Předchozí díly jsou zde

• Prvnizpravy.cz - Poznámka k technofeudalismu

• Prvnizpravy.cz - O válkách mezi dobrými lidmi

• Prvnizpravy.cz - O politice, ideálech a lidském štěstí

• Prvnizpravy.cz - O centru, perifériích a inovacích

Další pasáž ze zmíněného dopisu:
„Pokud na chvíli opomineme jisté změny procentuálního zastoupení kreativních lidí mezi narozenými, v závislosti na kultuře, lze dojít k závěru, že kreativní lidé, kteří se do zdejší komunity nevejdou, buď odcestují do centra, nebo rezignují a alespoň zefektivňují stávající postupy. Nyní mě napadá, jestli to není jedna z věcí rozlišující marginální zóny a periferie, kdy u marginálních zón nemají kreativní lidé(inteligence?) možnost vycestovat?“

Kreativita je přitom hodně podstatná pro ekonomický rozvoj, pro řešení otázek školství, obrany či ochrany přírody a taky hraje roli v politických zápasech. Když Hamplův železný zákon dějin říká, že schopnější vítězí nad méně schopnými, je v tom i to, že kreativnější vítězí nad méně kreativními. 

Psychologická definice říká, že o kreativitě můžeme mluvit tam:

1. Vzniká něco nového, co dosud neexistovalo. Čímž je myšlen nový nápad, nové řešení apod. 
2. Ta nová věc je praktická (dobře použitelná). 

Podle této definice potřebují kreativitu vědci, inženýři, vojenští stratégové, analytici, ale i třeba řemeslník, který vymyslí, jak nahradit nějaký drahý stroj. Nebo majitel restaurace, který vymyslí nový systém jak zabránit číšníkům, aby ho okrádali. Nebo pěstitel slepic, který si všimne, že drobná úprava kurníku mu ušetří kus práce a lépe chrání slepice před dravci. 

Kreativní naopak není bláznivý umělec vyjadřující stav své mysli, protože tam chybí onen praktický aspekt. Vygenerovat tisíce bláznivých nápadů, na tom totiž není nic kreativního. To zvládne každý.

A teď, kde se kreativita bere. Před generací byly diskuze plné „kreativní třídy“, což byla koncepce, se kterou přišel americký sociolog Richard Florida. Zjednodušeně řečeno, tvrdil, že existuje jedna vrstva obyvatelstva, která je kreativnější než všichni ostatní, která je tudíž zdrojem bohatství a všichni ostatní by této skupině měli sloužit, přizpůsobovat města jejím potřebám a rozmarům atd. Jedná se v podstatě o ty lidi, které u nás označujeme výrazem „pražská kavárna“. 

Nikdy se ovšem nepodařilo prokázat, že by uvnitř „kreativní třídy“ byli lidé kreativnější než ve zbytku společnosti. Jen mají na vizitkách v průměru častěji napsáno „kreativec“ nebo „kreativní ředitel“ nebo „manažer kreativních konceptů“. 

Kromě toho probíhají už od konce druhé světové války výzkumy kreativních schopností (většinou psychologické), byly napsány desítky knihy, objevily se různé teorie a hypotézy, některé z nich pak zase byly vyvráceny. A je k dispozici spousta závěrů, které pro tuto chvíli vypadají spolehlivě. Jsou spojeny zejména s výzkumníky Frankem X. Barronem a Ellisem P. Torrencem.

Co tedy víme z výzkumů na těch všech inženýrech, vědcích, podnikatelích, spisovatelích a dalších lidech, kteří se v životě projevili výrazně kreativně. 

• Jejich inteligence je v průměru jen lehce nadprůměrná (s přihlédnutím k poměrům oboru, kde pracují).

• V testech pozitivních vlastností a silných stránek vycházejí velmi dobře.

• Jenže v testech negativních vlastností, úchylek, patologických rysů apod. vycházejí taky velmi vysoko 

• Projevují obrovskou houževnatost. Po neúspěchu to zkoušejí znovu a znovu. V podstatě každé génius má za sebou i řadu mizerných prací. 

• Nemají problém pohádat se s kolektivem (tudíž nejsou úplně nejoblíbenější) 

•  … a celkově jim vztahy moc nejdou. 

Co z toho vyplývá? Dochází k tomu, že centrální mocnost vytahuje kreativní mozky z podřízených zemí? Obávám se, že ne tak docela.

Aby se mozek (samozřejmě i s celým člověkem) přesunul z podřízené země do centra, k tomu musí být splněny dvě podmínky:

1. Ten člověk musí být ambiciózní a přizpůsobivý
2. Centrum o něj musí stát. Centrum si samozřejmě pečlivě vybírá a dnešní psychologie má k dispozici silné třídící mechanismy. Jenže kreativní schopnosti se testují velmi obtížně. 

Odcházejí tedy hlavně ti, kdo jsou vysoce ambiciózní a vysoce inteligentní. Kreativní typy by naopak měly mít větší problém přizpůsobit se požadavkům byrokratických aparátů centrální mocnosti (podle teorie, data nemáme). Mnohem větší roli hraje to, kde je vytvořeno prostředí, aby se kreativita mohla uplatnit. A tím rozhodně nemyslím stupidní programy tlačené korporátní byrokracií.

Druhá věc ovšem je, kdo se nakonec té které inovace zmocní a komu bude přinášet výhody.