Ukrajinská invaze do Kurska, která bylá poražená, změnila hru a pravděpodobně povede ke konci Ukrajiny jako nezávislé země.   Důvodem je, že invaze přesvědčila ruskou veřejnost, generální štáb ruské armády a podpořila případ ruských politiků, že nezávislá Ukrajina je v rozporu s ruskou bezpečností, píše v komentáři americký publicista Paul Craig Roberts.

Putin stále říká, že je otevřený jednání, ale pouze pokud druhá strana uzná realitu na místě, což Zelenského „Plán vítězství“ nedělá. Zelenskij říká, že Ukrajinu mohou zachránit pouze jaderné zbraně nebo NATO. To Rusové také nedovolí.

Pokud se ruská armáda zastaví u řeky Dněpr, zůstane západní Ukrajina jako raketová platforma USA/NATO.   Zastavení u Dněpru neumožňuje Putinovi jak demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu. Omezilo by to jeho deklarované cíle pouze na zabránění tomu, aby bylo ruské obyvatelstvo připojené kyjevskými vůdci k Ukrajině vyvražděno protiruskými ukrajinskými silami.

Zdá se, že Putin přehlédl, že vytlačení ukrajinských vojenských sil z Donbasu nedemilitarizuje Ukrajinu ani nebrání Ukrajině být členem NATO.  Putin znovu začlení bývalé ruské území zpět do Ruska, ale západní Ukrajina by tam stále byla jako platforma pro americké jaderné zbraně a odkud by se mohly vyměňovat raketové údery s Ruskem, jak to dělají Izrael a Írán.

Otázkou je, zda se Putin, který chce mír, spokojí s osvobozením východních a jižních ruských území Ukrajiny, a pokud ano, zda mu ruská veřejnost a generální štáb dovolí opustit ukrajinský stát na místě nebo uvidí dohodu jako pouhé plácnutí do vody.

Je také otázka, s kým může Putin jednat. Zelenskému vypršel mandát prezidenta. Na základě jaké pravomoci je Zelenskij stále ve vedení? Putin nemůže vědět, zda dohoda, kterou uzavře se Zelenským, nebude později prohlášena za nelegitimní. Člověk by si myslel, že se Putin poučil z Minské dohody, která byla použita k jeho oklamání a ponechání nepřipraveného na vojenskou akci, a ze všech ruských dohod s Washingtonem – jako je slib, že NATO se nepohne ani o palec na východ –, že jakákoliv dohoda s podpisem Washingtonu na tom je bezcenná. Jak to tedy, že Putin mluví o vyjednávání? Nedokáže se Putin poučit ze zkušenosti?

Putina vnímám jako úspěšného vůdce.  Zachránil Rusko před demoralizací ze sovětského kolapsu, který vyústil v rozbití, drancování a ztrapnění kdysi mocného státu jeho židovskými oligarchy a Washingtonem. 

Putin znovu vybudoval ruskou ekonomiku, navzdory sankcím Washingtonu a Putinově neschopnému řediteli centrální banky.

Putin obnovil ruskou hrdost, ruskou rodinu a občanskou morálku.

Je to vzácný úspěšný vůdce.

Ale jako válečný vůdce byl Putin nepřipravený, zaskočený gruzínskou invazí do Jižní Osetie organizovanou Washingtonem, svržením ukrajinské vlády Washingtonem a reakcí Západu na jeho speciální vojenskou operaci v Donbasu. Putin přijímal urážku za urážkou, provokaci za provokací, čímž konflikt stále rozšiřuje a vyvolává další konflikty jinde, například na Blízkém východě.

Není mi jasné, proč Putin přijal Washingtonem svržení ukrajinské vlády.   Chyběly mu jednoduše vojenské prostředky, aby tomu zabránil, nebo nebyl schopen pochopit, co se děje?   Konflikt, ke kterému došlo o 8 let později, byl důsledkem toho, že Putin si to neuvědomil.

Možná ho omezovala zrádná třída, uctívači Západu, zrádci, o kterých mluvím jako o „atlantických integracionistech“.   Tito zrádci jsou nyní v Rusku označováni jako „pátá kolona“. Z velké části jsou pryč, kromě ředitele ruské centrální banky, který nadále škodí Rusku víc než Západ.

Paul Craig Roberts: V této době svět čeká pouze jedno důležité rozhodnutí

Myslím, že vysvětlení Putinova chování je, že Putin chápe, že válka mezi Washingtonem a Ruskem znamená konec světa, a chce se tomu za každou cenu vyhnout. Tedy jeho ochota přijímat nekonečné urážky a provokace. Zdá se   však, že   Putin nechápe, že Washington je neúnavný ve svém úsilí prosadit svou agendu washingtonské hegemonie a že Rusko, Čína a Írán jsou překážkami v cestě této agendě, a proto je třeba je odstranit.   Putin by mohl považovat takovou agendu za absurdní, ale přesto je agendou. Washington ještě neoznámil, že se vzdal Wolfowitzovy doktríny americké hegemonie a unilateralismu. Dokud je toto agenda Washingtonu, žádná dohoda podepsaná s Washingtonem nemá žádný význam. Dokud bude Putin nadále akceptovat agresi Washingtonu, bude agrese pokračovat.

Putinovo přijímání provokací zašlo tak daleko, že Západ už jeho hrozbám nevěří. Odcházející i nastupující generální tajemník NATO řekli, že nemusíme věnovat pozornost tomu, co Putin říká, protože to nikdy nemyslí vážně.

Pochopil Putin, že je to cena za nekonečné přijímání provokací? Pochopil, že ničí důvěryhodnost svých varování?

Putin ve snaze vyhnout se válce zopakoval stejnou chybu na Blízkém východě. 

Potěšilo mě, když najednou Putin projevil proaktivní schopnosti a rychle přesunul ruské letectvo do Sýrie, čímž zabránil americkému válečnému zločinci Obamovi v invazi do Sýrie.   Špatně jsem došel k závěru, že Rusko se rozhodlo zastavit agresi Washingtonu. Ale byla to jen jednorázová dohoda.

Putin ve snaze vyhnout se válce tím, že nechal Sýrii, Írán a Hizballáh bez vzdušné ochrany, dosáhl opaku – začátku války.  Nyní se podle zpráv Putin snaží dodat vzdušnou ochranu Íránu dříve, než Izrael vyhodí do povětří íránské mírové jaderné reaktory, čímž se radiace rozšíří do širokých oblastí Ruska. 

Putin a ruský generální štáb nedokázali pochopit, co se stane bez vyrovnávací síly. Výsledkem není tlumení války, ale její vypuknutí, přičemž Putin nyní musí Izraeli vydat tvrdá varování, varování, která nemusí být důvěryhodná vzhledem k tomu, že Putin v minulosti nedokázal prosadit červené linie.

V Rusku se snáší vědomí, že existence Ukrajiny jako nezávislé země je pro Rusko existenční hrozbou. Osvobození Donbasu nedemilitarizuje a nedenacifikuje Ukrajinu ani nenahradí loutkovou vládu Ukrajiny .

Dovolí ruská veřejnost a ruský generální štáb Putinovi souhlasit s ukončením války jednoduše na základě osvobození Donbasu, nebo bude ruská veřejnost a generální štáb trvat na tom, že existence Ukrajiny je existenční hrozbou pro existenci Ruska, a trvat na tom, že bude válka pokračovat, dokud nebude Ukrajina opět provincií Ruska?