Svátek má: Oleg

Zprávy

Velikost textu:

Změny v EU? Orbánův nápad nepomůže

Změny v EU? Orbánův nápad nepomůže

Na dva tři dny opět vyvolal politickou hysterii maďarský premiér Viktor Orbán, když chce omezit pravomoci Evropského parlamentu.

Viktor Orbán, maďarský premiér
23. června 2021 - 06:20

Orbán navrhuje: Národní parlamenty by měly mít právo zablokovat legislativní rozhodování Evropského parlamentu procesy EP, pokud je v rozporu se zájmy členských států.

Jde o projev nedůvěry Orbána v úřednicko – politický moloch Evropské unie. Orbán to pronesl na komediálním setkání, které někteří myslí vážně, uvádí publicista František Roček.

Ve Štrasburku v sobotu 19.6. 2021 proběhlo první plenární zasedání Konference o budoucnosti Evropy. Jde o zbytečný politický projekt, jehož cílem je údajně zapojit občany Evropské unie do diskusí ohledně možných příštích reforem evropského bloku.

Jenže, většina obyvatel EU o tomto projektu neslyšela. Ale to nevadí. Politici mají v záloze mnoho snaživých obyvatel EU, kteří pro ně napíšou a někam pošlou návrhy, které jim asistenti politiků našeptají. Samozřejmě,  nějaké procento návrhů bude od aktivistů, kteří projekt budou brát smrtelně vážně.

Náměty na změny, které se budou politikům hodit, projedná plenární zasedání a vytvoří z nich konkrétní návrhy reforem. Ve skutečnosti budou chtít zavést to, co je v souladu s dnešními úřednickými trendy - to budou vydávat politici za hlas boží – hlas lidu, že to vzešlo z námětů na změny. Protože v množství je nejen síla, ale také fenomén džungle: Co se bude politické reprezentaci hodit, zpracuje nějaká komise jako závěry z konference. Konec této taškařice je očekáván na jaře příštího roku. Reformy EU schválí a budou se zavádět, a bude se říkat, že to je hlas lidu.

V těchto souvislostech si pustil Orbán pusu na špacír. Politolog Zdeněk Zbořil a ústecký senátor Jaroslav Doubrava se shodují, že jeho kacířský návrh je na první pohled rozumný. Ale?



Chaos vystřídá chaos

Po vzoru Parlamentního shromáždění Rady Evropy by podle Orbána do Evropského parlamentu měly napříště vysílat zástupce národní parlamenty. To by mohlo omezit určitou chaotičnost v obsazování europarlamentu.  Občané volí europoslance z navržených kandidátů různých stran, aniž většinu z nich znají. Podle nahodilých sympatií voličů, kteří zvednou svůj zadek a odhodlají se jít volit, se dostanou do europarlamentu různé lidské bytosti.

Kdyby do europarlamentu vysílali své satrapy přímo politické strany působící v národním parlamentu, složení europarlamentu by více odpovídalo politickým trendům, podle kterých „jezdí“ každý jednotlivý stát.

Podle Zbořila ani tento způsob obsazování europarlamentu nezaručí, že tam bude působit méně hlupáků než dnes:  

„V národním parlamentu jsou vládní i opoziční strany, takže by stejně nevysílal národní parlament žádný jednotný hlas rozumných zástupců národa, ale emisarů protichůdných zájmů. Situace je o to nepřehlednější, že i v rámci jedné strany jsou různé protikladné frakce. A samotné strany uzavírají účelové, tedy velmi podivné povolební koalice, které ještě více zahušťují politický chaos. A jednotliví europoslanci se mohou projevit až budou sedět v Bruselu, a jejich strany se budou ještě divit, koho to zvolily. Jako to je v případě utrženého vagónu jménem Jourová.“


Doubrava k tomu dodává: „Europarlament je nebezpečná korupční bažina. Astronomické platy a pokušení chovat se náhle podle svého, v rozporu s tím, proč jsou vysíláni do europarlamentu, to hrozí od europoslanců i dnes. A může probouzet až hrůzné chtíče.  

Typickým příkladem je cenzurní myšlení s fašistickými tendencemi aktivismu v rámci demokratického smýšlení Evropské unie, jak to předvádí česká eurokomisařka s fašizujícími tendencemi Věra Jourová.

To není urážka Jourové, ale konstatování faktu. Základní definici fašismu je, že jde o „svazek=fasces“ osob prosazující netolerantní odmítání lidí nesdílejících mimořádné hodnoty těch „ze svazku“. Např. když někdo diktuje, co jsou a nejsou lidská práva, dochází ke střetu, který se ve vypjatější aktivistické formě projevuje nucením provozovatelů sociálních sítí odstraňovat některé příspěvky, policejním stíháním, cenzurou nebo důsledky hrozeb vedoucích k autocenzuře. K čemuž již dochází i v EU v čele se šlechetnou pomocí aktivistky  Jourovou,“ uvedl Doubrava.

Návrat ke kořenům?

Zbořil vidí v Orbánově prohlášení vzpouru proti šikovnému politikaření euroúředníků a europolitiků napojených skrytě na různé kšeftařské korporace a aktivistické lobby.

Připomenul, že EU původně vzniklo jako ekonomický projekt k podpoře evropského hospodářství. Vše ostatní by se mělo vrátit do kompetence jednotlivých států.

„Není od věci si připomenout, že opěvovaný schengenský prostor nevznikl proto, aby se lidé mohli svobodně pohybovat Evropou, ale kvůli kšeftu. Německo, Francie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko 14. června 1985 podepsaly Schengenskou dohodu o volném pohybu. Vynutili si to řidiči kamionů, resp. majitelé dopravních a obchodních firem, kvůli čekání na odbavení ve frontách na hraničních přechodech. To zpožďovalo kšefty.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)