Známý herec, spisovatel a nyní i kandidát hnutí Stačilo! Michal Gulyáš v exkluzivním rozhovoru odhaluje, jak chce svůj smysl pro humor a hereckou intuici využít v politice. Mluví o potřebě zdravého rozumu, ostře kritizuje Evropskou unii, globalismus i současnou politickou scénu, kterou přirovnává k „velkému blázinci“. Přestože jeho slova často provází satira a ironie, dotýká se v nich vážných témat, od svobody projevu po národní suverenitu. Gulyáš také otevřeně popisuje, proč chce být hlasem obyčejných lidí a proč věří, že i v politice má smysl umět se zasmát.
Když se o vás píše, často se zmiňuje váš humor. Jak se humoristovi daří udržet nadhled, když mluví o věcech, které považuje za existenčně vážné?
Je to věc vnitřního nastavení, takové té osobní dramaturgie. Dělám svou profesi celý život a jsem založením taky pozorovatel. Nasál jsem do sebe umění mistrů, se kterými jsem v mládí pracoval, nasávám lidi a jejich civilní herectví celoživotně, protože všichni máme nějaký projev a ten já beze zbytku do profesionálního hereckého, ale i autorského vyjádření zahrnuji. Největší umění v dramatu je, když do něho zakomponujete kus nebetyčné srandy, ze které pak nakonec v rozuzlení vyjde hluboké zamyšlení nad tragickým souhrnem situací, nad celkem, kterému se říká velké téma. Naopak, v každé komedii musí někde zamrazit, alespoň na okamžik. Jsem velice nepraktický člověk, fakt neumím ty chlapské věci, jako oprava toho, či onoho, ale zato jsem dostal od Pána Boha naděleno ve věcech, co dělám, a smyslu pro ně. V humoru to zvládám od toho černého, až po ten jemný, intelektuální. Chodím si v hlavě do tzv. šuplíků. Satira, které se v posledních letech věnuji, je jednoznačně to, co má celoplošný dopad. Je to granát, který nezabíjí, ale funguje. Že funguje poznáte, když se na vás vrhnou postřelené husy. Mám velkou radost, když slyším kejhání a vážím si posilující obce příznivců. Politika je kombinací diplomacie, strategie a jistého druhu herectví. Mám výhodu, že jsem spisovatel a divadelní autor. Uvažuju v rozměru příběhu, a to mi dává náskok před pragmatickým kalkulem, protože vím, že politická matematika mnohdy nefunguje. Můžete něco naplánovat, ale ono si to stejně zvolí svou dějovou linii. A mně celý život živí dějové linie, jako herce, ale i jako spisovatele. Co funguje, je intuice a předpoklad. Zároveň musím přiznat, že se někdy taky mýlím, protože se ke všemu připočte nějaká neznámá, a pak už je to na improvizaci.
Řekl jste, že politiku chcete dělat „se zdravým rozumem". Kdy jste naposledy měl pocit, že v politice zdravý rozum úplně zmizel?
V předchozích rozhovorech jste tvrdil, že EU je spíše „škaredá sousedka" než „dobrá teta". Kdyby měla EU tvář a charakter, jakou by měla povahu?
Jo, škaredá jako noc. Vždycky po ránu si na sebe nahází kilo make-upu, ovoní se litrem vůní, oblékne si cirkusové hadry s lesklým boa a jakmile vás odchytí, zatáhne vás na kus řeči, omámí vás, znásilní a pak vám začne vyhrožovat, že s vámi čeká miminko, a že jí musíte vysolit pěkné odstupné. Než se vzpamatujete, je z vás soused na provázku, kterého na vodítku vyžene do průvodu přehnané hrdosti, pochlubit se, jakého pěkného otroka si ulovila. Teď má pro nás přichystanou vojenskou uniformu a rozkaz nechat se zabít za zhovadilou touhu udržet EU jednotnou. EU byla léčka, kterou jsme neprohlédli. A nejhorší na tom všem je, že i po tom, co předvádí, totálně zatíží náš rozpočet, nařizuje nesmysly, trestá za svobodomyslnost, tak je tu tolik lidí, kteří stále věří v její pozitivní existenci.
