Biblické texty jsou překvapivě smyslové: popisují vůni chrámového kadidla, parfémované oleje, zahrady plné bylin i koření z každodenní kuchyně. Nejde jen o metaforu. Svědčí to o konkrétní znalosti rostlin, jejich chuti, vzhledu, původu i léčivého využití. Přehled publikovaný Biblical Archaeology Society (BAS) ukazuje, jak pestrá „kořenka“ starověkého Izraele byla a proč je klíčové číst biblické rostliny očima filologa i archeologa zároveň.
První problém se skrývá už v samotných názvech. Hebrejská terminologie je stará více než dvě tisíciletí, prošla překlady do řečtiny i latiny a řada termínů označuje celé skupiny aromat. Typickým příkladem je „yzop“: badatelé dlouho váhali, zda jde o dnešní yzop lékařský, nebo o plané dobromysli a oregana Levanty. Botanicko-etnografické studie ukazují, že „biblický yzop“ je nejspíše Origanum syriacum, tedy koření známé dnes ze směsi za’atar. Je to dobrá ilustrace, jak snadno se moderní jména rozcházejí s antickým slovníkem.
Pokud jde o pryskyřice, dvě jména dominují: kadidlo a myrha. Kadidlo, pryskyřice druhů rodu Boswellia, a myrha z Commiphora se po staletí dopravovaly z jižní Arábie a Afrického rohu do Levanty a Středomoří. Archeologie i chemie dnes rekonstruují nejen jejich botanický původ, ale i zásadní ekonomický význam. Kadidlové trasy, propojující jemenský a ománský výběžek s nabatejskými centry a středomořskými trhy, měly raně „globalizační“ charakter. Výzkumy Boswellia sacra i práce o „archeologickém kadidle“ ukazují, jak hluboko se tyto suroviny otiskly do rituálu, medicíny i politiky zásobování.
Nový rozměr dodala v posledních letech analytická chemie. V judském svatostánku v Tel Aradu (8.–7. století př. n. l.) se na dvou oltářích dochovaly organické zbytky. Laboratoře potvrdily, že na jednom oltáři se pálilo kadidlo smíchané se živočišným tukem pro lepší uvolnění aromatických látek, zatímco druhý nesl stopy konopí, stabilizovaného příměsí trusu pro rovnoměrné žhnutí. Tento nález jemně koriguje naše představy o starověkém kultu: vedle „vůní Bohu libých“ existovala i cílená aromatika s psychoaktivním potenciálem, a to v judském prostředí dlouho před helénismem.
Pověstný „balzám z Gileádu“ (afarsemon) je dalším uzlem, kde se protíná text, archeologie i ekonomika. Antické a rabínské prameny spojují jeho pěstování s Jerichem a Ein Gedí u Mrtvého moře; místní průmysl vyráběl mast a parfém, které antické zdroje řadí mezi nejdražší komodity regionu. Moderní výzkum jej nejčastěji ztotožňuje s Commiphora gileadensis. Terénní i laboratorní práce přinesly chemické charakteristiky olejů a pryskyřic i experimentální data o výtěžnosti tradičních metod „nařezávání“ větví. Slavná mozaiková kletba v synagoze v Ein Gedí, která zakazuje „zrazovat tajemství města“, patrně míří právě na know-how výroby afarsemonu. Nedávná studie dokonce popsala vyklíčení dávného semene Commiphora, což otevírá prostor pro další botanická srovnání.
Jedním z nejtěžších oříšků zůstává „skořice“ a „kasie“. Překlady je často automaticky spojují s Cinnamomum verum a C. cassia z jižní Asie, ale filologické i botanické argumenty nejsou jednoznačné. Reziduální analýzy phoénických „flakónků“ z doby železné v Izraeli však odhalily cinnamaldehyd – indicii, že pravá skořice mohla do Levanty proudit už v 11.–9. století př. n. l. přes Indický oceán. Nejde o definitivní důkaz, ale o solidní náznak raného dálkového obchodu. Kritické čtení proto velí držet „skořici“ mezi hypotézami, dokud dalších nálezů nepřibude.
V domácnostech starověké Levanty to ale vonělo mnohem obyčejněji. Texty i etnobotanika dokládají mátu a yzop při očistě a trávení, kopr a kmín v kuchyni, fíkový list v léčebných postupech a mandragoru na pomezí medicíny a magie. Jen menší část z těchto rostlin je v Bibli výslovně označena jako „léčivá“. Mnohé znalosti známe spíše z pozdější židovské tradice, z egyptských a mezopotámských paralel či z archeobotanických nálezů semen a pylu. Právě proto BAS zdůrazňuje, že mezi „biblickou bylinou“ a moderním českým názvem nevede jednoduchá rovná čára.
Citlivé jsou i recepty svatého oleje a chrámového kadidla. Hebrejská Bible uvádí směs myrhy, „voňavé skořice“, „kaneh-bosem“ a kasie v olivovém oleji, zatímco kadidlová směs zahrnuje vedle olibanového základu galbanum a záhadnou „onychu“. Debaty o tom, zda kaneh-bosem znamená puškvorec, jinou vonnou trávu či dokonce konopí, zůstávají otevřené. Nález konopí v Tel Aradu dokazuje jeho kultické užití, ale nepřebíjí jazykové argumenty pro překlad do „rákosů“ či „travin“. Ani „onycha“ není jistá: kandiduje labdanum z cistů i exotická varianta z mořských plžů. Jisté je pouze to, že překladové tradice kolísají a že chemické nálezy přímo z Jeruzalémského chrámu chybí.
Vůně jsou zároveň dějinami obchodu. Studie o kadidlové trase připomínají, že dlouhé karavanní řetězce, monopolizované Nabatejci, vytvářely na arabském poloostrově raně globální logistiku. Po zemi i po moři putovaly pryskyřice, koření a barviva, zatímco v levantinských přístavech vznikaly distribuční „huby“, odkud proudily suroviny do řeckého a římského světa. „Vůně Bible“ jsou tak i příběhem o clech, daních a politice přístupu ke zdrojům.
Současnost dodává nepříjemnou pointu. Růst poptávky po kadidle v kosmetice a „wellness“ průmyslu vede v Etiopii a Africkém rohu k nadměrnému nařezávání stromů Boswellia papyrifera, mizerné regeneraci porostů a sociálním konfliktům kolem těžby. Odborníci varují, že bez udržitelných metod sklizně a ochrany stanovišť může zásadní část „stromů Bible“ v příštích dekádách zmizet. Pokud chceme rozumět starověkým vůním, musíme si pohlídat, aby nezanikly v přítomnosti.
Když všechny stopy složíme dohromady, vyvstanou tři jistoty. Za prvé, biblické názvy nejsou hotové „štítky“ na moderní druhy (překládáme přes tisíciletí a několik tradic). Za druhé, analytická chemie umí posunout spory od textu k důkazu (případ Tel Arad mění hru a nález cinnamaldehydu naznačuje rané kontakty s Asií), ale i ona má limity dané kontextem. A za třetí, „koření a pryskyřice Bible“ nejsou jen romantická kulisa. Jsou průsečíky rituálu, medicíny a obchodu, které nám dovolují číst starověký Blízký východ nejen očima, ale i nosem.
Použité a doporučené zdroje k dalšímu čtení: Přehled BAS o biblických bylinách a koření; studie z Tel Avivu o kadidlu a konopí v Tel Aradu; chemické reziduální analýzy „skořice“ v phoénických nádobkách; práce o afarsemonu v Ein Gedí a moderní chemii Commiphora gileadensis; aktuální reportáže o ohrožení porostů Boswellia.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
