Analýza serveru Demagog.cz ve spolupráci se Seznam zprávy, která se zaměřila na pouhých padesát vybraných bodů z vládního programového prohlášení, vyvolala nečekanou bouři. Podle závěrů bylo splněno 32 % slibů, částečně splněno 28 % a 40 % zůstává nesplněno. Premiér Petr Fiala (ODS) však na tato čísla reagoval s neobvyklou podrážděností. Zatímco kdysi jeho hnutí rádo využívalo fact-checking k usvědčování a dehonestaci oponentů, nyní se tento nástroj vrací jako bumerang a zasahuje přímo jeho kabinet.
Vláda se brání argumentem, že z celkových 550 závazků bylo hodnoceno jen 50. Podle oficiální reakce jde o „neadekvátní výběr“, který nemůže vypovídat o celkové práci kabinetu. Fiala proto tvrdí, že „vláda splnila nebo plní 93 % svých slibů“. Tato sebeobrana ale zní spíše jako hlas potrefené husy než jako věrohodná obhajoba. Není náhodou, že právě čísla a statistiky, na které se premiér tak rád odvolává, tentokrát působí jako zoufalý pokus zakrýt realitu.
Tou realitou je dlouhodobě kritická nálada ve společnosti. Podle posledních průzkumů důvěryhodnosti více než 80 % občanů vyjadřuje nespokojenost se současnou životní úrovní. Inflace, která v uplynulých letech devastovala rodinné rozpočty, spolu s rekordním zadlužením státu a zvyšováním daní, tvoří výbušný koktejl. Lidé mají pocit, že vláda nejenže nesplnila své sliby, ale dokonce přispěla k prohloubení problémů.
Analýza Demagog.cz navíc ukázala, že i v oblastech, kde vláda tvrdí, že postupuje správně, jsou výsledky sporné. Typickým příkladem je závazek zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP. Demagog označil tento slib za nesplněný, protože podle dostupných údajů cíl dosažen nebyl. Vláda se hájí tím, že „všechna opatření směřují ke splnění“, avšak to je jen další příklad částečných výmluv. Podobně tomu bylo i u změn v mediálních radách, kde kabinet slíbil reformu již v roce 2022, ale k zásadním krokům došlo až o mnoho měsíců později.
Právě otázka médií a svobody slova se stala jedním z nejcitlivějších témat. Kritici vládě vyčítají zavádění cenzury a omezování veřejné debaty pod záminkou boje proti dezinformacím. Občané si stále častěji kladou otázku, zda se „boj za pravdu“ nezměnil v mocenský nástroj umlčování nepohodlných hlasů. A když premiér dnes útočí na fact-checkingovou analýzu, působí to, jako by se skutečně obával, že tentokrát hraje proti němu.
Celý příběh tak odhaluje paradox současné politiky. Fact-checking, kdysi vítaný spojenec Fialovy vlády, se v rukou nezávislých hodnotitelů mění v hrozbu, která odhaluje slabiny a nesplněné sliby. Premiér, který v kampani sází na tvrzení o 93 % splněných závazků, riskuje, že místo důvěry získá jen posměch. A občané, kteří se potýkají s reálnými ekonomickými problémy, jen těžko uvěří v líbivé statistiky.
Fialova reakce na analýzu tak nakonec vypovídá více o stavu jeho vlády než samotná čísla Demagogu. Hlasitá obrana a snaha zpochybnit metodiku jsou spíše projevem nervozity před volbami než sebevědomého vedení. Možná právě zde se ukazuje, že fact-checking se skutečně vrátil jako bumerang a zasáhl toho, kdo ho kdysi využíval nejvíce.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
