Středeční večer, vánoční stromek plný dárků pro nejštědřejší donátory a před kamerou rozjetý Petr Holec. V novém dílu pořadu Holec Live na kanále Xaver Live se známý moderátor a politický komentátor pouští do domácí politiky se vším všudy. Ústředním motivem je podle něj „mocenský půjč prezidenta Petra Pavla, který si řekl prostě, že novou vládu nepustí k moci“. Prezident, Hrad, nová koalice ANO, SPD a Motoristé sobě a média. Všichni mají v Holcově výkladu své pevné a často nelichotivé role.
Hned v úvodu Holec popisuje, jak podle něj prezident Pavel natahuje jmenování vlády Andreje Babiše, a dělá z předání moci nekonečný seriál. Přirovnává to k „30 případům agenta Pávka“ a tvrdí, že současná hlava státu si jakoby dodatečně vyřizuje účty za vlastní minulost. V centru sporu stojí nominace Filipa Turka z Motoristů na člena vlády a především Pavlův odmítavý postoj. Podle Holce nejde o nic menšího než pokus zvrátit výsledek demokratických voleb.
Klíčové je pro něj srovnání s rokem 2021 a nástupem vlády Petra Fialy. Připomíná dobu, kdy tehdejší prezident Miloš Zeman veřejně zpochybňoval Jana Lipavského na post ministra zahraničí. Média včetně České televize tehdy zdůrazňovala, že podle ústavy prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ministry, a že „o možnosti vetování návrhu premiéra se ústava nezmiňuje“. Holec si proto všímá kontrastu. Dnes, kdy podle něj podobnou či ještě tvrdší hru hraje Petr Pavel, stejná média o ústavním ohýbání mlčí, nebo ho naopak legitimizují.
Nová koalice ANO, SPD a Motoristé podle Holce splňuje všechno, co politici i komentátoři léta považovali za nepsané pravidlo. Vítězem voleb je jednoznačně hnutí ANO, jeho předseda Andrej Babiš je přirozeným kandidátem na premiéra a opírá se o pohodlnou většinu ve Sněmovně. „Andrej Babiš měl být dávno jmenovaný premiérem, to všichni víme,“ říká Holec. Připomíná také, že sám Petr Pavel ještě před volbami ujišťoval, že vítězi s většinou v dolní komoře bránit nebude. Před volbami sliboval: „nebudu bránit vůbec vzniku nové vlády, nebudu si klást podmínky, nebudu aktivistický,“ cituje Holec Pavlova dřívější slova a staví je do ostrého kontrastu s aktuálním postupem Hradu.
Významnou roli v celé konstrukci má zákon o střetu zájmů a Pavlův tlak na Andreje Babiše. Ten podle Holce přistoupil na dílčí kompromis, když oznámil, že „těsně před svým jmenováním“ zveřejní řešení vlastního střetu zájmů. Holec upozorňuje, že samotný zákon jasně stanoví pořadí kroků. Nejprve má prezident jmenovat premiéra a členy vlády, a teprve potom běží lhůta na vyřešení případného střetu zájmů. V jeho očích se nejen Hrad, ale i část médií snaží tuto logiku obrátit.
Ještě vyhrocenější je spor o osobu Filipa Turka. Prezident podle Holce naznačuje, že nominaci motoristického lídra blokují jakési právní překážky. „Já bych chtěl vědět, jaké, proboha, právní nebo zákonné překážky by mohly být proto, aby jmenoval Filipa Turka ministrem,“ ptá se Holec a připomíná, že Turek není trestně stíhaný ani souzený a že ústava nezná žádný seznam profesí či názorů, které občana předem diskvalifikují. Zároveň podotýká, že Motoristé postavili na Turkovi svou značku a že jde o „tvář motoristů, pro kterou by bylo mnohem horší a potupnější ji obětovat“.
