Po dvou letech jsme zjistili, že jsou všichni živí a zdraví, ale musím říci, že všichni s kým jsem hovořil, se bojí budoucnosti.

Pokud bych měl vzít za bernou minci toho, co bude, vyjádření našich politických „nadějí“ Pekarové Adamové a Petříčka, byli bychom rychle v loji. Oba dva sdílejí úplně stejné teze a východiska v oblasti zahraniční politiky státu. To je v zásadě nenormální stav, když (rádoby) levicový politik má úplně shodné názory na zahraniční politiku státu, jako jeho de facto silně pravicový politický konkurent.

Přečetl jsem si totiž Petříčkův „kreativní“ rozhovor o dění na Ukrajině na Novinkách, ve kterém straší své spoluobčany, že Rusové se přeci nezastaví na hranicích Evropské unie, ale budou pochodovat z Ukrajiny dál. Myslím, že slabé mozky, byť jsou zapojeny coby výzkumníci Ústavu mezinárodních vztahů, by neměly příliš studovat historii. Skutečně, kozáci cara Alexandra I., jehož armáda byla asi největší silou protinapoleonské koalice, kdysi napájeli své koně v Seině (a předtím v Dunaji i Vltavě). Nemluvě o Stalinově Sovětském svazu, který byl hlavním vítězem II. světové války a rozepjal křídla své veleříše od východního Německa až po Kurilské ostrovy.

Povídat o tom, že na Ukrajině se bojuje za Prahu, je poněkud přehnané. Zelenského režim ztratil poslední rysy demokratičnosti v okamžiku, kdy pozastavil činnost politickým stranám, a to nejen těm tzv. proruským, ale i levicovým. Proč se nechat obtěžovat parlamentní žvanírnou, že?

S tou svobodou slova na Ukrajině to také nebude žádná sláva, ale prosím, země je ve válečném stavu.

Ve fantasmagorických představách některých západních žurnalistů bývá Zelenskyj přirovnáván k Churchillovi. Což o to, zdá se, že Zelenkyj zahraje každou roli. Problém je, že ve Velké Británii za II. světové války – mimo fašisty Mosleye, který byl internován – fungovaly politické strany i parlament normálně. A strany vytvořily vládu národní jednoty. Tedy v Churchillově vládě byli jak konzervativci, tak labouristé i liberálové. Zelenskyj si vystačí sám.

Petříček je výzkumníkem Ústavu mezinárodních vztahů a obávám se, že pokud se zabývají chlapci a děvčata v této instituci podobnými úvahami o naštěstí neuskutečněné a neuskutečnitelné „mírové misi“ NATO na Ukrajinu, měli by se zabývat spíše něčím užitečnějším. Místo vážných úvah na toto sebevražedné téma, které by vedlo až k rozpoutání jaderného konfliktu, by mohli „výzkumníci“ začít chodit na ryby anebo sbírat brouky, motýly anebo minerály.

Petříček se totiž v jedné z odpovědí vlastně s myšlenkou „mírové mise“ ztotožňuje (slovy: „obávám se, že návrh nebude přijat“). Petříček vytahuje jakési průzkumy veřejného mínění, údajně prefabrikované v Rusku, podle kterých má být „Ukrajina prvním cílem agrese“… A pak, podle Petříčka, Rusové napochodují mj. i k nám.

Petříčka by měli asi držet tak trochu v izolaci v Lidovém domě, pokud jim tam zbyla aspoň nějaká komůrka, ve které mohou hoši a děvčata z vedení sedět. A tam by mohl zpytovat svědomí, že šířit poplašné zprávy se nemá.

Dalším výtečníkem, který o víkendu překvapil i nepřekvapil, je předsedkyně sněmovny Pekarová Adamová. Z té opravdu padají perly tak, jako z Petříčka. Podle ní se „…vlády (se)nemají starat o lidi, mají se postarat o to, aby tady bylo bezpečno“. Paní předsedkyni TOP 09 a sněmovny tedy nijak nerozrušují dopady inflace, energetické krize či bytové krize s tím, že by lidé chtěli nějakou pomoc od vlády. Ta by se konec konců měla o lidi starat, neboť to má v popisu práce, ale paní předsedkyně si myslí, že vláda je tady tak trochu na parádu. No, pokud jde o outfit paní předsedkyně, tak ten je opravdu l a. ale obávám se, že více než 90% možná spíše 95% žen v české společnosti si takhle drahé šaty, co nosí paní předsedkyně a tak drahé kadeřníky, které si dopřává, prostě dovolit nemůže.