Na kampani se potkáváte s lidmi všech názorů. Co je nejpodivnější nebo nejupřímnější věta, kterou vám někdo řekl tváří v tvář?
Pořád nejsem dostatečně kontaktní, teprve mě to čeká. Ale jsem zkušený kontaktní herec. Jezdím každé léto letní akce po republice a lidé reagují, ptají se na všechno možné, a já, kromě toho, že je bavím, si s nimi rád povídám, jak už jsem řekl. Takže nemohu v tuhle chvíli sloužit nějakým mimořádným zážitkem.
Váš program počítá s referendy o EU a NATO. Jaký by byl váš osobní „den referenda" - spíše slavnost, nebo smutný moment rozloučení?
Byla by to oslava lidové demokracie. Kdyby to vyšlo, byla by to oslava druhého osvobození.
Kritizujete globalismus, ale jste herec, což je profese, která často cestuje a spolupracuje napříč světem. Jak se podle vás dá skloubit odpor k globalismu s prací, která má přirozeně mezinárodní rozměr?
Blbě. Následky si již nějaká léta nesu, ale to mě nezlomí. Hrál jsem v zahraničních filmech, teď už v nich nehraju. Točil jsem desítky reklam, teď už netočím. No, nezblázním se. Globalismus je krmítko pro poslušná prasátka, co ráda papání, aniž by tušila, že jsou připravena na porážku. Já jsem prasátko, co jim na to hází bobky.
Pokud byste měl možnost jednou větou přesvědčit skeptického voliče, aby vám dal hlas, jak by ta věta zněla?
V jednom rozhovoru jste použil příměr „libtard vedle dezoláta v jednom hrobečku". Co by se muselo stát, aby ti dva spolu raději šli na pivo než do hrobu?
Žádný záblesk pulsaru. Pozvolná, ale cílená změna společenského klimatu směrem k rozumu a pochopení toho, co se tu dělo a děje, odstranění propagandistických tendencí, zrušení všech těch strategicko-komunikačních hnusností, zrušení všech restrikcí svobody projevu, ale cílená výchova mladé generace k návratu žebříčku přirozených hodnot, na nichž funguje zdravá společnost. Anebo, což nás s pravděpodobností hraničící s jistotou čeká, hluboká ekonomická krize, kdy ve žlabu dojde papání pro prasátka, nebo, nedej Bože to ti evropští paralytici dotáhnou k válce.
Často kritizujete polistopadový vývoj a prodej národního průmyslu. Kdybyste mohl vrátit čas, který okamžik byste zkusil změnit jako první?
Chápu vaši otázku, ale teď musím promluvit jako realista. Není žádný návrat, všechno bylo připravené dlouho před tím datem, je třeba se poprat o nové datum! Tahle náprava bude těžká a na dlouho. Musíme národ motivovat, že to stojí za to, být sami sebou, mít svoje, co to jen jde, že co nabízí cizí, není nikdy příliš v náš prospěch, že se o svoje musíme postarat.
A ještě mi dovolte osobní otázku na závěr. Pokud by vám politika „nevyšla", co by byla vaše další „životní role" - spíše další divadelní komedie, nebo odchod někam, kde není signál?
Sedl jsem na politického oře. Už dlouho mi řehtal ve stáji. Pojedu, ať se děje, co se děje. Klidně mě můžete podezřívat z mesiášského komplexu, každý z nás je podezřelý z něčeho už z podstaty, že mnoho jsoucích a předešlých panáků zneužilo politiku k vlastnímu prospěchu, ale já toho nedbám, pojedu dál. Tolik lidí obětovalo životy i budoucnost za naši zem v dobách krizí a já bych toho nechal, jen proto, že by to nemuselo vyjít napoprvé? To bych nebyl kandidát, to bych byl knedlík. Knedlíků je tady celá politická kuchyň. Doufám, že vás moje mírná ironie, v níž jsem vedl odpovědi nevyvedla z míry. Chtěl jsem nebýt zatěžkaný, ale věřím, že jste vy i většina čtenářů pochopili, co z toho myslím smrtelně vážně.