Přes ostré výroky o „mocenském puči“ však Holec opakovaně říká, že ve skutečnosti tahá za delší konec nová koalice. Sněmovna je podle něj suverén a vláda v demisi nemá šanci dlouhodobě prosazovat svou agendu. Popisuje scénář, v němž by Babišova koalice začala vládnout „ze Sněmovny“, tedy prosazováním zákonů a usnesení, která by Senát a prezident sice vetovali, ale Sněmovna by je svým většinovým hlasováním přehlasovala. V krajním případě by tak mohlo dojít k permanentnímu dvojvládí, kdy vláda v demisi nemá podporu poslanců, nová vláda však není jmenována, a nemůže si vyžádat důvěru. „Budeme mít ústavní krizi a ta ústavní krize v tu chvíli padne na hlavu Petra Pavla,“ tvrdí Holec.
Podle něj má sněmovní většina v ruce i tvrdší nástroje, pokud by se Hrad dál „šprajcoval“. Připomíná úvahy o kompetenční žalobě na prezidenta i možnost, že by poslanci schválili státní rozpočet s minimální nebo nulovou kapitolou pro Kancelář prezidenta republiky. Přitom upozorňuje, že podobnými kroky se už v minulosti vyhrožovalo i Miloši Zemanovi, a považuje proto za legitimní, kdyby se nyní stejná metoda obrátila proti Pavlovi.
Tvrdý střet s veřejnoprávními médii a Moravcem
Druhou velkou linkou pořadu je ostrá kritika veřejnoprávních médií, zejména České televize a moderátora Václava Moravce. Holec připomíná závěr Rady ČT a vedení televize, podle nějž Moravec roky nepozval do Otázek předsedu SPD Tomia Okamuru, a porušil tak kodex. Připomíná, že generální ředitel ČT označil tento postup za profesní pochybení. Reakce moderátora, který pro Deník N prohlásil „Až mě vyhodí, všem se uleví. Už necítím podporu vedení“ a dodal, že v případě vyhazovu podá žalobu, působí na Holce jako ukázková drzost. „Představte si, že byste tohle zkusili v soukromém sektoru za pracovní pochybení závažný,“ glosuje. Z případu si bere závěr, že „monstrum z Kavčích hor není nijak reformovatelné“ a že Česká televize a Český rozhlas v současné podobě nemají pro férovou politickou soutěž budoucnost.
Do konfliktu politiků s médii Holec vkládá i výroky samotného prezidenta. Petr Pavel nedávno kritizoval zejména donedávna opoziční politiky za to, že si natáčejí videa na sociální sítě a komunikují s voliči napřímo. Podle prezidenta jde o propagandu, protože chybí oponentura, kterou by jim poskytla tradiční média. Holec ovšem oponuje. Připomíná, že i tradiční média v Česku často fungují jako politická propaganda, jen opačným směrem. Tvrdí, že pražská média v čele s ČT a ČRo byla čtyři roky „propagandou Petra Pavla a poraženého režimu Petra Fialy“, a že Babiš, Okamura a další by byli podle něj hlupáci, kdyby do takového prostředí chodili. Jako vzor uvádí Donalda Trumpa, který se snažil vyřadit média jako prostředníka a komunikoval s veřejností přímo přes sociální sítě.
Fialova vláda v demisi dostává v Holcově streamu vlastní blok. Připomíná, jak premiér v posledních dnech vyzývá Babiše, aby se choval odpovědně, a zároveň brání rozpočtu na příští rok. Holec proti tomu staví závěry Eurostatu o revidovaném schodku za rok 2023 a připomíná, že evropský statistický úřad musel do českých čísel dodatečně započítat dluhy a položky, které vláda „vyvedla mimo státní rozpočet, aby snížila optický rozsah deficitu.“ Přesně v duchu pořadu pak dodává, že se taková „šmelina s rozpočtem“ děla celé čtyři roky, a že Zbyněk Stanjura je podle něj „největší rozpočtový patlal, kterého Česko ve své historii mělo“.