Vládní politici vychází z toho, že pomoc lidem by měla být jen „adresná“. A že vlastně existuje jen 20% chudých ve společnosti (což je bratru asi 2 miliony lidí) a těm tedy budou adresně pomáhat. Pokud mají vládní politici, včetně Pekarové, na mysli pomoc prostřednictvím nesrozumitelných dotazníků – žádostí na navýšení příspěvku na bydlení v důsledku vyšších cen energií, tak velká část dědečků a babiček a dalšího obecenstva tuto žádost prostě nezvládne podat. Není to v jejich technických možnostech. A tak si ministr financí Stanjura mne ruce, jak to krásně vymyslel a ministr Jurečka už nemluví o tom, kolik že vlastně lidí ten požadavek uplatnilo. Bude to pravděpodobně jen zlomek z oněch cca dvou milionů osob, kterých se „adresná pomoc“ vlády týká. Ale z nedávného průzkumu Medianu, se kterým by se všichni vládní politici včetně Pekarové měli seznámit, vyplývá, že ekonomicky ohroženy se cítí být dvě třetiny lidí. Tedy ne pětina, ale dvě třetiny lidí. A vláda nedělá nic. Neomezuje spotřební daně na pohonné hmoty. Nesnižuje DPH na energie, ani dočasně ani na delší čas. Prostě nedělá nic.

Nesnaží se ani zabraňovat spekulativním vývozům pšenice do zahraničí, i když za pár týdnů, pokud bude pšenice, ze které se, jak známo, vyrábí chléb a pečivo a další, chybět, bude nutné ji dovést za světové ceny. Ty jsou násobkem cen pšenice, za které se po loňské sklizni prováděl výkup od českých zemědělců. A vláda by měla být i předvídavá.

Hlavní obilnice světa, Rusko a Ukrajina, se drží ve válečném klinči. Už několik týdnů trvá u nás sucho. Pokud bude trvat delší čas, budou obilní porosty poškozeny. A úroda bude nižší a my budeme muset dovážet za světové ceny, které jsou zatím většinou na dvojnásobku těch loňských světových cen a mají potenciál se dále zvyšovat.

Prostě vláda a zejména několik jejích ministrů, bakalář zahraničních věcí, ministryně obrany i někteří další, chtějí za každou cenu porazit Putina. Oslavují každý údajný protiútok a každého chytrého ukrajinského venkovana, který údajně zabavil nějakého ruského obrněnce.

Podle poměrně objektivních západních médií zprávy z bojišť ale vypadají poněkud jinak. Jih a východ Ukrajiny je v rukou Rusů. A stejně tak sever prakticky až po Žitomir. Ruská vojska rozšiřují postupně bojové operace na celé území v trojúhelníku mezi Kyjevem a východní Ukrajinou a Chersonem. A vypadá to, že se vojska Rusů, která jsou aktivní pod Kyjevem, spojí během několika dnů či týdnů s vojsky postupujícími z jihu. A pak už zbývá jen západní Ukrajina. Na tu asi Rusové namířeno nemají, mj. proto, že podíl ruskojazyčného obyvatelstva je tam prostě nižší.

Také ministryně obrany by se měla zamyslet nad svými kroky, kdy na protest proti politice maďarské vlády, která nedodává zbraně ne Ukrajinu, neodjela na zasedání višegrádských ministrů obrany do Budapešti. Dodávky zbraní jen prodlužují válečný konflikt a myslím, že to není v našem národním zájmu.

Putin, i kdyby chtěl, nemá sílu na to, aby pokračoval z Ukrajiny v pochodu na Západ. Kromě toho dobře ví, že existuje článek 5 Washingtonské smlouvy o NATO, což by znamenalo vyvolat konflikt s celým NATO, včetně Spojených států. Nepodezíral bych Putina, že nezná jaké jsou reálné poměry sil mezi Ruskem a zeměmi NATO jako celkem. Rusové by nebyli schopni vyhrát ani konvenční válku se zeměmi NATO. A pokud jde o válku s použitím jaderných zbraní, tu snad nikdo nechce, jen političtí sebevrazi.