Od polistopadového vývoje jsme měli prezidenty tři. Každý z nich měl svoje klady i svoje zápory, co mezi ně patřilo a co převažovalo, na to má každý svůj názor a diskuse by se o tom mohly vést donekonečna. Co ale měli všichni tři společné, to je zbytnělé vlastní ego. Bez něj by se v dosavadní převážně mužské konkurenci asi ani nebyli schopni  prodrat na vrchol a o tuto funkci se ucházet. Jsem přesvědčen, že kdyby jim jejich okolí nabídlo královskou korunu, navenek by sice slovně odmítali a vykládali něco o demokracii, ale uvnitř by měli pocit, že právě oni si takovou poctu zaslouží a konečně se jim dostalo správné míry ocenění. Jejich ruce by se už třásly pomyšlením, jak si přemyslovskou korunu nasazují na hlavu.
    

Dočkáme se ale změny a čtvrté osoby na prezidentském stolci. Již nyní se objevují potenciální kandidáti, kteří se zatím trochu stydlivě nechávají slyšet, že by kandidaturu neodmítli. Třeba generál Petr Pavel nenápadně postupně rozjíždí předvolební kampaň. Bývalý komunista, nyní antikomunista, dříve přísahající věrnost socialismu a Varšavské smlouvě, nyní stejně zapáleně věrnost NATO a Bruselu, prostě člověk ochotný kdykoliv změnit svůj názor kvůli další kariéře. Minulý kandidát Jiří Drahoš by určitě byl ochoten se opět obětovat, pokud jej někdo nominuje. Sice bez jakéhokoliv vlastního názoru, zato ale poslušná loutka, která mluví a koná vždy tak, jak je po ní požadováno. Jako nejviditelnější tvář ODS se nabízí třeba starosta Pavel Novotný. Z této myšlenky se mi až orosilo čelo. Určitě se postupně vyrojí celá řada dalších kandidátů, kterým reklamní proteiny a televizní anabolika nafouknou svaly tak, že z muší váhy se při zběžném pohledu budou jevit jako těžkotonážníci. Měli bychom někoho takového chtít za prezidenta České republiky?
     

Co tak raději konečně vybrat a zvolit ženu. Slušelo by se to. A mohla by tam vnést více srdce, citu, smyslu pro spravedlnost, noblesy. Jen se proboha nesnažme slovákům ukrást paní Čaputovou.
     

Kdo se tedy nabízí? Zase tak mnoho známých ženských tváří nemáme. Jako první vytane na mysli určitě paní Miroslava Němcová. Ta se už v minulosti o tento post neúspěšně ucházela a opět po něm pošilhává. Ale ona si neumí vážit samotné funkce prezidenta, jinak by při jeho projevu neodcházela. Jak by tedy mohla sama bez vážnosti k této funkci ji vykonávat? A s jejími názory rozhodně většina společnosti nesouzní. Ani ona s touto většinou. Další v pořadí se nabízí Markéta Adamová Pekarová. Sympatická, elegantní, ale za celou svoji dosavadní praxi se naučila pouze kritizovat, nic dalšího. A existují oprávněné pochybnosti, jestli se naučí někdy víc. To by asi na prezidentování nestačilo. Vybrat jednu z viditelných představitelek hnutí ANO, paní Věru Jourovou, nebo Jaroslavu Jermanovou? To by byl opravdu zlý sen.
   

Kromě dříve zmiňovaných ženských vlastností by, dle mého, také měla stát pevně za svými názory, bojovat za Českou republiku, za všechny její občany a hájit jejich zájmy. Hnedka v této souvislosti mne na prvním místě napadá spisovatelka Lenka Procházková. Bývalá disidentka, chytrá a vzdělaná (to není vždycky totéž), s pevnými názory, které umí vyjádřit. Nebojácná a hájící zájmy naší vlasti. Nebo Alena Vitásková. Ta se díky mnohaletým soudním tahanicím téměř stala současnou disidentkou, dokáže formulovat svoje myšlenky a asi se nikdy nestane loutkou v cizích rukou. Kdo dál? Vybírejme, rozhlédněme se, ještě je čas, ale nepromeškejme jej. Záleží to na nás všech. Třeba i ty současné krajské volby objeví kandidátku, která by stála za úvahu.

Přemýšlejme, zvažujme, naše republika si to zaslouží.