Zkrácený text referátu byl již zveřejněn na: https://www.vision-gt.eu/dialogue-of-civilizations/digital-rights-and-hr-in-times-of-anthropological-war/. Plný text referátu bude dostupný ve sborníku semináře, na webu Institutu české levice a bude také zveřejněn v Geopolitica 2025. 

Seminář, kterého se účastnilo přes 100 posluchačů a referentů z 18 států, byl pro mne již čtvrtý a uskutečnil se v době, kdy EU omezila dokonce dovoz zdravotnických pomůcek z Číny a vyloučila čínské firmy z účasti na veřejných zakázkách v oblasti medicíny. Takový postup vůči ČLR v budoucnu narazí na rozdílné postoje jednotlivých členských států EU, jak naznačil španělský premiér Pedro Sánchez po své návštěvě Pekingu, nebo v rozhovoru poslanec ze Socialistické parlamentní skupiny a další, se kterými jsem měl možnost mluvit, jak indikují výsledky v oblasti moderní medicíny a příprava lidských zdrojů.

Mezi klíčové aspekty lidských zdrojů patří orientace v kulturních rozdílech, přizpůsobení se čínským pracovním zákonům a řešení výzev souvisejících s náborem, školením a vztahy se zaměstnanci. Úspěšné evropské podniky v Číně, o českých nevím nic, si osvojily citlivé porozumění jak obchodnímu prostředí, tak kulturnímu kontextu se silnou personální strategií.

V osobních rozhovorech jsem se mohl dovědět o úspěších ve výzkumu a realizaci projektů v oblasti AI, ICT a medicíny na mně osobně známé Huazhong University of Science and Technology (Wu-chan). Kromě toho něco nového jsem se dověděl i o v březnu zahájené kampani prosazující tzv. osm pravidel šetrnosti. Ta zavedl prezident Si Ťin-pching v rámci své protikorupční kampaně. Ta má kromě legitimizační funkce i stránku velmi pragmatickou. Bude-li čas a zájem, napíši při jedné z příštích příležitostí něco i o ní, nové kampani.
Digitální a lidská práva v době antropologické války

V první řadě děkuji organizátorům za pozvání a za možnost s některými z vás mluvit v soukromí a vyměnit si některé informace a nápady nejen z oblasti HR. 

Na žádost organizátorů o dodržení času jsem se rozhodl nabídnout Vám možnost přečíst si celý příspěvek samostatně ve sborníku a oslovit Vás zkrácenou verzí a několika slajdy.

Seminář se koná v předvečer epochálních změn na individuální, společenské i civilizační úrovni. Noční kladivo Spojených států udeřilo na Írán a definitivně ukončilo éru víry v mezinárodní právo, konvence a fungování mezinárodních organizací, jakož i v lidská práva, jak je známe, nebo se nám politici snaží je zprostředkovat a vysvětlovat. 

Žijeme v době, kdy v dějinách začalo zbrojení, které nás nejen ochuzuje jako každé zbrojení, ale také nás nevyzbrojuje, ale naopak, ožebračuje. Zároveň je nesprávné považovat válku za nutný důsledek biologické přirozenosti člověka. V neposlední řadě americký útok na Irán potvrdil důležitost správného načasování nejen pro podpásový úder. Tím mám na mysli nejen zkrácení summitu NATO na jeden den, bezpodmínečné schválení pěti procent HDP na výzbroj, prodávanou jako obranu, ale i probíhající obchodní válku.

Stručně řečeno: Žijeme v epoše s různými typy nových válek, lží produkovaných lidskou bytostí a umělou inteligencí, pokrytectví, ignorance, arogance. Měli bychom se přitom všem vyvarovat toho, abychom byli ovládáni a řízeni iluzí, že víme, co se stane zítra, pozítří atd.

Je válka porušením míru? Nebo je mír přestávkou ve válce? Co se děje s lidskými právy v době války, kterou nazývám antropologickou, a v níž digitalizace podporuje dezinformační metody nejen na Západě, jak je reprezentuje fragmentace a dekontextualizace? 

