Evropská unie se opět vydává cestou, kterou nikdo jiný na světě nepovažuje za nutnou. Druhý emisní obchodní systém EU (ETS2), jenž má být spuštěn v roce 2027, přenese náklady na klimatická opatření přímo na bedra domácností, řidičů a malých podnikatelů. Systém má za cíl zdražit fosilní paliva v dopravě a vytápění, aby motivoval občany k „zelené transformaci“. Podle kritiků jde však o ideologickou daň, která poškodí evropskou konkurenceschopnost, prohloubí sociální nerovnosti a zároveň selže ve svém základním účelu - ochraně klimatu.
Evropská komise hájí ETS2 jako účinný tržní nástroj, který má přispět k dosažení klimatických cílů do roku 2030. V praxi však bude znamenat výrazné zvýšení nákladů na mobilitu a vytápění. Už nyní se odhaduje, že cena nafty a benzínu se zvýší o desítky eurocentů na litr, a domácnosti mohou za energie zaplatit o stovky eur více ročně. Jen v Belgii se mluví o dodatečné roční zátěži až 1 000 € na osobu. Přitom na rozdíl od prvního systému ETS1, který dopadá na velké průmyslové podniky, nemají jednotlivci možnost náklady nikam přenést. Pro miliony Evropanů to bude znamenat citelný zásah do rozpočtu.
Závažnější než ekonomické dopady je však otázka smyslu a účinnosti tohoto opatření. Evropa se na globálních emisích CO₂ podílí méně než deseti procenty. Samotné Česko méně než půl procentem. Největší znečišťovatelé jako Čína, Indie či Spojené státy žádné podobné uhlíkové daně na koncové spotřebitele nezavádějí. Naopak mnohé země mimo EU dotují fosilní paliva a zvyšují jejich dostupnost. I kdyby ETS2 snížil evropské emise v sektoru dopravy a budov o desítky procent, celkový dopad na globální klima bude zanedbatelný a velmi pravděpodobně i statisticky nerozeznatelný.
Psali jsme: Rajchl odmítá ETS2. Rakovina, covid ani Rusko nás nezabijí, říká
Namísto klimatické politiky tak ETS2 působí spíše jako nástroj fiskální. Evropská komise si novým systémem vytváří přímý tok peněz do Sociálního klimatického fondu, který má následně redistribuovat zpět členským státům formou dotací. Tento model je ale od základu problematický. Místo skutečné transformace podporuje politiku přerozdělování, typickou spíše pro centrálně řízené ekonomiky. Místo aby se daně snižovaly a podporovala se efektivita a technologický pokrok, zvyšuje se byrokratická kontrola a posiluje závislost domácností i samospráv na evropských dotacích. Opatření typu ETS2 tak nevytvářejí svobodnější a konkurenceschopnější Evropu, ale posilují centralizovaný model řízení s omezeným účinkem na skutečný stav planety.
Zavedení ETS2 přichází v době, kdy je Evropa vystavena geopolitickému a ekonomickému tlaku, kdy čelí inflaci, průmyslovému útlumu a technologickému zaostávání. Mnoho evropských podniků již nyní zvažuje přesun výroby mimo EU, právě kvůli přemíře regulací a daní. Místo posilování vnitřního trhu a investic do inovací Evropa zavádí nové daně, které jen prohlubují strukturální slabiny. Klimatická politika se tak stává paradoxně nástrojem oslabení samotné schopnosti Evropy být ekologicky i ekonomicky soběstačná.
Skutečná otázka tedy nezní, jak ETS2 zavést co nejcitlivěji, ale zda jej vůbec zavádět. Zda má smysl trestat evropské občany a firmy za to, že žijí a podnikají na kontinentu, který již tak výrazně snižuje své emise. Zda by nebylo rozumnější investovat do technologické neutrality, jaderné energetiky, infrastruktury a motivujících pobídek namísto paušálních poplatků. A zda se Evropa nesmíří s tím, že se stává laboratoří pro daňové experimenty, jejichž přínos pro planetu je pochybný, ale jejich důsledky pro evropské domácnosti a firmy jsou zcela reálné.
(Kyncl, European Conservative, foto: zai)
