Zdeněk Ertl: K lidské přirozenosti patří limity – reakce na polemiku Petra Saka

KOMENTÁŘ

Jako autor původního článku bych rád na komentář pana Saka podrobněji reagoval a vyjasnil, v čem vidím vzájemné neporozumění.

26. dubna 2025 - 07:00

V první řadě oceňuji, že se Petr Sak s mým textem vážně zabývá a rozvíjí širší souvislosti otázky lidské přirozenosti, změny a vývoje společnosti. Musím však konstatovat, že jeho interpretace mého článku není přesná a v několika zásadních bodech se míjí s tím, co jsem měl skutečně na mysli.



V žádném případě jsem netvrdil, že člověk je neměnný tvor, který se nemůže učit, vyvíjet nebo proměňovat své chování, hodnoty a postoje. Netvrdil jsem ani, že by historie nebo jednotlivci nemohli posouvat společnost vpřed. Naopak, sám si vážím těch, kteří se dokázali vzepřít dobovým konvencím a posunout lidské myšlení nebo mravnost o krok dál – jak zmiňuje pan Sak, například Masaryk, Janáček, či další významné osobnosti.

Já jsem však ve svém článku poukazoval na něco jiného – na nebezpečí určité iluze a zjednodušení, které dnes vidím v některých společenských trendech, ať už technologických, politických, nebo aktivistických. Totiž, že člověka lze pomocí technologií, dat, pravidel, nebo ideologie zcela „napravit", „vylepšit" či „přeprogramovat", jakoby šlo o pouhý stroj. Kantův výrok o „křivém dřevu" pro mě znamená, že určitá složitost, protiklady a omezení patří k lidské přirozenosti a zůstávají s námi v různé podobě v každé době – bez ohledu na to, kolik pokroku nebo změn dosáhneme.


Pan Sak můj text interpretuje tak, jako bych popíral možnost změny, vývoje nebo pokroku – ve skutečnosti jsem ale pouze varoval před iluzí úplné dokonalosti a odstranění všech slabostí, které je podle mého názoru nejen nemožné, ale také nebezpečné. Historické příklady inovátorů a „nepřizpůsobivých" osobností, které uvádí pan Sak, tento můj argument nijak nevyvracejí – i oni totiž, navzdory svým mimořádným činům, zůstávali lidmi, kteří museli žít se svými limity, vnitřními rozpory a chybami.

Naše síla podle mě nespočívá v popření této základní „křivosti", ale naopak v tom, že s ní dokážeme vědomě a odpovědně zacházet – že se učíme žít v realitě, nikoli v iluzi bezchybnosti a jednoduchých řešení. Když tedy pan Sak píše, že by lidstvo bez změny nepřežilo, v zásadě s ním souhlasím. Moje výtka ovšem směřuje proti představě, že lze „narovnat" podstatu člověka a učinit z něj dokonalou bytost, což je utopie, která už v minulosti vedla k tragickým důsledkům.

Shrnul bych tedy své stanovisko takto: Neodmítám možnost změny, rozvoje ani individuální odvahy překročit dobové normy. Varuji však před přesvědčením, že lze lidství jednou provždy „opravit", zbavit chyb a slabostí a tím vyřešit všechny naše problémy. Jádrem mého článku je pokora před realitou lidské přirozenosti, jejíž limity a rozpory je třeba znát a přijmout, nikoli popírat či přehlížet. Sakova polemika se tedy obrací proti názoru, který jsem ve svém textu vůbec neobhajoval.

Zdeněk Ertl


Anketa

Dostane se podle Vás strana Motoristé sobě po volbách do Sněmovny?