![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_cc5a1668-cc85-11e7-a0b2-003048df98d0_fc1cb50912538f54965997c2213c7deb.JPG "[title]")
I tehdy byla moje několikatýdenní cesta nejenom náročná, ale především krásná a poučná. Bohužel nemohu věřit, že budu moci další pobyt organizovat a absolvovat, i když na íránské frontě Washington z mnoha důvodů nemůže vojensky potlačit Teherán: íránské rakety nadále zasahují americká vojenská zařízení v arabských zemích, jejich energetickou infrastrukturu a Izrael. Na druhé straně Spojené státy a Izrael pokračují ve velké bombardovací a PR kampani.
Teherán strategicky vítězí, protože se mu podařilo uzavřít Hormuzský průliv ať již skutečnými minami nebo vyhrůžkami a převzít kontrolu nad vývozem ropy a plynu z Perského zálivu. Hlavní rival Spojených států přebral na dobu neurčitou i distribuci energetických zdrojů svých sousedů a nehodlá přestat dělat naschvály. Proto se pomalu a jistě rýsuje na horizontu ostudný obraz Venezuely obráceně.
Pokud se Washington pokusí stáhnout z konfliktu, Teherán bude požadovat záruky neútočení v budoucnu, zachování svého civilního jaderného projektu, zrušení sankcí a kompenzaci za škody. Proto jsou Spojené státy nuceny pokračovat v boji, nechápajíc (pro veřejnost) zcela rizika a nepředvídatelnost důsledků. Existuje vysoká pravděpodobnost, že Spojené státy už nemohou jednostranně odejít z konfliktu, který samy spolu s Izraelem rozpoutaly. Imperialistická filozofie - Když tě nemám rád, zabiju tě, umírá a bere s sebou do hrobu i své autory.
Válka s Iránem nebude mít vítěze v tradičním slova smyslu. Éra, kdy mohla technologicky vyspělá velmoc vyřešit problém rychlým, čistým a levným leteckým úderem s nulovými ztrátami, patří minulosti a byla zaměněna testem ekonomické, logistické a politické výdrže.
V analogické situaci se nachází Česká republika a její staro-nová vláda. Nemůže se stáhnout z konfliktu, který začal sametovou revolucí, kuponovou privatizací, nekonečnými reformami a dalšími výplody práce nekompetentních lidí a jejich sliby stát se součástí svobodného světa. V něm pořád ještě žije nostalgie po zašlých časech, deficit národní vize, která musí zohledňovat výchozí podmínky, aby vůbec mohla být nazývána vizí. A v neposlední řadě světa, který již nelze nazývat svobodný ve smyslu polistopadové ideologie a který je v převozu do márnice, a to nejenom podle tradování mnoha Chasidských dynastií, včetně Lubavičské, Nikolsburg či Rebe Mordechaje Beneta z Mikulova v Česku.
Tím jsem u poslední knihy významných autorů, Jaroslava Ungermana, Jaroslava Šulce, Ilony Švihlíkové a Martina Fassmanna: Inventura, aneb kam jsme došli?
Kniha bude mít křest v pondělí 16. března v 18hodin v sále č.217 na Novotného lávce, v sídle CSVTS, Novotného lávka 200/5, Praha 1. Buďte vítáni. Proč?
Kniha jako svědek
Inventura, aneb kam jsme došli? mi připomíná dílo Libuše Hrabové, Kniha jako svědek (nakladatelství Univerzita Palackého, 2018), které uvádí čtenáře do světa knih a jejich tvůrců v sedmi příbězích, o nichž vypovídají knihy z fondu rukopisů a starých i raně novověkých tisků Vědecké knihovny v Olomouci.
