Kdo ještě věří, že Kyjev dokáže válku „udržet“ silou vůle, měl by si nejdřív projít čísla. Vláda sice průběžně tvrdí, že společnost „vydrží, dokud bude třeba“, praxe ale vypadá jinak: nezvládnutá mobilizace, korupční skandály, narůstající dezerce a tisíce mužů riskujících život při útěku z země. V tomto světle není provokací, ale střízlivou úvahou teze, že ukončení bojů, i za cenu územních ústupků, je pro Ukrajinu menší zlo než další rok opotřebovacího mlýnku. Tento závěr pregnantně formuluje novinář Branko Marcetic v článku „Ending the War is Pro-Ukraine“ publikovaném v magazínu Compact.

„Podpora ukončení války, i kdyby to znamenalo bolestné územní ústupky, je objektivně pro-ukrajinským postojem,“ píše Marcetic a dodává, že „Ukrajina je uprostřed vážné náborové krize.“


Druhým pilířem úpadku je dezerce v samotných jednotkách. Zpravodajství AP na konci roku 2024 uvedlo, že více než 100 000 vojáků bylo od začátku invaze stíháno podle paragrafů o dezerci. A skutečný počet může být i vyšší. Nejde o abstraktní statistiku. Velitelé popisují rozpad plánů kvůli hromadným odchodům a zákopy se tenčí rychleji, než přichází posily. Nezávislí analytici z polského Ośrodek Studiów Wschodnich navíc doložili, že jen v roce 2024 bylo zahájeno zhruba 89 500 řízení souvisejících s dezercí a svévolným opuštěním jednotky a interní odhady mluví o 100–150 tisících dezertérech. To je strukturální problém, ne „výjimka potvrzující pravidlo“.

Třetí, neméně důležitý rozměr je korupce, která prorostla do mobilizačního systému. Prezident Volodymyr Zelenskyj sám v srpnu 2023 přiznal „systémovou korupci“ v posudkových komisích a následně odvolal všechny krajské šéfy odvodů; šlo o reakci na úplatky za falešné vyřazení z odvodu i „vyvádění“ mužů přes hranici. Problém nezmizel; jen se přesunul do šedé zóny drahých posudků, prostředníků a falzifikátů. To není „ruská propaganda“, to je oficiální realita potvrzená špičkami ukrajinské exekutivy.


Obraz doplňuje mozaika investigací a úniků z Kyjeva: na podzim 2024 rezignoval generální prokurátor po skandálu s „invaliditami“ mezi úředníky a tisíce mužů se podle západních médií skrývají doma, aby se vyhnuli „lovu“ odvodních komisařů v ulicích. Když stát trestá řidičáky a bankovní účty, ale zároveň toleruje šedý trh s výjimkami, vytváří selektivní spravedlnost a prohlubuje morální vyčerpání. V takovém prostředí je iluze, že delší válka zocelí národ, prostě neudržitelná.

To vše vrací debatu zpět k Marceticově tezi. Jakkoli jsou územní ústupky „nespravedlivé a nesprávné“, nejsou horší než pokračování války, které reálně rozmělňuje obranyschopnost státu a vyprázdňuje budoucnost země. Statisíce rodin bez otců, dezorganizovaná mobilizace, rozleptaná důvěra ve spravedlivé zacházení a fronta, která „žere“ více lidí, než je společnost schopna dodat, to je toxická kombinace, jež dříve či později přinese kolaps. „Ukrajina je uprostřed vážné náborové krize,“ shrnuje situaci Compact magazín a čísla mu dávají za pravdu.

Kritik může namítnout, že mír legitimizuje agresi. Reálná politika ale není morální teorie. V situaci, kdy dezerce rozkládá jednotky a lidé umírají při útěku přes řeku, prodlužování konfliktu neznamená „principy“, ale další masokombinát na úkor těch samých Ukrajinců, které má údajně chránit.

Příměří nemusí být kapitulace, může být restart. Vynucené záruky, tvrdé sankční pojistky, neutrální status s mezinárodním dohledem, to vše je předmětem dohody, nikoli důvodem k dalšímu roku hrobů. A hlavně: mír zastaví demografické krvácení, bez něhož nemá stát, jakýkoli stát, žádnou „strategickou trpělivost“, pouze vyčerpání přikryté heroickým PR.