Objev houby označované jako kmen 943 přinesl naději i senzaci. Tento nenápadný mikroorganismus z rodu Lachnellula dokáže v chladných podmínkách narušovat strukturu některých plastů, zejména polyester-polyuretanu (PUR) a bioplastů na bázi směsí PBAT a PLA. Média okamžitě hovořila o „plastojedovi“, který by mohl přispět k řešení globálního odpadu. Jenže vědecká realita je podstatně složitější. Podle studie publikované v časopise Frontiers in Microbiology je rozklad omezený na určité druhy materiálů a jeho účinnost je zatím velmi nízká.
Výzkumníci z ETH Zürich a WSL izolovali z alpských i arktických lokalit celkem 34 kmenů hub a bakterií, které byly schopné přežívat na povrchu plastů při nízkých teplotách. Testy ukázaly, že většina z nich umí alespoň částečně narušit PUR a některé také bioplastové fólie typu Ecovio či BI-OPL. Polyethylen a polypropylen, tedy plasty, které tvoří drtivou většinu světového odpadu, však zůstaly odolné. To je zásadní omezení, neboť tzv. superhouba se zaměřuje na biologicky odbouratelné materiály, nikoli na běžné konvenční plasty.
Zvláštní pozornost přitáhl právě kmen 943. Ten dokázal v laboratorních podmínkách při 15 °C rozložit většinu testovaných bioplastů a dokonce i čistý PBAT. Během několika týdnů sice nastala viditelná degradace fólií, avšak tempo procesu bylo neporovnatelné s tím, co by vyžadovalo průmyslové zpracování. Jak shrnul švýcarský deník Blick: „Nenápadná houba ze švýcarských Alp způsobuje ve vědě senzaci.“ Nenápadná houba tedy vzbudila rozruch, ale její praktické využití je podle vědců zatím vzdálené.
Hlavní problém spočívá v rychlosti a efektivitě. Degradace plastů probíhá příliš pomalu a vztahuje se jen na omezené spektrum materiálů. Navíc laboratorní podmínky jako stabilní teplota, kontrolované prostředí a absence konkurenčních mikroorganismů, se zásadně liší od reálného světa, kde by houba čelila UV záření, proměnlivým teplotám i nedostatku živin.
Perspektivní cestou může být izolace enzymů, které samotný rozklad zprostředkovávají. Jejich genetická optimalizace a stabilizace by mohla otevřít cestu k využití v průmyslu. Zůstává ale otázka ekonomiky, zda by takové procesy byly konkurenceschopné vůči recyklaci či energetickému využití odpadů. Odborníci varují i před ekologickými riziky. Vvypuštění mikroorganismů do volné přírody by mohlo narušit křehkou rovnováhu mikrobiálních společenstev.
Houba 943 z Alp je fascinujícím příkladem toho, jak příroda dokáže inspirovat řešení problémů, které vznikly lidskou činností. Přináší důkaz, že i v extrémních podmínkách vznikají organismy schopné metabolizovat jinak odolné materiály. Současně je ale nutné zůstat obezřetní: plasty se nestanou biologicky rozložitelnými díky jednomu „zázračnému“ druhu. Cestu vpřed představuje spíše kombinace strategií, od vývoje nových materiálů přes rozšířenou recyklaci až po legislativní kroky a změnu spotřebitelského chování.
Houba z Alp tak zůstává především symbolem vědecké naděje. Může být inspirací a základem pro další výzkum, ale k jejímu skutečnému využití v odpadovém hospodářství povede ještě dlouhá a náročná cesta.
(vlk, prvnizpravy.cz, obr. aiko)
