Uvedl to francouzský politolog Jérôme Jaffré v rozhovoru s Le Figaro.

Zároveň se rozzlobení občané stávají v zemi každým dnem stále silnější politickou silou, říká expert.

Úkolem „prvního aktu“ prezidentského funkčního období Emanuela Macrona bylo reorganizovat zemi, dát jí „dynamiku“, důvěru ekonomickým hráčům a optimismus Francouzů ohledně budoucnosti pro, uvádí Jérôme Jaffré, ředitel Centra pro studium a veřejné mínění v rozhovoru s Le Figaro. Schéma navržená prezidentem však nefungovala tak, jak doufal: „Rozdělení na levici a pravici bylo nahrazeno rozdělením ve společnosti, které postavilo proti sobě lid a vládu“.

„Posílení“, o které se Macron staral, bylo považováno za krok v zájmu těch, kteří mají prostředky a schopnost je používat. Zároveň dala o sobě vědět uražená „zapomenutá Francie“. „K těmto nevhodným opatřením a urážlivým slovům přidejte - že vzniklo hnutí „žluté vesty", které znamenalo hlavní zlom v prezidentském období Macrona," vysvětluje politolog.

Cíle „druhého aktu“ prezidentství zároveň zůstaly pro Francii nejasné, uvedl zdroj novin. Zaprvé, toto období bylo poznamenáno „pravicovým obratem“ v politice hlavy státu, který byl považován za levý střed. To se odrazilo v Macronově neustále se opakující „mantře“ o nadměrné štědrosti státu - nejen ve vztahu k migrantům, ale také k příjemcům dotací na bydlení, nezaměstnaným nebo důchodcům. Současně prezident svým protichůdným jednáním a prohlášeními adresovanými nejzranitelnějším skupinám obyvatel vybízí k boji za svá práva, zdůrazňuje politolog.

Prosinec tohoto roku bude pro prezidenta stejně rozhodující jako stejný měsíc loňského roku, poukazuje Jaffré. V prosinci se v zemi očekávají masové stávky a veřejné mínění se stane rozhodčím mezi hlavou státu a rozhněvaným obyvatelstvem. Pokud společnost podpoří protestující, bude vláda nucena učinit vážné ústupky; pokud sympatie nebudou na straně demonstrantů, bude prezident schopen pokračovat ve svém kurzu.
 
Kořen neshody mezi úřady a společností dnes spočívá v stanovení priorit, které vyžadují, aby Francouzi vyvinuli společné úsilí na úkor individuálních potřeb, ať už jde o kupní sílu, zdraví nebo klima. „Veřejné mínění je nyní pod tlakem požadavku po úsilí v nekonečné nespokojenosti," je přesvědčen politolog.
 
Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že většina Francouzů očekává v příštích prezidentských volbách souboj mezi Emmanuelem Macronem a Marine Le Penovou. „Koneckonců, dnes ve Francii existují pouze tři reálné síly: Macron, Le Penová a rostoucí počet rozzlobených občanů," řekl Jaffré.

Navíc, prezidentova snaha zvýraznit tuto konfrontaci jen zhoršuje rozkol v zemi a přináší další body jeho potenciálnímu oponentovi. Stalo se to, když hlava státu začala upozorňovat na téma migrace. Voliči to viděli jako volební tah, který přispěl k šancím Le Penovýé na vítězství v prvním kole voleb. „Zdá se, že Macron je zaneprázdněn nekonečnou kampaní, a nikoli problémy země," vysvětluje odborník.
 
Očekávaný „souboj“ obou kandidátů zároveň vytváří pro mnohé pocit politické slepé uličky. „Co můžeme očekávat od těch četných občanů, kteří nechtějí volit jednoho nebo druhého," ptá se politolog. Uvedení všeho na tuto konfrontaci znamená nutit mnohé hledat náhradu za kandidáta Macrona, protože v případě jeho nízkého hodnocení může Le Penová vyhrát.