Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?
„Nebudeme si to připomínat jenom my, i na Praze 6 se připravují nějaké oslavy, nějaká teatralizace tohoto data, jenomže to nebude možné uskutečnit kvůli pandemii v tom rozsahu jak si mysleli. Ale kupodivu to 400leté výročí vzbudilo zájem podle anoncovaného pořadu ČT, kde skupina historiků o tom mluví se vší vážností, uvádí, že staroměstská exekuce, která byla důsledkem bitvy na Bílé Hoře, že byla nejkrvavější událostí, která se odehrála na území Prahy jako akt pomsty nad tzv. vzbouřenci a také nad zánikem myšlenky stavovské státu. Takže uvidíme jak se s tím česká veřejnost vypořádá. Dokonce ČT už se nejenom vyvarovala toho pompézního předvádění Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, ale ukázala děti v doprovodu rodičů jak se ptají „k čemu je těch 27 křížků na chodníku před torzem Staroměstské radnice“, říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
A popravení…
„Mě překvapilo, když se na Praze 6 tak usilovně starají, na které sochy a osobnosti máme vzpomínat a na které máme zapomenout, že si nedali práci s tím, aby si alespoň zjistili, kteří významní představitelé ze stavovského direktoria tam byli popraveni. Já si myslím, že by jejich jména nedali dohromady ani studenti historie na Karlově univerzitě a možná ani někteří jejich učitelé. Ta událost je samozřejmě díky těm obskurnostem mimořádná. Kdo dnes umí vzpomínat na Václava Budovce z Budova, významného diplomata evropského formátu, mimochodem autora spisku Antialkorán, kde se vyjadřuje, někdy už v roce 1614, k invazi islámu a jeho útoku prostřednictvím Osmanské říše do Evropy.
Kdo si ještě umí vzpomenout na Jana Jessenia, nejvyššího představitele Pražského vysokého učení, který byl čtvrcen a sťat a týrán na pražském dodnes neobnoveném popravišti, ale dokonce by mě zajímalo, jestli se ještě někdo zajímá o hlavy popravených, které byly po nějakou dobu vyvěšeny na Mostecké věži až do příchodu protestantské armády, která zvítězila v jedné z dílčích bitev třicetileté války nad katolickým vojsky. Potom ty hlavy zmizely a zdali, když už tam stojí Mariánský sloup, by se také neměli instalovat pietním způsobem hlavy zavražděných a umučených. Vždyť exekuce byl také akt zastrašování vzpurného obyvatelstva Českého království,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
A stopy vedoucí až do současnosti…
„Kdo ví dnes něco o Kronice české, obhajobě stavovského povstání Pavla Stránského ze Zapské stránky, která následuje jako reakce na Obnovené zřízení zemské a další a další jeho souvislosti. A pak, kdo si vlastně uvědomuje, že důsledky Bělohorské bitvy znamenají nejenom konfiskaci majetku nekatolické šlechty, ale i potom následující „restituce“ majetkové, a odstartování řetězce konfiskací a restitucí, který se táhne až do současnosti. I dnes bychom našli v dějinách nebo genealogiích rodů, které usilují o restituce, a kterým bylo skutečně něco zkonfiskováno v minulosti z majetku nabytého neprávem i právem, jistě spoustu rodů a osobností, které mají vztah, někdy přiznávaný, někdy utajovaný, až k onomu 400.výročí střetnutí nekatolických a katolických vojsk na Bílé Hoře,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
