Vzpomínka na první světovou válku, kdy se podařilo nahnat české muže do války kvůli skutečnému nebo domnělému zájmu rodu Habsburků. V každém případě v zájmu, který nebyl jejich ani jejich národa, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Přibližně 300 tisíc jich bylo zabito a dalších minimálně 100 tisíc zmrzačeno. To poznamenalo národ na celé generace. Krize třicátých let by probíhala jinak, kdybychom nebyli zemí vdov a sirotků. Porodnost a rodinný život by vypadaly jinak, kdyby nechyběli manželé pro statisíce žen. A ti muži ve vojenském věku nakonec chyběli i při mobilizaci roku 1938. Mít armádu o 300 tisíc mužů větší, spousta věcí mohla být jinak.
Takové celkové zhodnocení ale nemůže zachytit nezměrnou bolest a zničené životy další statisíců. Žen, které přišly o manžely či budoucí manžely. Dětí, které přišly o rodiče. Rodičů, kteří přišli o syny. A to nedokážeme popsat, co prožívali ti v zákopech. V úplně zbytečné válce vedené kvůli tomu, jaký císař či král bude ovládat jaké území (jako by byl mezi těmi císaři, králi a prezidenty nějaký rozdíl).
Mnozí tehdy doufali, že nic podobného se nebude už nikdy opakovat. A skutečně. V samostatném Československu to nepřicházelo v úvahu, pro Říši bylo slovanské obyvatelstvo příliš nespolehlivé, a ať komunistům zazlíváme cokoliv, nikdy nezašli tak daleko, že by české chlapy nahnali do války za sovětské zájmy v nějaké cizí zemi. Až Fialova vláda.
Dnes o té možnosti mluví premiér, mluví o ní prezident, mluví o ní ministryně obrany. Náčelník generálního štábu si počíná jako jeden z nejvyšších ústavních činitelů a mluví o českém zapojení do války „od první chvíle“ a že by bylo zapotřebí „zapojit celou společnost.“ Nacvičují se odvody, připravuje se mobilizace.
Kdy by k nedobrovolné mobilizaci došlo? Kdy by byli čeští muži (a možná i ženy) posláni na východní frontu? Došlo by k tomu, pokud by velitelé NATO přestali své zapojení do války proti Rusku skrývat a začali o něm mluvit otevřeně. Jde tedy o krok čistě formální. Odvody mohou začít kdykoliv.
Dokonce to jde tak daleko, že se zcela vážně diskutuje o možnosti, že Američané, Britové a Francouzi zůstanou doma, NATO formálně zapojeno nebude a Češi budou posláni na východní frontu v rámci jakési „koalice ochotných“.
Jestli Češi na Ukrajině nakonec umírat nebudou, tak jen proto, že o to Američané nebudou stát. Pokud by ale Američané vyjádřili jen nejmenší zájem, je současná čeká vláda připravena zahájit nedobrovolné odvody a poslat do mlýnku na maso tisíce českých kluků a mužů. Aspoň tomu nasvědčují veškeré její kroky a prohlášení jejích představitelů. V českých zemích může být jejich místo zaplněno snadno – třeba těmi migranty, kteří se momentálně přeplavují přes středozemní moře a jejichž povinné přijímání vláda slíbila.
Je tedy docela možné, že dojde na testování naší morálky. Každý z nás bude stát před rozhodnutím, jestli se podílet na jatkách organizovaných kvůli cizím ziskům. A bude to vážné. Půjde o život a tomu bude odpovídat tvrdost státního postupu. To je někde úplně jinde, než kdy vám hrozí zablokování na facebooku nebo problémy v práci. To je někde úplně jinde, než když si někam nevezmu roušku, cíleně provokuji policisty, dostanu pár facek a cítím se jako disident. Tohle už nebude hra.
Mnoho psychologických studií ukazuje, že v takových situacích lépe obstojí ti, kdo předem počítali i s tou nejhorší možností. Je čas se na to připravovat. Čas budovat odhodlání nenechat se odvést v žádném případě, ať budou sankce jakékoliv. Jakékoliv. A podpořit každého, kdo také odmítne.
Jak říkají izraelští přátelé: Už nikdy jako ovce!
Mimochodem, ono být v Osvětimi a čekat na místo v plynové komoře nebo se nechat hnát proti ruským kanónům nebo čekat na zásah termobarickou bombou – on to zase takový rozdíl není.
Už nikdy jako ovce!
P.S. A pokud nás nikam hnát nechtějí a je to ze strany vlády jenom taková neobratná komunikace, pak jim tenhle postoj nemůže vadit ani trochu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
