Sílící násilí ve městech, neřešené důsledky masové migrace a narůstající odcizení mezi vládnoucí elitou a obyčejnými občany, to vše vede některé bezpečnostní experty k neobvyklé prognóze: Evropa stojí na pokraji vnitřního ozbrojeného konfliktu. Zrodí se v Evropě první občanská válka 21. století?

Komentátor Rod Dreher v článku pro The European Conservative popisuje, jak se i v evropských metropolích začíná objevovat dynamika známá ze zemí, kde občanské války skutečně propukly. 

Podle odborníka na občanské války profesora Davida Betze z King’s College London již dnes existuje v Evropě nejméně deset zemí, kde by mohlo dojít k občanskému konfliktu. Nejzranitelnější jsou Velká Británie, Francie, Německo a Švédsko. Betz popisuje vznik tzv. "feral cities", tedy měst s miliony obyvatel, ve kterých stát ztratil schopnost udržet vládu zákona, ale formálně zůstává součástí mezinárodního systému.

„Prvním krokem je, že velká města se stanou neřiditelnými. Druhým krokem je, že je obyvatelé původního etnického obyvatelstva se začnou vnímat jako ztracení proti cizí okupací. Pak dochází k přímému útoku na městskou infrastrukturu s cílem způsobit systémový kolaps,“ píše Betz v magazínu Military Strategy Magazine.


Šokující fotografií se stala ta, na níž skupina výtržníků, včetně osoby mávající palestinskou vlajkou, znesvěcuje sochu Johanky z Arku.  

„Nikdo už nemůže tvrdit, že touto cestou dojdeme k mírové budoucnosti a národní soudržnosti. Změna směru je nevyhnutelná,“ komentovala dění francouzská poslankyně Marion Maréchalová.

Zatímco veřejnost je znepokojena násilím a chaosem v ulicích, vládní elity namísto řešení problémů cenzurují kritiky. 

„Uniklá zpráva od německé tajné služby obsahovala jako důkaz extremismu například tweet jednoho člena AfD, že není ostudou být Němcem,“ upozorňuje Dreher na situaci Alternativy pro Německo (AfD), která čelí stále tvrdší represi ze strany státu.

Tato atmosféra podle autora vede k tzv. měkkému totalitarismu, který se nebezpečně blíží jeho tvrdší formě, kterou je státem podporovaná perzekuce názorových odpůrců.


„Starmerova vláda se víc bojí toho, že lidé budou mít špatné myšlenky o muslimech (islamofobie), než o bezpečnost britských žen,“ kritizuje Dreher.

Strach a ztráta důvěry zasahuje i běžné občany. Mladí Němci se údajně začínají ozbrojovat noži při večerních vycházkách, protože už nevěří, že je policie ochrání. Vzniká mentální rozdělení veřejného prostoru, kde část společnosti ztrácí pocit, že by ve vlastní zemi měla právo na bezpečí.

Betz proto navrhuje vládám plánovat vytvoření bezpečných zón mimo města, kde by bylo možné přežít v případě rozsáhlého konfliktu. Také varuje, že státy by měly mít připravené plány na ochranu jaderných arzenálů, pokud dojde k masovým nepokojům.

Dreher zakončuje text historickým varováním, že "římská říše nepadla jen kvůli vnějšímu útoku, ale kvůli vnitřní slabosti a kapitulaci před realitou". Dnešní elity čelí podobné výzvě, a pokud budou dále ignorovat hrozící implozi společnosti, mohou být smeteny stejně jako ty ve starověku.

„Možná si Evropané zvolí kapitulaci a podvolení, stejně jako Západořímská říše. V takovém případě se musíme ptát: co je horší – občanská válka za záchranu Evropy, nebo žádná válka a její ztráta?“ ptá se Dreher.

Evropa není výjimečná. Není imunní vůči silám, které rozervaly Jugoslávii nebo Sýrii. Masová migrace, kulturní střet, úpadek autority státu a slabost elit tvoří výbušnou směs. Otázkou není zda se něco stane, ale kdy a jak. A zda vůbec ještě zbývá čas tuto trajektorii zvrátit.