Jan Campbell: Očistec na zemi (1)

KOMENTÁŘ

Dějiny očistce začínají paradoxně dvěma velkými postavami řeckých teologů: Klimentem Alexandrijským a Origénem.

25. ledna 2021 - 07:00
Očistec představuje jeden z rozporů mezi latinským a východním křesťanstvím. Kliment rozlišuje mezi polepšitelnými a nepolepšitelnými hříšníky. Origénes tvrdí, že nikdo z lidí není absolutně čistý a proto musí ohněm projít všichni. Skutečnými otci očistce jsou však otcové latinské církve. První z nich je svatý Augustin.Velkým zakladatelem očistce je 64. papež Řehoř Veliký (asi 540 – 604). Ten v době moru rozvinul Augustinovu nauku o očistném ohni, definoval malé, střední a velké hříchy, pokání ale situoval jednak na tento svět, hovoří ale i o očistci na onom světě. O onom světě a očistném ohni se v duchu Řehoře a Augustina vyjádřili Tajon ze Zaragozy, Beda Ctihodný, později Haymon z Halberstadtu, Drythelm, Wetti. Ten do očistcové tematiky zavádí poprvé politiku, když vidí Karla Velikého, jak je mu trháno pohlaví za nedovolené lásky. V podobně zastrašovacím duchu postupuje i karolínská liturgie.  Víru v očistec sdílí katolická církev, a ve všeobecnosti i anglikánská. Podobný koncept je i v mormonismu i judaismu. Protestantské církve naopak pojem očistce většinou odmítají.

Nevím, který z žijicích křesťanských politiků v USA, EU a ČR se modlí za ty, kteří už skončilil svou pozemskou pouť. Vím ale, že výměna stráží ve Washingtonu znamená pouze konec útoků exprezidenta Trumpa a začátek nových prezidenta Bidena. V žádném případě to neznamená, že si EU oddechne na delší dobu, nebo že bude moci žít postaru. Dnes se zmíním pouze o jedné výzvě: Investiční smlouva EU – ČLR. Ta představuje pro administraci prezidenta Bidena jeden z prvních úkolů, který bude řešit. Proč?

EU, zastoupená EK pod vedením kancléřky v odcházení Merkel uzavřela smlouvu s ČLR v posledních týdnech prezidenství Trumpa, v poslední dny před ukončním členství Velké Británie v EU a nereagovala na požadavek poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Bidena, Jake Sullivana: počkat s podpisem smlouvy. EU tak ignorovala skutečnost, že smlouva se týká národních zájmů USA a Evropy, ve které dvakrát USA vedly válku. Není proto pochyb, že EU podpisem smlouvy se snažila představit světu jako regulační velmoc, chránící své hodnoty díky svému hospodářskému potenciálu. Současně jako velmoc se strategickou autonomií ve vztahu k USA a jako spojenec USA, který onemocněl covid-19, ale i francouzským virem autonomie. Rozumí se od USA. Prezentace EU jako velmoc neobstojí při analýze faktů. Zástupně uvedu některé, které bijou do očí.


Tisková konference EK po podpisu smlouvy. Zájemce si může prostudovat zápis na webu, a přesvědčit se, že smlouva je naivní, cynická, na PR orientovaná a zcela ignoruje tři rady Otto von Bismarka (1815 – 1898): My Němci se bojíme Boha a nikoho jiného na světě. Jednota nebude dosažena řečmi a rozhodováním většiny v parlamentě, ale krví a železem. Je lepší být jednou ze dvou ve světě tří mocnostností. Jednu důležitou Henry Kissingera (1923): Sjednocené Německo je pro Evropu veliké, pro svět ale malé. A jeho knihu On China (ISBN 978-0-141-04942-7). Podobně je tomu is EU: dostatečně veliká, ale slabá unie, neschopná samostatného úderu a tudíž nesplňující charakteristiku velmoci ve srovnání s USA a ČLR.

Hospodářská síla EU je více než pochybná. V roce 2007 byla o něco větší než USA. Společná síla EU a USA byla podstatně větší než ČLR. Síla se změnila již k roku 2010. Podíl USA, podle statistiky MMF vyrostl z 23% na 25%, EU upadl z 21,5% na 17,5% a to včetně hospodářské síly Velké Británie. Nebudu zatěžovat daty a přejdu ke zkrácenému popisu hospodářské síly EU. Dnes ji lze poposat jako v úpadku. USA je na prahu znovuzrození a ČLR na výsluní. EU nemá, kromě SRN konkurence schopnou průmyslovou a technologickou základnu ve srovnání s USA a ČLR. Z 50 TNK, které určují trendy, jsou 3 v EU a 1 se zabývý technologiemi. Po odchodu Velké Británie z EU zůstává jedna univerzita EU v první padesátce nejlepších. Finanční centrum ve Frankfurtu n/M se ocítá na začátku boje s finančním centrem Londýna. Velká Británie zůstaně na představitelnou dobu pro EU nepředvídatelnou. Odmítnutí plnohodnotného statutu EU diplomatů ve Velké Británii mluví za sebe. Hospodářská síla SRN je ves rovnání s USA malá. Stačí si uvědomit, že americká Tesla má větší hodnotu než všichni výrobci automobilů v SRN dohromady.

EU přijala politiku kancléřky SRN, kterou představuje zkratka: nepřijímat pozici jedné strany. Prodloužení politiky CDU indikuje volba Armin Lascheta (1961). Oficiální pozici určí volba nového kancléře nebo kancléřky v září t.r. Nehledě na výsledek voleb lze tvrdit následující: 1) Smlouva EU – ČLR není strategickou smlouvou, ale maximálně taktickým instrumentem, který otevře dveře do ČLR několika sektorům. 2) Smlouva není ve své podstatě v zájmu USA, proto USA půjdou ve vztahu s ČLR svojí cestou. Paralelně budou vyvíjet tlak na EU společně s NATO, prostřednictvím požadavku na zvýšení vojenských výdajů se známou hrozbou snížení vojenské ochrany EU. 3) USA mohou povolit EU roli určité hospodářské nezávislosti ve vztahu s ČLR za cenu spojení s USA v otázce strategického řešení hospodářského růstu a vztahu s ČLR. To proto, že v dohodě nění síla, ale slabost EU. 4) EU nemá na výběr již kvůli současnému stavu uvnitř EU, po odchodu Velké Británie a neskončenému prvnímu aktu hry o přežití systému podle nečitelných not squattera covid-19 a hospodářských následků v EU a vývoje v ČLR. 5) Prezident Biden se na základě uvedeného nachází t.č. v jednodušší situaci a lepší pozici. Proč? Nehledě na strategickou slabost EU, kterou si jeho poradci uvědomují, nebo již dlouho vědí, je pro EU s pravděpodobností hraničící s jistotou lepší být společně v lodi s nestabilními USA, než se octnout na bojišti mezi USA a ČLR. Proč? Ruská federace po všech zkušenostech z poslední doby nebude tentokrát zachraňovat SRN. Jedná se o téma pro samostatný příspěvek. Čtyři roky přímých útoků prezidenta Trumpa se tak mohou ukázat procházkou rájem ve srovnání s útoky ze zákulisí, které lze očekávat od nové administrace USA. Souhlasu netřeba.

 Jan Campbell



Anketa

Měla by se podle vás stát Ukrajina členem NATO?

Ano 18%
transparent.gif transparent.gif
Ne 64%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 18%
transparent.gif transparent.gif