Tak nás dnes vzrušují slova jako extrémní extremismus, desinformativní desinformace, levice nebo pravice mající význam jen v evropském kulturním prostředí. Postupně pronikla tato slova díky „létajícím profesorům“ i do Spojených států amerických. Zajímalo by mne, jak tomuto nájezdu přenesených významů odolávají jazyky asijského Blízkého i Dálného východu, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Tento jazykotvorný proces má také svůj zrcadlový obraz v přesunu anglických slov do českého jazyka a jeho každodenního používání. Kde je počátek těch anglo-amerických výzev, pod-castů, faků a hitrů, deep-států nemusíme zkoumat. Bylo to tak v českém jazykovém prostředí vždy, když latina, němčina, francouzština a třeba italština byly jazykem směsných preciózek, jak Moliére nazval panny a paní nižšího stavu, které chtěly ukázat, jak býti hodné své chtěné vznešenosti.
V češtině se nám zdá, že zavržení minulosti, alespoň té před rokem 1989 (i když někteří nadšenci jdou do minulosti ještě mnohem dále) doprovází, alespoň na jedné z mnoha úrovní politického diskursu, z lékařského prostředí odcizený pokus pojmenovávat některé veřejné projevy vulgárními slovy. A často i těmi nejvulgárnějšími. Zdeněk Svěrák, s odvoláním na svého nebohého kolegu Ladislava Smoljaka, obhajuje používání takových výrazů dramatickou konstrukcí promluvy a Karel Šíp, ve svém jistě velmi populárním pořadu Všechnopárty, postupně přidává vulgárních slov v poslední době téměř pravidelně.
Podle Eduarda Basse je v češtině těžké rozhodnout se, zda „mám mluvit, jak mi zobák narost, nebo jako Gebauer“. Máme totiž své zkušenosti s tím, co medicína nazývá koprolálií, neboli opakovaným nutkáním používat výrazů označovaných jako fekální řeč nebo fekální výroky. V Ottově slovníku naučném je psáno, že „koprolalie (z řec.), je záliba užívati v řeči výrazů oplzlých a sprostých. Bývá pozorována nejčastěji u osob trpících vrozenou nebo získanou otupělostí či zvráceností (perversitou) citů morálních a aesthetických. Na rozdíl od koprofagie, která téměř vždy je příznakem choroby nenápravné, vyznamenávají se koprolalickou tendencí zpravidla i vyléčitelné choroby s expansivní náladou spojené. Dlužno podotknouti, že i za normálních poměrů patří ve vulgárních vrstvách výrazy necudné, neurvalecké a vůbec »silácké« k projevům humoru a afektů rozjařilosti“.
Dovoluji si konstatovat, že v češtině naší doby má koprolálie v politice pevně vymezené místo a zejména probíhající předvolební debaty, bez ohledu na slovní střetnutí paní nebo pánů adeptů na politickou funkci, kterou chtějí získat, existuje, koprolálně řečeno, „zahnojení jazyka“ způsoby téměř dětinskými.
Za posledních více než třicet let prodělal tento způsob dorozumívání se charakteristický vývoj. Od svého probuzení a opojení nevázaností, až k současným pomalu sílícím obavám z poškození umělého obrazu, který prostředí, ve kterém se pohybují, vytvořilo, obávají se mnozí, ne-li všichni, že by mohl doznat úhony. To přetaveno v hmotný prospěch zvoleného je větší motivací než přednášky Gutha-Jarkovského nebo Ladislava Špačka.
A tak ty nejkrásnější perly společenské a politické češtiny můžeme zaslechnout jen v kuloárech, po hospodách anebo když je nějaký koprolál vyveden z míry. Po svých zkušenostech z kriminálu se pokusil Jaroslav Suk sestavit Několik slangových slovníků (1993), kde mj/btw má kapitolu O slangu Chartistů (ss.105-114). Patrik Ouředník vydal už v roce 1988, a později ještě několikrát, Šmírbuch jazyka českého, ve kterém by současní brusiči jazyka české politiky jistě nalezli pro sebe stále ještě novou inspiraci.
Za průhlednou stěnou rozhovorů českých politiků a poliček bychom našli velký počet citací pro tuto svoji glosu, ale nechceme mařit kouzlo objevovaného. A pak také, dneska nikdo neví, co je ještě povoleno a co zakázáno. Nebo aktuálněji co bude zakázáno a co už zakázáno doopravdy je. Šmejdi, chcimíři, svině, ruští šváby, francouzské buzny, ukrové, čobolové, americký buran a stovky dalších úspěchů jazykové kultury naši doby bychom mohli citovat jako zlá slova. Ale jen s tou výhradou, že je mezi námi, dokonce i těmi posvěcenými svou důležitostí, stále více těch, kterým se to líbí a dokonce nutí, aby se to líbilo i jejich potomkům.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
