Evropská unie rozšiřuje systém emisních povolenek. Po průmyslu, elektrárnách a letecké dopravě mají nově platit i domácnosti a motoristé. Evropský systém obchodování s emisemi ETS2, který vstupuje v platnost od roku 2027, se zaměřuje na vytápění budov a silniční dopravu. Záměrem je motivovat spotřebitele k přechodu na ekologičtější technologie a zároveň zajistit nové zdroje příjmů pro unijní rozpočet. Klíčová otázka ale zní: může tento krok opravdu změnit vývoj světového klimatu, nebo jde spíše o nástroj k dalšímu výběru peněz, zatímco reálný efekt na klima bude zanedbatelný?

Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který nové povolenky hájil v nedělní Partii Plus na CNN Prima NEWS, má být opatření především o zdraví.

„Nechceme, abychom umírali na rakovinu,“ prohlásil s tím, že změna musí být rozumná pro lidi i ekonomiku. Naopak poslanec Karel Havlíček označil systém za další finanční zátěž, která poškodí domácnosti i podniky. Poukázal na to, že se v podstatě jedná o novou ekologickou daň, jejíž výnos má skončit v bruselské pokladně. Evropské emisní povolenky: ekologická záchrana, nebo jen nový výběr daní?

Emisní povolenky jsou založeny na jednoduché logice, tedy kdo znečišťuje, musí zaplatit. Evropský systém ETS omezuje množství skleníkových plynů, které lze vypustit, a zároveň umožňuje s povolenkami obchodovat. Každý subjekt si musí nakoupit odpovídající množství podle skutečných emisí. Cena za tunu oxidu uhličitého tak určuje trh a vytváří ekonomickou motivaci ke snižování emisí. Tento mechanismus byl již dříve úspěšný například v energetice, kde přiměl firmy přejít z uhlí na méně emisní zdroje.

Rozšíření ETS2 ale přináší zásadní změnu: poprvé se systém dotkne přímo běžných lidí. Zdraží vytápění domů, jízda autem i běžné služby. Průměrná domácnost v České republice by podle některých odhadů mohla zaplatit ročně navíc tisíce korun. EU slibuje kompenzace formou Sociálního klimatického fondu, ze kterého má Česká republika získat kolem 40 miliard korun. Jenže i tyto prostředky pochází z povolenek, tedy z kapes občanů a firem, které je musely nejprve zaplatit.

Otázkou však je, zda má opatření vůbec smysl z hlediska globálního klimatu. Evropská unie produkuje podle dat Global Carbon Atlas pouze asi 9 procent světových emisí CO₂. Největším znečišťovatelem je Čína s podílem přes 27 procent, následovaná Spojenými státy s přibližně 13 procenty. I kdyby Evropa emise zcela eliminovala, globální dopad by byl omezený, pokud se k podobným opatřením nepřidají ostatní velké ekonomiky. Navíc zde hrozí tzv. uhlíkový únik, tedy přesun výroby do zemí mimo EU, kde neplatí přísné ekologické standardy. Tím se sice sníží emise na papíře v Evropě, ale globální situace se nezmění, nebo dokonce zhorší.

Kritici rovněž upozorňují na skutečný motiv Unie. Emisní povolenky nejsou jen ekologický nástroj, ale také významný příjem do evropského rozpočtu. V době, kdy EU čelí schvalování napjatého víceletého rozpočtu a zároveň chce navyšovat výdaje na obranu a podporu Ukrajiny, je každé euro dobré. Vedle tradičních příjmů z cel a příspěvků členských států tak EU rozšiřuje zdroje financování o nové ekologické daně. Tím se z klimatické politiky stává i politika fiskální a mnozí varují, že to podkopává důvěru veřejnosti v ekologické reformy.

Psali jsme: Jiří Kobza: Utopíme se všichni společně?

Evropská komise tvrdí, že zavedení ETS2 je nutným krokem na cestě k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Jenže realistický dopad je sporný. Zatímco vysokopříjmové země si mohou dovolit investice do zelených technologií a podpor, státy jako Česko čelí riziku sociálních dopadů. Energetická chudoba, růst cen bydlení i dopravy, oslabení konkurenceschopnosti firem, to vše jsou reálná rizika, která mohou převážit nad potenciálními ekologickými přínosy.

Rozšíření emisních povolenek tak nelze vnímat černobíle. Ano, představuje nástroj, který může motivovat ke snižování emisí a podpořit zelenou transformaci. Zároveň je ale zjevné, že má i jiný rozměr, a to jak finanční, politický, tak i sociální. A pokud nebude ETS2 doprovázen skutečně spravedlivým systémem kompenzací, technologických inovací a mezinárodní spolupráce, může se stát symbolem klimatické politiky, která trestá občany, ale neřeší skutečný problém.

Zda emisní povolenky zachrání svět, zůstává otevřené. Ale je jisté, že už teď mění evropskou ekonomiku, domácnosti i politickou mapu. A cena, kterou za to zaplatíme, nebude jen v eurech.

(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)