Poté, co se úzká skupinka funkcionářů ČOV v materiálu, který zpracovala, pokouší vsunout do návrhu nového zákona o sportu uzákonění jednoho z mnoha a jednoho z nejmenších sportovních spolků, tedy ČOV, jakožto „ Nejvyšší sportovní autority v ČR“, která by rozhodovala o záležitostech celého českého sportovního hnutí, a to rozhodnutím státu, nikoli z vůle sportovního hnutí samotného, se objevila nová, zcela nepochopitelná ambice této prazvláštní skupiny lidí.

Teď zase usilují o získání dalšího mocenského nástroje k ovládnutí českého sportu, a to o zřízení „centrální matriky sportovců“, které by údajně sloužila MŠMT (tedy státu), jenž by na jejím základě rozhodoval mimo jiné o výši dotací do jednotlivých oblastí českého sportu.

Jako by nestačilo, že už dnes si ČOV svévolně přiděluje 10 % (cca 36 mil. Kč ročně) prostředků, které získává pro financování celého českého sportu díky právně pochybnému zákonu od loterií, aniž by se při jejich používání řídil vlastními stanovenými pravidly a poskytl veřejné vyúčtování těchto prostředků na transparentním účtu.

Proč by měl ČOV, jako jeden z mnoha spolků, zabývajících se sportovní činností, který nemá žádnou členskou základnu (resp. všichni jeho členové jsou evidováni v jiných sportovních spolcích) vést evidenci členů ostatních sportovních spolků?A proč by ji měl předávat orgánu státní správy? Všude ve světě mají olympijské výbory pouze dva úkoly – zabezpečit přípravu a účast nejlepších českých sportovců na OH.

Chce snad ČOV rozdělovat peníze do celého českého sportu? A to podle současného zcela nevyhovujícího systému dle centrálně vykazované členské základny?

Systému, který více než 90 % prostředků posílá pro potřeby reprezentace a vrcholového sportu, zatímco v základních článcích sportu TJ a SK platí téměř 90 % nákladů na činnost sami členové, z toho téměř 50 % rodičesportujících dětí?

Systému, který odsuzuje téměř půl miliónu českých dětí trávit svůj volný čas jinak než sportem jenom proto, že na jejich sportování nemají rodiče peníze. Kolik takto unikne sportovních talentů a kolik dětí se takto přesměrovává na dráhu, která bude v budoucnu český stát stát podstatně více prostředků při financování nápravně výchovných ústavů, odvykacích zařízení nejrůznějších závislostí či léčbě nemocí spojených s obezitou a malou pohybovou aktivitou.

I řešení tohoto problému ze strany ČOV prostřednictvím České olympijské nadace je bohužel tragikomické. Jednorázovým příspěvkem v průměrné hodnotě 7 124,-Kč věnovaným 386 dětem z více než 450 000 dětí, jejichž rodiče nemají na zaplacení výdajů na sport peníze, problém opravdu neřeší.

Nabízí se rovněž otázka, zda hodlá vést český stát prostřednictvím jednoho z nich také matriku členů folklórních kroužků, matriku návštěvníků divadel či kin, matriku věřících či matriku zahrádkářů či včelařů? Těm všem přeci také přispívá tak či onak na jejich činnost.

Argumentem pro zřízení tohoto „centrálního registru sportovců“ je údajně skutečnost, že se v roce 2012 MŠMT dopočítalo 11, 4 milionů sportovců v ČR, což bylo dle předsedy ČOV Jiřího Kejvala způsobeno mimo jiné tím, že:

• Seznam sportovců jednotlivé svazy neaktualizovaly, a tak je možné, že jednotlivé svazy evidovaly nejenom  neaktivní sportovce, ale v některých případech  i mrtvé sportovce.

• Někteří sportovci jsou zaregistrovaní ve více svazech, protože se věnují aktivně více sportům.

• Největší sportovní asociace konkrétně  FA ČR přijímá za své členy i fanoušky tohoto sportu, kteří zpravidla jsou aktivními sportovci v jiném sportu než ve fotbale.

• Počet členů svazu je jedním z ukazatelů pro získání finančních dotací.

• Čím je vyšší počet členů svazu, tím je sport zajímavější i z hlediska marketinku, když někdo zatouží  oslovit určité cílové skupiny.

Nevím, co se dělo v roce 2012 na MŠMT a kdo a v jakém stavu tam počítal počet sportovců v ČR, či z jakých vycházel materiálů a jestli se tak opravdu stalo, vím ale jistě, že se jedná o nesmyslné, nepravdivé, nekorektní a zavádějící údaje, které mají před veřejností ospravedlnit mocenské ambice některých jedinců s pochybnými záměry a úmysly.

A pokud nezná čísla reálné evidence sportovců ministr školství a pracovníci jeho úseku sportu, zcela určitě je znají ti představitelé ČOV, kteří s ministrem Chládkem podepsali memorandum s dohodou na zřízení centrální matriky sportovců.