Podobně je tomu s Inventurou, aneb kam jsme došli? Zdrojem informací popsaných příběhů jsou knihy, periodika (4), ministerstva, ČNB, archivy autorů, veřejně dostupné internetové zdroje (36) a osobní zkušenosti autorů. Mozaika desítek příběhů postihuje různou podobu výpovědí, citací, statistických dat a grafů (33), tabulek (15) a jednoho schéma (Koloběh uhlíku na zemi mezi atmosférou, oceány a osídlenou zemskou pevninou). To vše od roku 1990 do dnes a jako pokračování knihy Dějiny píšou vítězové, aneb Jak to vlastně tenkrát bylo a proč?Kniha přesvědčuje, že i současní autoři i vydavatelé knih prožívají často nelehké osudy v přesvědčení o hodnotách tolerance a přátelství, svobodného myšlení a pokroku vědění, že o dané hodnoty zápasili a dnes i zápasí. Zmíněné dvě knihy toto úsilí zprostředkují čtenářům dalších desetiletí, pokud budou ještě schopni číst a milovat knihy v době umělé inteligence. Jedno je ale velice pravděpodobné i v době umělé inteligence: obsah knihy nezmizí! A každý čtenář může v knize najít buď odpověď na své otázky, nebo cestu k odpovědi. A o to zřejmě jde autorům.
Kniha jako zrcadlo
Inventura, aneb kam jsme došli? představuje i zrcadlo a připomíná mi současně knihu americké spisovatelky Nory Roberts – Zrcadlo minulosti, vydané v roce 2024, EAN: 9788076953048. Jedná se o pokračování knihy Nikdy tě neopustím. Příběh navazuje na předchozí díl a dovoluje fantazii čtenáře představit si, co znamená dědictví obřího viktoriánského sídla, které skrývá temná tajemství, včetně úřadování ještě někoho dalšího, včetně prokletí rodiny.
Co se týče obsahu knihy Inventura, aneb kam jsme došli? je zcela jasné od samotného počátku, že ji nelze srovnávat s předem zmíněnou knihou Nory Roberts. Proč se ale zmiňuji o knize americké spisovatelky? Je to český název knihy, který mě přivedl k myšlence číst Inventuru v kontextu zrcadlového bludiště na Petříně.
Pro ty čtenáře, kteří neznají historii bludiště připomínám, že tvoří součást dřevěného pavilonu, kterým se na Jubilejní výstavě roku 1891 prezentoval Klub českých turistů. Pavilon, jako napodobenina gotické brány Špička na Vyšehradě podle návrhu stavitele a architekta Quido Bělského, byl uveden do provozu 25. května 1891. Bývalá výstavní síň byla osazena 35 zrcadly a otevřena jako Zrcadlové bludiště 14. května 1893.Bludiště pražského tesařského mistra a stavitele Matěje Bílka stálo původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce, o dva roky později bylo přemístěno na Petřín. Po přenesení pavilónu na Petřín bylo v pravé části místo panoramatu s diapozitivy nainstalováno zrcadlové bludiště, které vede k dioramatickému obrazu. Inspirací bylo patrně zrcadlové bludiště v Prátru ve Vídni. Druhá místnost byla později vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly. Bludiště má 35 obyčejných zrcadel, v Síni smíchu se nachází 14 zrcadel, z toho 12 zkreslujících.
Inventura, aneb kam jsme došli? představuje skutečné bludiště, ve kterém se mnozí, a ještě žijící účastníci příběhů na cestě z Východu na Západ zcela určitě nebudou rádi vidět. A ti, kteří neznají z věkových a jiných důvodů zmíněnou cestu a podmínky cestování za mýtem zvaným svoboda, s pravděpodobností hraničící s jistotu se budou často vracet k této inspirující a faktech napsané knize. Proč?
Potvrdí se jim totiž, autorem při přednáškách často opakovaná pravda, že není potřeba číst a vlastnit mnoho knih, že ale stačí pro každé období života mít jednu, a to tu správnou. Proč? Protože kniha má změněnou barvu papíru, ale objem a obsah nemění. Co se ale mění, je čtenář. A tak s postupem času a stárnutím čtenáře je možné v jedné a téže správné knize najít vždy něco nového a inspirujícího.
Kniha jako potřeba
Najít vždy něco nového a inspirujícího představuje jednu ze základních potřeb zdravého a rozumného člověka. Kniha všeobecně se v kontextu potřeby člověka projevuje v několika rovinách – od nezbytnosti pro osobní rozvoj a duševní zdraví, přes zdroj informací, až po emocionální útěchu či formu zábavy.