Abychom mohli odpovědět na otázky, měli bychom se smířit s tím, že političtí loutkáři nám budou říkat jen tu část, která se jim hodí, a to bez kontextu a péče o práva, včetně lidských práv. 

Na druhé straně bychom měli vzít v úvahu nepovšimnutý fakt, že VS OSN přijalo 7. června 2024 rezoluci, kterou byl 10. červen vyhlášen Mezinárodním dnem dialogu mezi civilizacemi. Cílem Dne dialogu je nahradit předsudky porozuměním a konfrontaci spoluprací.

V tomto smyslu gratuluji organizátorům k tomu, že si vybrali červen pro tento důležitý seminář, který se koná v éře digitálních a nových válečných technologií ve světě bez platných dohod mezi znepřátelenými státy.

I když se jedná v akademickém světě a literatuře o oficiálně neustálený pojem, používám ho v důvěrných dokumentech už několik desetiletí. Proč dnes veřejně mluvím o antropologické válce?

Antropologie totiž nabízí jedno z nejjednodušších vysvětlení pro pochopení označení určitých typů konfliktů: Střet různých kultur, hodnot a způsobů života. Konflikt mezi Západem a Východem, globalizované společnosti proti tradičním a lidská práva na Západě a na Východě.

Dokonce i Samuel Huntington použil termín válka civilizací. Není to nic jiného než kulturní válka, v níž hnací silou nejsou národní státy a ideologie, ale civilizace. 

Protože antropolog studuje sociální struktury, jejich znalosti se nabízejí ke zneužití v dobách míru i války. Můžeme to vidět v Afghánistánu, Iráku, na Ukrajině, v Gaze i v Íránu. Antropologie je o symbolice, ideologii lidské přirozenosti, hodnotách a odpovědích na otázky typu: Co je člověk, jaká je jeho přirozená identita, pohlaví a role ve společnosti? V kontextu se nacházejí i debaty v oblasti ras, kolonialismu a lidských práv.

Jako příklad zneužití může posloužit americký Human Terrain System, nebo programy USAID a některé programy EU. Dokazují, že antropologie slouží jako účinná zbraň, stejně jako jazyk.

Funkce, důležitost jazyka a jeho archetyp, který je neoddělitelně spojen s archetypem psychologie a kreativity, byly z učebních osnov odstraněny. Posun od šíření pravdy k šíření lží a keců má za následek hloupost ohrožující společnost. O funkcích jazyka dnes neexistují znalosti, které známe od doby existence Pražského lingvistického kroužku. 

Jednou z klíčových výzev je angličtina. Proč? Jen málo mladých lidí, profesionálů a analytiků vnímá angličtinu jako imperialistický nástroj. To je téma na samostatný seminář. 

Téměř všechny technologické vynálezy jsou v rukou několika podnikatelů. Ti sledují svůj vlastní plán a zájmy, které nemusí být prospěšné pro všechny a společnost obecně. Proto není vždy možné hovořit o udržitelném pokroku. Digitální propast a nedostatky v ochraně digitálních práv tuto tezi dokazují.

Obecně nazývám umělou inteligenci multidimenzionální aproximací a největším zlodějem v historii lidstva. Proč? Využívá a zpracovává veškeré lidské dědictví v materiální prospěch několika málo lidí a údajně umožňuje prospěch všech, ale za velmi vysokou cenu: úplnou kontrolou nad myšlením, kreativní tvorbou a co je velmi důležité: svobodou dělat chyby.

Nikdy předtím neměly privátní společnosti tak hluboký vhled do myšlenek lidí – a tak přímý vliv na ně – jako poskytovatelé umělé inteligence. Ti neplní z vlastnictví vyplývající velkou odpovědnost. Proto je nejvyšší čas změnit kurz.

