Již před pár týdny vstoupil ÚS poprvé po delší době, o to však významněji, do politické hry, a to zrušením klíčových ustanovení volebního zákona. Bez ohledu na to, že provádět změny volebního zákona cca osm měsíců před volbami, je něco, co je typické spíše pro rozvojové země. Marně jsem hledal vhodné slovo, pro koho je takové ohýbání zákonnosti typické. „Banánové republiky“ to už nejsou, protože ve Střední Americe by něco podobného již ani nebylo možné. Země Střední Ameriky za posledních sedmdesát let ušly velký kus cesty k demokracii.

Česká republika především díky ÚS P. Rychetského nabrala jiný kurz. Ukazuje se, že metoda práce prezidenta Zemana, který vsadil na starého „kamaráda“ Pavla Rychetského, coby na stálici Ústavního soudu, nebyla správná. Byla to velká politická chyba. A Rychetský kromě toho dostal možnost, o které by si netroufl snít nikdy žádný předseda Ústavního či Nejvyššího soudu v jiné zemi. Možnost výběru svého kolegia. Odhadem dvě třetiny soudců ÚS jsou tak "jeho" lidé, tedy lidé s podobnými názory, jaké má P. Rychetský. Většina ÚS se tedy domnívá, že je možné a dokonce nutné aktivisticky vstupovat do politických rozhodnutí výkonné moci, byť to ÚS nepřísluší.

Posuzovat, jak to nyní udělal ÚS, potřebnost či nepotřebnost konkrétních protiepidemických opatření, dělá z ÚS třetí komoru českého parlamentu. Komoru, které na rozdíl od výkonné moci, tedy od vlády, chybí jakékoliv odborné zázemí v oblasti epidemiologie a hygieny, aby toto mohl sdělit. A také legitimita.

Zpravodaj ÚS Šimíček se nechal poněkud unést slovní rabulistickou, když zdůvodňoval nezdůvodnitelné. Prý nebyla konkrétní vládní opatření, použitá v rámci lockdownu od 28. 1., dostatečně zdůvodněna z hlediska jejich potřebnosti. To je ovšem možné říci kdykoliv a o jakýchkoliv opatřeních. Ústavní soudce nemůže ale být současně také zákonodárcem, ale není ani složkou výkonné moci. Pokud ovšem nechce být přímo revolučním tribunálem…

Vláda měla legitimní cíl v boji proti pandemii. Tím bylo snížit mobilitu obyvatelstva tak, aby došlo k opadnutí nákazy.

Pánové z ÚS by si měli možná všimnout, tedy přesněji většina z nich, že to, co se kolem nás děje je pandemie, která hrozí destruovat celý český zdravotnický systém a vlastně celou společnost. Termín, který použil ÚS, že „částečně vyhověl“ ústavní stížností senátorů, je trochu zavádějící. Zpětně nemohl už ÚS stejně nic zrušit, ale zkomplikovat činnost vládě může v každém případě.

Otřesné jsou články některých osvědčených babišožroutů (a hamáčkožroutů) typu M. Fendrycha na Bakalově serveru Aktuálně.cz. Podle něj „Ústavní soud drtí Babiše…“. No, myslím, že zde je spíše přání otcem myšlenky. Zase tak divoké to nebude. Je ale zřejmé, že část české politické elity využívá pandemii ke generálnímu útoku na vládu a k jejímu permanentnímu opotřebovávání v následujících sedmi měsících, které zbývají do voleb. Chtělo by to asi ze strany opozice, vč. opozičního ÚS, určitou zdrženlivost, protože vláda má mimořádně náročný úkol. Zastavit pandemii, zkrotit děsivá čísla nemocných a také mrtvých. Dnešní rozhodnutí ÚS tomuto záměru vlády, který je nepochybně v národním zájmu, příliš nenapomohlo, končí komentář Jiří Paroubek.