Klíčovým impulzem bylo rozhodnutí americké centrální banky poprvé v roce 2025 snížit základní sazby a zároveň naznačit další dvě redukce ještě do konce roku. To okamžitě zvýšilo atraktivitu zlata a stříbra, protože v prostředí klesajících výnosů z dluhopisů působí jako relativně výhodnější uchovatelé hodnoty. Jenže právě zde se odhaluje slabina současné monetární politiky, kdy centrální banky levnými penězi podporují hospodářství, ale zároveň vytlačují kapitál do aktiv, která nevytvářejí žádnou přidanou hodnotu.
Evropa a Česká republika vnímají tento trend citlivě. Koruna i euro jsou na světových trzích slabšími hráči a růst cen drahých kovů ukazuje, jak rychle mohou investoři opustit měny, pokud cítí riziko. V českém prostředí se to odráží především ve zvýšeném zájmu domácností o fyzické zlato. Podle dat České národní banky a místních dealerů vzrostly nákupy meziročně o desítky procent, což ukazuje na rostoucí nedůvěru v papírové úspory. To zároveň otevírá otázku, zda česká hospodářská politika, založená na exportní výkonnosti a nízké inflaci, dokáže na tuto dynamiku pružně reagovat.
Neobvyklé je, že tentokrát spolu se zlatem prudce roste i stříbro. Cena 44 dolarů za unci je nejvyšší za posledních čtrnáct let a ukazuje, že investoři hledají alternativy i mimo tradiční „žlutý kov“. Poptávka po stříbře narůstá nejen ze strany spekulantů, ale i díky jeho nezastupitelné roli v průmyslu, například v solární energetice. Rostoucí cena však může zvýšit náklady na výrobu zelených technologií, které Evropská unie prosazuje v rámci Zelené dohody. Tím se paradoxně ukazuje, že transformace směrem k udržitelnosti může být ohrožena samotným růstem cen surovin, na nichž je závislá.
Pro Evropu, která čelí vysokým nákladům na energii a nejistému hospodářskému výhledu, je tento vývoj problémem. Vysoká cena zlata signalizuje nedůvěru v měnovou stabilitu a zároveň odvádí kapitál od produktivních investic do „mrtvých aktiv“. V českém kontextu, kde je finanční gramotnost dlouhodobě nízká a domácnosti často volí konzervativní formy spoření, může růst posílit iluzi, že zlato je jediným bezpečným přístavem. Jenže takové zjednodušení je riskantní. Drahé kovy sice chrání před inflací a měnovými otřesy, ale nepřinášejí žádný reálný výnos a při změně trendu mohou prudce ztratit hodnotu.
Současný růst zlata a stříbra je proto zrcadlem nedůvěry v globální měnový systém a v samotné centrální banky. Pro Evropu i Česko jde o varování, že spoléhat pouze na nízké sazby a fiskální stimuly nestačí. Chce-li se hospodářství stabilizovat, musí investovat do produktivity, technologického rozvoje a energetické soběstačnosti. Jinak budou domácí investoři dál hledat jistotu v drahých kovech, a ta bude stát právě tolik, kolik ukazuje cena jedné unce zlata.