V důsledku toho, co se děje ve světě, a jak jsem řekl, můžeme pozorovat systémovou krizi západního pojetí lidských práv a zdrojů, pokud jde o omezování svobody projevu, volebních procedur na státní, národní a osobní úrovni a zpolitizované právní úrovně konání ESLP.

Totéž platí pro volbu a jmenování elit, akademiků a profesionálů k účasti na veřejném vzdělávání, správě a nadnárodních korporátních aktivitách. Západ nadále prosazuje narativ, že jeho hodnoty jsou univerzální a že jiné civilizace jsou buď zaostalé, nebo dokonce nebezpečné a extremistické, přičemž překrucuje konfuciánskou tradici jako symbol autoritářství.

Ve světle nedávné mezinárodní konference o dialogu civilizací, která se konala 15. dubna v Malajsii, opět vyvstává zásadní otázka: Jak dlouho ještě bude Západ pokračovat ve vytváření a udržování negativních stereotypů o nezápadních civilizacích? 

Západní tradice stigmatizace a skandalizace konfucianismu i islámu tvoří základ pro dlouhodobou mediální a politickou agendu, která vytvořila hlubokou past civilizačního střetu, který brání jakékoli upřímné spolupráci a dialogu mezi různými kulturami.

Úvahy o civilizacích, morálce a etice by nebyly úplné, kdybychom ignorovali Immanuela Kanta. Myšlenka autonomie vůle je jednou z nejdůležitějších věcí, které Kant předložil. Nemá smysl říkat, že můžeme mít poznání reality, protože je nezávislé na naší mysli.

Za prvé: Má-li technologický pokrok vést k široce sdílené prosperitě, musí být nejprve nasměrován tam, místo toho, aby se čekalo desítky let na očekávaný pozitivní výsledek. Nelze jen tak nechat rozhodovat trh (který ve skutečnosti neexistuje), nebo se spoléhat na genialitu několika jednotlivců a doufat, že to může dopadnout s úsměvem štěstí na nás.

Za druhé: Změna hegemona je nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy je velká válka nejpravděpodobnější. Proto politika potřebuje analýzu založenou na relevantních faktech, která jsou nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá, vybraná podle určitých kritérií. Kritéria vyžadují znalosti, specifický talent a kreativitu. 

Současná slabina naší společnosti není jen ve znalosti faktů a matematiky, ale také ve filozofii. Ta má pomáhat analyzovat fakta, a ne slepě, nekriticky kopírovat recepty liberální demokracie.

Vzhledem k tomu, že tradiční západní narativy jsou v mnoha ohledech vyčerpány a nedokážou najít řešení, musíme hledat inspiraci mimo rámec západních schémat a modelů. Každý nový model by měl zohlednit, že v epoše dlouhé antropologické války s migrací, ekonomikou a všemi i těžko představitelnými společenskými problémy, umělá inteligence a automatizované rozhodování s sebou nesou riziko diskriminace a zpolitizované (ne)spravedlnosti. 

Prosazování západních a východních konceptů HR v digitální epoše proto vyžaduje regulaci a dohled s vysokými morálními a etickými standardy kvality, odpovědnost podniků, digitální gramotnost a přístup.  Jako téměř neřešitelný se jeví problém ochrany soukromí a ochrany dat ze strany vlád a korporací. Lze proto očekávat, jak narušování bezpečnosti dat a vývoj trendů naznačují, že právo na soukromí (článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv) a svoboda projevu a přístupu k informacím (článek 19) zůstanou teoretické než reálné.

Tento dialog je ve skutečnosti monologem, který nebere v úvahu možnost vzájemného obohacení. Typickým příkladem je jezuita Matteo Ricci (1552-1610). Tomu se podařilo přiblížit čínskému prostředí, ale jeho cílem bylo vždy obrátit Číňany na křesťanství. Konfucianismus používal pouze jako prostředek. I když existovaly výjimky, jako byl Richard Wilhelm (1873-1930), jednalo se spíše o výjimky, které potvrzovaly pravidlo. 

