A stejný byl i poměr hlasů při hlasování, když se pět členů vyslovilo pro stabilitu sazeb, zatímco dva bankéři opět preferovali sazby vyšší. Určitou změnu v postoji centrální banky však tentokrát přesto nalézt můžeme. Na rozdíl od února, kdy bankovní rada považovala rizika prognózy jako mírně proinflační, hodnotí rizika stávající prognózy „jako zhruba vyrovnaná“. Za tzv. proinflační riziko ČNB považuje (stejně jako minule) kurz koruny, respektive pomalejší posilování české měny. Toto riziko však nyní vyvažuje výraznější cyklické zpomalení v zahraničí a rychlejší odeznívání domácích inflačních tlaků. Nejistotou zůstal potenciální protekcionismus v mezinárodním obchodě, k němuž přibyl neřízený brexit, který byl ještě minule považován za riziko.

Bankovní rada se tentokrát rozhodla ve světle vývoje v zahraničí prozatím pokračovat s dříve zvolenou vyčkávací taktikou, dokud se nevyjasní situace našich hlavních obchodních partnerů, stejně jako (ne)potvrdí signály oslabování přehřívání domácí ekonomiky, čímž měl guvernér na mysli pomalejší než očekávaný růst mezd a spotřeby v závěru loňského roku. V takové situaci by dala bankovní rada přednost stabilitě, než aby sazby rychle zvyšovala a pak je případně musela v průběhu roku třeba snižovat. Celkový dojem z prohlášení bankovní rady a tiskové konference guvernéra je takový, že se postoj ČNB nemění. Vůle zvyšovat úrokové sazby stále přetrvává, avšak dokud nebude zřejmé, jakým směrem se ubírá vývoj v zahraničí, nemá centrální banka chuť příliš pospíchat a chce působit spíše stabilizačně.

I nadále předpokládáme, že by ČNB mohla přistoupit k dalšímu zvýšení úrokových sazeb ve druhé polovině letošního roku. V té době bude jasné, jak výrazné je oslabení růstu v západní Evropě, jak dopadl či nedopadl brexit a především, jak moc se dosavadní negativní vývoj našich hlavních obchodních partnerů promítá do vývoje české ekonomiky. V neposlední řadě v té době už bude zřejmé i to, zda útlum německé ekonomiky byl pouze krátkodobou epizodou.