V ekonomické části se Holec opírá o slova ekonomů kritických k Fialově vládě. Připomíná rozhovor, v němž zaznělo, že český hrubý domácí produkt i reálné mzdy v letech 2022 až 2025 patřily k nejhorším v Evropě, zatímco energie byly jedny z nejdražších. S ironií navrhuje, aby byl Petr Fiala jednou vystaven v Národním muzeu jako „největší lhář v dějinách Česka“, u kterého by se školní exkurze učily, jak vypadá politická komunikace odtržená od reality.
EU, Ukrajina a „hodnotový střet“. Holec přitvrzuje
Na pozadí domácích sporů se ve streamu objevují i evropská témata. Holec komentuje schválení takzvané chat control 2.0 v EU jako „příšerný zásah do našich svobod a soukromí“. Tvrdí, že „právě na privilegiu soukromí stojí demokracie“ a že dnešní Evropská unie už není tou, do které Česko vstupovalo v roce 2004. Podle něj je ekonomicky sebedestruktivní a politicky čím dál méně demokratická i občansky méně svobodná, což dopadá zvlášť na nejprůmyslovější země typu Česka. Připouští, že debata o dalším fungování Česka v EU bude nevyhnutelná a že bude nutné hledat pevnější spojence ve střední Evropě, například ve Visegrádu.
Když přijde řeč na Ukrajinu, Holec se odvolává na zahraniční komentáře, podle nichž je „víra ve vítězství Ukrajiny iluzorní“ a „nepomohou ani další zbraně či sankce vůči Rusku“. Připomíná Einsteinovu definici šílenství jako opakování téže činnosti s očekáváním odlišných výsledků a tvrdí, že přesně v tomto módu se nachází dnešní evropská politika. Podle něj se Evropa tváří, že další miliardy, další balíčky a další sankční vlny povedou k jinému výsledku, přestože dosavadní zkušenost ukazuje pravý opak.
Psali jsme: Šašek mezi kulkami. Vyrazí Lipavský do první linie?
Snad nejostřejší část pořadu míří na českou „hodnotovou“ scénu a některé komentátory, kteří se označují za obránce demokracie. Holec čte závěr textu Jana Jandourka z webu Forum 24. V něm autor mimo jiné píše: „My normální lidé nechceme žít v sevření asijského hnoje. Vaše hloupé hlasování ve volbách nás nezajímá.“ A uzavírá: „Babišové, Pitomijové, Macinkové, Turkové, my vás nenecháme zničit Česko.“ Holec to označuje za „vhled do obludného totalitního myšlení samozvaných demokratů“ a dodává, že vše začíná právě okamžikem, kdy odmítnete respektovat výsledek demokratických voleb. Podle něj je paradoxní, když ti, kteří léta moralizují o demokracii, dnes otevřeně říkají, že je „jedno, kolik vás je“, protože jen jejich strana stojí na správné straně dějin.
Celý stream rámuje osobitý Holcův styl. Ostrý jazyk, expresivní nálepky, tvrdé soudy o politicích i novinářích, ale také snaha načrtnout scénáře dalšího vývoje. Kritizuje prezidenta Pavla, že „hází vidle“ do nástupu vlády, že manipuluje výkladem ústavy a zákona o střetu zájmů. Na druhé straně vyzývá Babiše a jeho partnery, aby „neukazovali slabost“ a využili svá „esa v rukou“. Podle něj voliči ANO, SPD i Motoristů nechtějí vidět své politiky, jak ustupují Hradu, protože ve volbách „udělali všechno proto, aby vyhráli a vládli“.
Zatímco za Holcem na obrazovce svítí vánoční stromek se zlatem, vínem a luxusem pro hrdiny donátorů, v jeho výkladu letošní advent rozhodně poklidný není. Vyhrocené přetahování o podobu nové vlády, ostré útoky na prezidenta, pochyby o budoucnosti veřejnoprávních médií i stále naléhavější otázky o směřování Česka v Evropské unii. To všechno se v jedné středeční hodině slévá do proudu, který sice neaspiruje na sterilní nestrannost, ale o to přesněji ukazuje, jak vyhrocená je atmosféra v části české společnosti po podzimních volbách.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: Xaver Live)