Měli bychom proto pochopit a přijmout, že žádná civilizace ani koncept lidských práv nemůže dominovat nad ostatními a že upřednostňování vlastního názoru je vždy cestou do slepé uličky.

Proto by nový model dialogu a lidských práv měl být založen ne na konfrontaci, ale na vzájemném respektu vycházejícím z tradice otevřenosti a zkušenosti s prolínáním konfucianismu, buddhismu, taoismu a lidových náboženství.

Otevřenost byla rozhodující pro rozvoj konfuciánské filozofie a rozvoj buddhismu v období Song, ale také v obdobích, kdy probíhal skutečný dialog s islámskou komunitou. 

Odhaduje se, že v Číně je 17-25 milionů muslimů, což jsou méně než 2 % celkové populace. Muslimové Hui jsou nejpočetnější etnickou skupinou, která je Západem neustále zmiňována kvůli porušování svých lidských práv čínskou vládou.  

V souvislosti s tímto seminářem je také vhodné zamyslet se nad vizemi prezidenta Si Ťin-pchinga a studovat intelektuální spojení mezi dvěma velkými osobnostmi: konfuciánským myslitelem Sün-c'em a islámským učencem Ibn Chaldúnem. Oba hledali odpovědi na otázku, jak udržet sociální soudržnost v době chaosu. Současný globalizovaný svět čelí stejným problémům jako v minulosti. Oba myslitelé poukazovali na to, že žádné teorie ani ideály nemohou nahradit každodenní kultivaci morálky a práci pro sociální harmonii. 

Závěr

1. Stejně jako se Evropa stala obětí centralizace ze strany Evropské unie, média také spadla pod deštník několika vydavatelských koncernů, plně integrovaných do mocenských struktur vládnoucí agendy. Jak by měla v takovém prostředí fungovat skutečná pluralita názorů, si čtenář může posoudit sám.
2. Manipulace může být prováděna i jemnějším způsobem. Vulgárně-agresivní a zároveň bezduchá mediální propaganda začíná narážet na hranici své vlastní destrukce.
3. Časovaná bomba tiká v Německu a mnoha dalších státech EU, kde je hořká realita prodávána jako pravda, aby to vypadalo lépe. Západ neakceptuje, že iluze vědět co se stane, je největším vnitřním nepřítelem a nebezpečím společnosti.
4. Existuje specifické dilema mezi snahou o mír a snahou o spravedlnost v kontextu HR. Kořeny tohoto dilematu sahají až do pozdní antiky, která viděla mír v blízkosti k Bohu. Po roce 1918 byl koncept míru spojen s konceptem spravedlnosti a bezpečnosti. Jeho deficit je příčinou dezorientace a agresivity.
5. Moderní neurověda ukázala, že emoce jsou výsledkem složité interakce mezi různými oblastmi mozku, hormonálním systémem, zkušenostmi, a dokonce i střevním mikrobiomem. V mozku není jediné emoční centrum. Proto bychom se měli bavit o neuronové síti. 
6. První zákon světové politiky varuje: změna hegemona je nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích. Proto politika potřebuje analýzu založenou na relevantních, významných a důležitých faktech, vybraných podle určitých kritérií vyžadujících znalosti, specifický talent a kreativitu. 
7. Muzeum vzpomínek na manhattanské Upper East Side pořádá od 3. června do 3. července Xuovu výstavu: Krása harmonie a jednoty. Výstava odráží závazek muzea ke kulturní výměně, globální prezentaci současného čínského umění a v neposlední řadě se zabývá důležitou otázkou: Kde je v tom všem lidská bytost, člověk? 

Výstava nabízí příklad, jak může umění sloužit jako prostor pro reflexi duchovní jednoty napříč časem a kulturních změn v době, kdy svět vstupuje do situace, kterou popsal Thúkydidés ve svých Dějinách peloponéské války: Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst athénské moci, což způsobilo, že se Lakedaimonští tak báli, že se rozhodli vstoupit do války. Souhlasu netřeba. Děkuji vám za váš čas a pozornost.