Dne 5. října 1937 se americký prezident Franklin Delano Roosevelt objevil v Chicagu, aby slavnostně otevřel nový most přes řeku Chicago, který spojil severní a jižní část Outer Drive (dnes známé jako Lake Shore Drive). Očekávalo se, že pronesená řeč bude technická, slavnostní a zaměřená na domácí rozvoj. Místo toho však prezident překvapil celý národ. Jeho slova o světové krizi změnila kurz americké zahraniční politiky a položila základy ideje národní bezpečnosti.
Rooseveltova tzv. karanténní řeč nebyla v žádném případě obyčejným výstupem. Přestože oficiálně nemířil na žádný konkrétní stát, bylo jasné, že jeho výzva ke „karanténě agresorů“ mířila proti tehdejším expanzivním režimům: nacistickému Německu, fašistické Itálii a militaristickému Japonsku. Veřejnosti sdělil, že svět čelí „nákaze“ mezinárodního bezpráví, které ohrožuje nejen Evropu a Asii, ale i samotnou Ameriku.
„Svět musí být ochoten izolovat nemoc, aby předešel její nákaze a šíření,“ prohlásil Roosevelt, čímž šokoval zastánce dosavadní politiky izolace Spojených států.
Tento projev byl pro mnohé příliš odvážný. V době, kdy většina Američanů nechtěla být zatažena do záležitostí starého kontinentu, Roosevelt nejen varoval před světovou válkou, ale především naznačil, že Spojené státy už nemohou ignorovat zahraniční hrozby, pokud chtějí zajistit svou vlastní bezpečnost.
Přestože Kongres tehdy jakýkoli přímý zásah do světových konfliktů odmítal a část veřejnosti Roosevelta tvrdě kritizovala (někteří volali dokonce po impeachmentu), prezident začal postupně měnit národní diskurz. Propojil myšlenky ekonomického a sociálního blahobytu s národní obranou. Tím položil základ nové strategii, kterou po druhé světové válce převzaly Trumanova a Eisenhowerova administrativa.
Z této nové ideologie se později zformoval komplexní bezpečnostní stát, ve kterém je ochrana před zahraničními hrozbami propojena s prosperitou, veřejným zdravím, a v neposlední řadě i s ekonomickou stabilitou.
Psali jsme:
„To, co Roosevelt intuitivně formuloval v roce 1937, se po druhé světové válce stalo základním kamenem amerického přístupu ke světu - spojením obrany, diplomacie a domácí politiky do jediné doktríny: národní bezpečnosti,“ shrnuje profesor Andrew Preston z Cambridge University ve svém článku na serveru Foreign Policy.
Rooseveltova „karanténní řeč“ tak přestala být jen epizodou v předvečer světové války. Stala se začátkem nového paradigmatu: že Spojené státy mají nejen právo, ale i povinnost zasahovat tam, kde se šíří nestabilita, násilí a bezpráví, protože světová krize je nakonec vždy i americkou krizí.
(Pilař, Foreign Policy, repro: ForgottenHistory)
