Dnes se chci zastavit u dětí, které sportují a podívat se na jejich motivaci ke sportovním aktivitám.

 

Všimněte si, prosím, že děti si sportem chtějí především získat a udržet dobrou fyzickou kondici a zlepšovat své specifické sportovní schopnosti, dovednosti a návyky. Jen necelých 15 % dětí je ke sportu motivováno tím, že se touží účastnit soutěží a pouze 7 % dětí sportují proto, že touží po vítězstvích. Zdá se vám to divné, zvláštní, překvapivé? Tak se pojďme podívat, co očekávají od sportování dětí jejich rodiče.
 

Možná pro někoho opět překvapivá data, ale vidíme, že rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti zejména soutěžily a připravovaly se na vrcholový sport, představují výrazně minoritní skupinu. Převážná většina rodičů očekávají, že sport je důležitou a v mnohém nenahraditelnou součástí přípravy dětí na život v dospělosti. Fyzická zdatnost, aktivní a kladný vztah k pohybovým aktivitám, sociální dovednosti, které děti získají ve sportovních kolektivech, či dobrovolná kázeň a pevné sebevědomí, to všechno jsou podstatné atributy, které kvalitně organizovaný sport dětem přináší. Sečteno, podtrženo, motivace ke sportování dětí není ani podle dětí, ani podle rodičů v tom, aby soutěžily a vyhrávaly, nýbrž v tom, aby se připravovaly pro život.    

Národní sportovní agentura (NSA), hlavní autorita v oblasti sportu a jediný poskytovatel státních dotací na podporu sportovních činností, rozděluje státní prostředky majoritně tak, že více financí dostávají ty spolky, které se pravidelně účastní soutěží, absolvují více závodů či utkání a mají co nejlepší výsledky, tedy podle měřitelné výkonnosti. K čemu tato politika nutí kluby? Ano, k tlaku na sportovní výsledky! A to zákonitě vede k tomu, že méně pohybově talentované děti, které ale mají o sportování zájem, jsou ve velmi mladém věku sportovním klubům na obtíž.

K čemu jsou líbivé řeči mnoha politiků o nutnosti vést mladou generaci k modernímu a zdravému životnímu stylu, o nezbytnosti nastavení jasných, transparentních, a hlavně spravedlivých kritérií distribuce státních dotací, když ta naposledy vydaná kritéria vedou k tomu, že děti přestávají sportovat?!

Při nezpochybnitelné roli reprezentačních aktivit se ale musím ptát, jestli je vážně podpora výkonnostního a vrcholového sportu a reprezentace důležitější a pro společnost prospěšnější než usilovat o to, aby většina našich dětí měla dobrou fyzickou kondici a vytvořila si pozitivní vztah k celoživotnímu sportování? A taky si musím odpovědět, že z mnoha důvodů rozhodně NENÍ!

Zdroj dat: průzkum společnosti Sanep s.r.o. na téma Sport, pohyb a volnočasové aktivity dětí (únor 2024; reprezentativní vzorek 16 897 respondentů 18+; statistická odchylka ± 1,5 %).