Před 75 lety, 3. května 1945, osvobodila slavná Rudá armáda od nacistické tyranie poslední slovenskou obec, hraniční vesnici Makov uprostřed Kysuckých Javorníků, čímž skončila druhá světová válka na území Slovenska.

Je více než mnoho důvodů připomínat si tuto historickou událost i nyní. Na území Slovenska padlo oficiálně (podle počtu hrobů) při osvobozování 60.659 vojáků Rudé armády, 10.435 vojáků Rumunské armády a 1.736 příslušníků 1.česko-slovenského armádního sboru. Skutečných obětí však bylo mnohem víc. Po nacistech zůstalo 211 masových hrobů, 90 vypálených a vyvražděno obcí, 5.300 umučených. V koncentračních táborech zahynulo přes 70.000 občanů válečné Slovenské republiky. Počet obyvatel Slovenska klesl o 150.000 lidí. Osm měsíců bojů na území Slovenska zanechalo zpustošenou krajinu. Byla zničena třetina železničních tratí, více než polovina mostů, 93 tisíc domů, rozsáhlá území byla zaminovaná. Ustupující německé jednotky odnášely, co se dalo, včetně továrních zařízení, dobytka a obilí. Celková hodnota škod na slovenském území se vyšplhala na 114 miliard korun. Připomínám, že rozpočet válečného Slovenského státu dosáhl nejvíce 3,6 miliardy korun.

Nikdy nesmíme zapomenout na to, čeho je schopen fašismus ve fázi absolutní moci, nesmíme ztrácet ze zřetele, kolik krve a neštěstí stálo, dokud jsme se nezbavili posledního cizího vojáka, nesmíme dopustit, aby se falšovali dějiny. Nikdy jsem si nepomyslel, že budu muset někdy obhajovat, že nás Rudá armáda osvobodila. Ti, kteří se nestydí tvrdit, že její příchodem začal komunismus a okupace, vědomě překrucují historická fakta. Rudá armáda po osvobození odevzdala moc do rukou slovenských národních výborů a ze Slovenska odešla, přičemž na Slovensku poválečné svobodné parlamentní volby vyhrála Demokratická strana.

Spojovat hrdiny z let 1944 - 45 s invazí vojsk Varšavské smlouvy je míchání hrušek s jablky. Ale zejména jsou to zlomyslné diletantské úvahy. Proč jsme pak dnes spojenci Německa, když nás okupovalo? Proč jsme s Polskem v NATO, když nám Poláci sebrali území po Mnichovské zradě v roce 1938 a zúčastnili se i na přepadu Československa v roce 1968?

Dobře si všimněte falešného propagandistického slovníku takových lidí - pokud jde o zásluhy na osvobození, budou se vykrucovat, že nás osvobozovali i jiné národy, pokud jde o historickou vinu, padá podle nich jednoznačně na Rusy, a to přesto, že na invazi vojsk Varšavské smlouvy se zúčastnili i Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci, Poláci, Němci, Maďaři či Bulhaři. I za stalinistickou tyranii mohou Rusové, přesto, že v čele Sovětského svazu stál Gruzínec Stalin, diktátor.

Ti, kteří vyčítají Rudé armádě, že jsme přišli o Podkarpatskou Rus, ať si uvědomí, že díky tomu, jsme získali zpět jižní Slovensko. A zeptejte se Slováků z Košic, Rožňavy, Lučence, Šurian, Levic či Galanty, zda příchod Rudé armády vnímali jako okupaci. Téměř bezvýhradně ji vítali jako osvoboditelku. Dokonce i případy znásilnění se navzdory snahám nafouknout tyto incidenty vyskytovaly jen ojediněle. Je dokázáno, že metodicky nejenže nedocházelo k terorizování civilního obyvatelstva (na rozdíl od nacistických zvěrstev), ale jsou zdokumentovány mnohé případy, kdy byli vojáci za znásilnění nebo dokonce i za obyčejnou krádež hodinek nejpřísnější potrestáni - zastřelením. Od Kalinové až po Makov, od maršála Koněva až po maršála Malinovského, vynaložila Rudá armáda heroické úsilí a nadlidskou obětavost ve snaze porazit fašismus.

„Miliony lidí si po téměř 8 měsících, přesněji po 226 dnech bojů na území Slovenska vydechli a plakali štěstím. Většina z nich už nežije. Nedovolme, aby jejich zkušenost zanikla v antiruské propagandě současnosti. Je to na nás. Tím spíše, že z nejvyšších ústavních činitelů si na dnešní historický mezník nevzpomněl opět nikdo. Čest a sláva hrdinským osvoboditelům naší vlasti, věčná památka všem padlým za svobodu Slovenska!,“ dodává Eduard Chmelár.