Uvedl to v časopisu The National Interest odborník na americkou zahraniční politiku Ted Galen Carpenter.

Kromě toho je Norové chtějí umístit blíže k hranicím s Ruskem. Nyní v Norsku je 330 amerických příslušníků ozbrojených sil, které neustále rotují. Pokud bude žádost Oslo uspokojena, síla amerického vojenského kontingentu se zvýší na 700 lidí.

Předpokládá se, že budou umístěny na severu, několik set kilometrů od Ruska. Nyní jsou americké síly v Norsku umístěny v centrálním Norsku, což je mnohem dále od hranic.

Rotující povaha vojsk umožňuje Norům formálně dodržovat slib udělený Moskvě v roce 1949, kdy Norsko vstoupilo do NATO. Tehdy vláda dala slovo, že na jeho území nebudou žádné americké základny.

Ministryně zahraničí Ina Eriksen Søreideová v souvislosti s požadavkem na zvýšení počtu amerických vojáků opět připomněla, že armáda Spojených států se v Norsku nachází dočasně.

Podle Carpentera je to ve skutečnosti „cynický trik“, který nikoho neošálí, zejména ne Vladimira Putina a jeho kolegy v Kremlu.

Norská vláda rovněž poznamenala, že rozmístění vojsk není naměřeno proti Rusku. Carpenter se domnívá, že toto tvrzení je ještě méně důvěryhodné, neboť požadavek Osla přišel je několik dní poté, co devět zemí na východním křídle NATO vyzvalo alianci k větší vojenské přítomnosti v regionu.

Kromě toho jsou na říjen naplánované manévry Trident Juncture 18 („Jednotný trojzubec“),  kterých se zúčastní 35 tisíc vojáků, 70 lodí a 130 letadel.

Sereydeová nicméně tvrdí, že „nevidí vážný důvod", podle něhož by Rusko mělo reagovat na takové chování Osla.

„Měli bychom ji (Søreideovou) pochválit za to, že lze učinit takové prohlášení s vážnou tváří? Ale tato zjevná nečestnost je dlouhotrvající rys chování NATO vůči Rusku,“ zdůraznil autor.

Připomněl, že během Sovětského svazu bylo NATO důležitou součástí strategie vyloučení Moskvy z evropské geopolitické oběžné dráhy. Západní vůdcové však nadále uplatňovali tento model na postsovětské Rusko s novým stupněm intenzity a přijímáním nových členů do aliance.

Vedoucí představitelé NATO nadále tvrdí, že akce aliance nejsou namířeny proti zájmům Ruska. Avšak chování NATO jsou s těmito výroky naprosto v rozporu, poukázal Carpenter.

„Spojené státy a NATO by měly přijmout realističtější přístup. Každá země by přijala takové chování NATO u svých hranic jako zjevně nepřátelské a dokonce za hrozbu. Pokračování těchto opatření v budoucnu při cynickém popření nepřátelského záměru může snadno vést k chybám a katastrofické konfrontaci,“ dodal.