Otázkou také zůstává, proč memorandum nepodepsali také zástupci dalších 16 střešních sportovních spolků, které sdružují více než 20 000 sportovních spolků, tělovýchovných jednot a sportovních klubů v městech a obcích ČR, a které na rozdíl od ČOV mají skutečnou členskou základnu. A ptal se jich někdo na text memoranda, ptal se někdo sportovců, zda chtějí být registrování v centrálním registru sportovců na MŠMT? ČOV přeci není jejich zástupcem, ani jejich mluvčím a ani nemůže být.

Ve hře není řešení podpory českého sportu, ve hře je bezdůvodná snaha o mocenské ovládnutí českého sportu. V rozporu s Olympijskou chartou, v rozporu s dobrými mravy a morálkou.

ČOV byl od roku 2009 spoluautorem řady analýz a koncepcí rozvoje sportu v ČR, které zpracovávalo MŠMT, KPMG, ale i největší sportovní organizace v ČR – Česká unie sportu, jejímž je celé vedení ČOV členem a většina z nich i funkcionářem.

Všechny tyto analýzy pracovaly s počty sportovců v ČR, všechny upozorňovaly, že dochází k určitým překryvům v důsledku toho, že řada sportovců je aktivní ve více sportech.    

A všechny pracují s počtem sportovců, který se pohybuje mezi 2 a 3 miliony sportovců, což je číslo které do značné míry odpovídá skutečnosti.

Už v roce 2001 na Národní konferenci „Sport v ČR“ hovořil tehdejší náměstek MŠMT pro oblast sportu dr. Ladislav Malý, že v České republice je ve sportovních spolcích organizováno kolem 20 % občanů České republiky.

V koncepci státní podpory sportu v ČR, kterou předkládalo MŠMT ke schválení do vlády v roce 2011, a jejíhož zpracování se ČOV účastnil, je uveden podrobný počet sportovců dle jednotlivých spolků zabývajících se sportovní činností a uvádí číslo 2 740 094 sportovců.

Ve studii KPMG z dubna 2012 pod názvem Koncepce financování sportu v ČR, kterou ČOV dokonce sám zadával, se uvádí počet evidovaných sportovců k roku 2011 v počtu 2 995 684 sportovců, a to s poznámkou včetně víceúčelových registrací.

Na valné hromadě tehdy ještě ČSTV, dnes ČUS, v dubnu 2012, které se téměř všichni členové vedení ČOV zúčastnili a na níž obdrželi i písemný materiál pod názvem Statistika ČSTV v němž je podrobný rozbor členské základny největší sportovní organizace v ČR, tvořící cca 67% celé členské základny českého sportu.

Z této statistiky se jistě dozvěděli, že v roce 2011 evidoval tehdejší ČSTV 1,55 mil. členů, přičemž toto číslo bylo ověřováno křížovým sběrem dat od sportovních svazů a od okresních organizací ČSTV a lišilo se navzájem v řádu tisíců. (v přepočtu na celé sportovní prostředí bychom se dostali k číslu cca 2 300 000 členů).

Z této statistiky se členové vedení ČOV dozvěděli i čísla, která ukazovala nárůsty či poklesy členské základny jednotlivých sportovních svazů od roku 1990 do roku 2011, věkový průměr členů svazů a také například, že cca 900 tis. sportovců se zúčastňuje pravidelných soutěží pořádaných sportovními svazy.

Z této statistiky se také dozvěděli sociologické složení jednotlivých svazů v kategoriích registrovaný sportovec,neregistrovaný sportovec, trenér, cvičitel, komisař, rozhodčí, delegát, činovník a ostatní, což jsou například ve fotbale oni fanoušci či tzv. přispívající členové, kterých FAČR eviduje cca 13 %. Nejvíce členů svazu v této kategorii však vede Svaz lyžování (15 %).

Tuto databázi ČUS, která samozřejmě je schopna poskytnout i celou řadu dalších údajů,každoročně poskytuje MŠMT.

Nevím, jestli jsem podle budoucího záměru „centrálního registru sportovců“ vlastně sportovcem. Sportu se věnuji už téměř 50 let, a to ve všech činnostech, které sportování nabízí. Dodnes hraju tenis, beachvolejbal, 4x týdně chodím posilovat do fitka, 2x týdně na fyzioterapii, plavu, jezdím na kole, v zimě na lyžích, jsem fotbalový funkcionář, zúčastňuji se veteránských mistrovství republiky v lehké atletice. Publikuji v médiích články voblasti financování sportu, jako fanoušek chodím na spoustu sportovních utkání v celé řadě sportů.

Vím ale zcela určitě, že nemám nejmenší zájem být evidenčním číslem (třeba dojde i na tetování) v centrální matrice, kterou povedou lidé zaštiťující se vzletnými ideály olympismu, ale používající poněkud zatuchlé metody mocenského manýrismu, macchiavelismu a centrálního direktivního řízení.

Byl jsem řadu let členem ČOV i jeho odborného zázemí a byl jsem na to hrdý. Už proto, že jsem se na jeho půdě mohl potkávat s našimi sportovními legendami, mezi kterými mám spoustu osobních přátel a kamarádů.

Dnes ale začínám mít pocit, že značka ČOV začíná poněkud smrdět. A to hodně a hlavně od hlavy.