřeně mluví o nutnosti americké vojenské přítomnosti v Indo-Pacifiku. Tento přesun však podle analytiků nevysílá sílu, nýbrž slabost. Opouštění spojenců, jako je Ukrajina, signalizuje, že USA už nestojí pevně za demokraciemi.
Čína mezitím zesiluje vojenské provokace kolem Tchaj-wanu a v Jihočínském moři. Bývalý australský premiér Kevin Rudd ve své knize The Avoidable War (2022) napsal, že „ozbrojený konflikt mezi USA a Čínou je nyní reálnou možností.“
Psali jsme:
A Pentagon už počítá s nejhorším. Ministr obrany Pete Hegseth podle uniklého memoranda z dubna nařídil připravit se na válku s Čínou, s cílem „zabránit faktickému převzetí Tchaj-wanu“.
Čína reaguje často výhrůžkami. „Pokud válku USA chtějí, ať už obchodní, celní, nebo jinou, jsme připraveni bojovat až do konce,“ uvadí oficiální čínská prohlášení.
Třetí světová válka v Asii?
Trumpova „vietnamská lekce“, totiž že Amerika musí vždy zvítězit, však může vést k tomu, že místo vleklého konfliktu v džungli se ocitnou USA ve střetu s jadernou velmocí v Pacifiku.
„Pokud by došlo ke konfliktu s Čínou, byl by to strategický bažinový boj,“ varuje analytik Alex Alfirraz Scheers. Dokonce i bez jaderných zbraní by šlo o katastrofu. A pokud by byly použity, pak „živí by záviděli mrtvým“, jak řekl kdysi Nikita Chruščov.
Vietnamská válka skončila před padesáti lety. Amerika ji přežila, ale byla to hluboká rána. Trump z ní odešel beze ztrát, ale zároveň s ideologickým traumatem, které nyní přetváří globální bezpečnostní architekturu.
„Ve snaze vyhnout se novému Vietnamu může Trump přivodit konflikt, který ukončí celé americké století,“ poznamenává v závěru ironicky Zenou.
(Fojtík, UnHerd.com, foto: zai)