Inventura, aneb kam jsme došli? představuje nástroj pro sebepoznání a duševní zdraví, i když její obsah nepodporuje optimismus a idealizaci vědění. Spíše ji lze přijmout jako průvodce pro nadané jedince a budoucí elity k dosažení duševní rovnováhy pomocí vyloučení opakování chyb otců, dědů, matek a babiček.Inventura, aneb kam jsme došli? představuje vzácný zdroj informací a návodů, nejenom pro rodiče, ale i firemní vedení a orientaci ve složitých životních situacích (např. rozchod, transformace systému, neurčitost, malá sebedůvěra, materiální závislost).
Inventura, aneb kam jsme došli? nehledě na nedostatky a množství dat, grafik a odkazů představuje emoční podporu a útěchu tím, že v době, kdy již nelze rozlišit pravdu od lži, protože mnozí věří umělé inteligenci, nepřímo a přímo nabízí a vybízí čtenáře inspirací, úlevou od stresu formou respektu k žijícím autorům, kteří našli odvahu zpravovat a zveřejnit fakta a osobní profesionální zkušenosti. V určitých momentech si mohu představit, že Inventura, aneb kam jsme došli? může dokonce změnit životní osud jednotlivce, najít si své místo v srdci a být společníkem při hledání východu ze slepé uličky, kterých bude denně přibývat.
Závěr
Patříme (prý) na západ. A protože východ je uzavřen, je potřeba uvědomit si, co jsme ztratili. Následující je krátký výtah z více než 40 autoru tohoto příspěvku známých ztrát a příběhů popsaných v knize na prahu jejího křtu a tím i z nich vznikajících příležitostí pro aplikaci obsahu knihy.
Inventura, aneb kam jsme došli? umožňuje definovat pružný národní zájem domoviny a vizi v době, kdy pravda o 35letém konfliktu staro-nové vlády s občany již neleží ani v obrazu ztrát popsaných v knize, ani v obrazu odvety staro-nových politických slibotechen. Pravda leží v opotřebovávací válce vedoucí k pocitu marnosti, podobné té v Iránu a na Ukrajině. Opotřebovací válka, jako část antropologické války je vždy delší, dražší a méně přehledná, než chtěla, chce a může existující a současná moc veřejnosti ukázat. Podobně je tomu s odpovědí na otázku: Kde mohla být Česká republika dnes, kdyby alespoň jedné polistopadové vládě se podařilo zachránit jenom pět procent nakradeného v privatizaci a z korupční jednání politiků a jejich slouhů za 35 let?
Dopravní obslužnost venkova, vesnické obchody a pošty, zdravotní střediska a zubaři, české banky, zlatý poklad a český průmysl by nebyly pryč. Jistota zaměstnání, kvalitní školství, ale i jedna z vyspělých armád by nebyla pryč.
Doly, výroba léků, dostupnost bydlení, bezúročné a novomanželské půjčky, hodně oblastních nemocnic by nebylo pryč. Podnikové rekreace, značná část zemědělství, nezávislá věda a výzkum by nebyly pryč. Obchodní vazby ve světě, československá námořní plavba, aerolinie, vodárny, přísné potravinové normy, potravinová nezávislost by nebyly pryč. Česká kultura, morálka, osobní čest a dobré mezilidské vztahy také by nebyly pryč. A aby toho nebylo málo: nadčasová národní hrdost, víra v zákony, v justici a v policii by také nebyly pryč.
Inventura, aneb kam jsme došli? vybízí provést u každého z nás vlastní inventuru, aby bylo možné najít nadčasovou odpověď pro patologické lhaní, chamtivost a proradnost velké části rychle vymírajícího národa českého. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_c2a650a9-3746-11ec-930d-003048df98d0_60e0127f8f2b20caab1bf993753b28ec.JPG "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_ccf0dfce-c286-102c-8bd3-003048330e04_59f014e7fb01a20bc360aa30bd4a0477.JPG "[title]")
