Prezident republiky má v systému výjimečné postavení. Je symbolem jednoty státu, garantem ústavy, ale neměl by se stát mocným „výběrářem“ vlády. Jak ale pro iRozhlas upozornila ústavní právnička Marie Zámečníková, ústava stanoví, že „prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády“, a proto „neměl do vlády široce zasahovat“. Tento výrok dnes rezonuje silně. V čase, kdy se ve Strakově akademii rýsuje nová vláda a prezident Petr Pavel vyžaduje programová východiska, priority i jména kandidátů ještě před jmenováním. Prezident sice požádal, aby ho s návrhem resortů, s možnými kandidaty a s prioritami vlády seznámil předem. Ve čtvrtek při jednání s Andrejem Babišem zdůraznil, že proces vzniku vlády „není možné uspěchat“.
V praxi to může znamenat skrytý tlak. Hlava státu na jedné straně konstatuje, že „pevné zakotvení v EU“ či „dodržování institucí demokratického státu“ jsou pro něj zásadní, a na druhé straně dává najevo, že si přeje podíl na personálních rozhodnutích. Marie Zámečníková však varuje: pokud by prezident rozšiřoval svou roli nad rámec ústavní kompetence, hrozí porušení rovnováhy mezi výkonnou mocí a hlavou státu. Prezident by měl být spíše garantem právního rámce než spolutvůrcem kabinetu. V zásadě rozhodovat až po návrhu premiéra, nikoli formulovat osobní seznam jmen či vetovat kandidáty bez vážných důvodů.
V rozhovoru Zámečníková zdůrazňuje, že prezidentovo „pověření sestavit vládu“ není v Ústavě výslovně zakotveno. A pokud takové kroky podniká, jsou to praktiky politické, nikoli právní. Podle ní je únosné, že prezident vyjadřuje priority nebo hodnotové mantinely, ale neměl by je uplatňovat jako tvrdý nárok na změny v návrzích vlády.
V této chvíli je situace ještě dynamická. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš stále vyjednává o koalici s SPD a Motoristy, ačkoliv sám prohlásil: „Nečekejte, že dneska oznámím vládu, jména a tak dále.“ Prezident ovšem požaduje, aby měl přehled o návrzích už dříve. Chce znát koaliční smlouvu, program a až poté mluvit s jednotlivými kandidáty.
„Přišlo by mu logičtější, kdyby nejdříve znal program a potom tedy mohl mluvit s kandidáty na posty ministrů,“ prohlásil poradce prezidenta Petr Kolař.
Tato strategie ale může vyvolat rozpor. Premiér potřebuje volnost při sestavování týmu, aby mohl efektivně řídit vládu. Pokud prezident příliš tlačí, může to vyvolat vážné problémy v demokratickém systému. V minulosti Miloš Zeman několikrát odmítl jmenování některých kandidátů, což vedlo ke sporům o výklad ústavy. Článek také připomíná, že prezident by měl zasáhnout jen výjimečně, například pokud by navržený kandidát byl prokazatelně nekompetentní, bezpečnostně rizikový nebo by porušoval zákon.
Rozumný kompromis spočívá v roli prezidenta jako konzultanta a hodnotitele, ne jako diktátora ministrů. Právo navrhovat vlastní tým musí zůstat především u premiéra. Prezident může v dialogu upozorňovat na jasné rozpory s ústavními hodnotami. Přehnané zásahy však mohou podkopat důvěru v institucionální stabilitu.
V nadcházejících dnech bude napínavé sledovat, jak dalece Hrad zasáhne do konkrétních jmen. Pokud prezident zůstane ve své roli garanta, ne tvůrce, může česká demokracie zachovat zdravou rovnováhu moci. Pokud však začne více určovat personální podobu vlády, dostane se na tenký led, a hranice mezi ústavní legitimou a politickým tlakem se mohou snadno rozostřit.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
