Míra neurčitosti, kterou vyvolává český premiér i ministryně financí svými (zcela reálnými) úvahami o zrušení superhrubé mzdy a její náhrady běžnou, standardní sazbou z daně z příjmu ve výši 15 %, je obrovská. Je to vlastně ekonomická revoluce. Je otázkou, jestli má stát opravdu možnosti takovýto obrovský zásah do svého příjmového potenciálu ustát ve zdraví. Stát v tomto případě ztratí ve svých příjmech v běžném roce astronomických 90 mld. Kč. Ale na druhé straně získá rozpočtové příjmy v důsledku oživení spotřebitelské poptávky, tím, že se zvýší reálné příjmy obyvatelstva o nějakých 15, možná 20 mld. Kč. Stojí to za to riziko? Skoro o tom pochybuji.
Na druhou stranu by stát měl okamžitě říci, kde ty ztracené rozpočtové příjmy nabere zpět, z čeho je nahradí. Bude to zavedením progresivní daně u nejvyšších příjmů převyšujících např. 100 tisíc korun měsíčně? Bude to zavedením druhé sazby daně z příjmů u velkých korporací? Bude to mimořádná daň z dividend, odcházejících v astronomické výši (loni to bylo cca 300 miliard) z ČR? Anebo co to tedy bude? Anebo přijde kouzelník? Prostě premiér s ministryní financí se vydávají na krkolomnou cestu.
Pravice, rozumějme zejména ODS, jásá, že na její slova - pokud jde o superhrubou mzdu - konečně došlo. Ale která to byla vlastně slova ODS? Té Topolánkovy ODS z roku 2007, která nám vnutila od roku 2008 institut superhrubé mzdy a svými daňovými experimenty připravila státní rozpočet tehdy o 80 – 90 mld. Kč v běžném roce a také uskutečnila přerozdělení společenského bohatství ve prospěch bohatých a nejbohatších? Odstranila se tehdy daňová progrese a začala se zvyšovat sazba DPH a je tedy jasné, komu to prospělo...
Snížení sazby daně z příjmu na 15 %, je ovšem populistický záměr, kterému A. Babiš nemůže odolat a chce jej vyfouknout pravici. Nemohu se zbavit dojmu, že zájmy státu jsou v tuto chvíli jiné. Mělo by jít především o to, nerozvrátit příjmovou stránku státního rozpočtu v následujících letech. Ta se bude možná formovat úplně jinak, nežli tím, že by došlo k obnově předchozí příjmové základny. Jiná možnost než spoléhat na síly setrvačnost v ekonomice ale v tuto chvíli stejně není.
Do jisté míry chápu i ten hlavní záměr A. Babiše, ke kterému směřuje. Tím je udržení vysoké míry spotřeby obyvatelstva. Jinak řečeno, aby lidé co nejvíce utráceli. I tak se totiž tvoří HDP země. Myslím si ale, že by všichni měli trošku polechtat brzdu a pouštět fantazii méně z uzdy především ve věcech, které se týkají příjmů a výdajů státního rozpočtu. Hrozí, že po dvou až třech sezónách zjistíme, že jsme v podobné fiskální situaci jako Itálie anebo Španělsko... Řeckem záměrně strašit nechci.